Stále považuji 83-letého Noama Chomskyho za klíčovou osobnost americké intelektuální levice přesto nebo právě proto, že s ním v různých záležitostech nesouhlasím. Jeho opakované návštěvy míst, které se staly terčem amerického nebo Amerikou či Izraelem podporovaného násilí (Kurdistán, okupovaná palestinská území, Kolumbie, Laos, Vietnam…), zjevně udržují jeho radikální percepci a kritiku mocenských aparátů (především) ve Washingtonu a Tel Avivu v duchu litery jeho přelomové eseje The Responsibility of Intelectuals, a to v obdivuhodné bdělosti a trefnosti. Chomskyho aktuální text Why America and Israel Are The Greatest Threats to Peace považuji za brilantní shrnutí současného dění v Perském zálivu.

Chomsky svůj text otevírá analogií. Jak by „mezinárodní společenství“ reagovalo na počiny, které provádějí USA a Izrael proti Íránu na denním pořádku, v případě, že by je rozšafně uskutečňoval Teherán? Píše kupříkladu:

„ Izrael odmítá podepsat Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (NPT) a umožnit inspektorům přístup k jaderným zařízením, jak učinil Írán. Izrael stále odmítá přistoupit na drtivý mezinárodní konsenzus ohledně vytvoření bezjaderné zóny v regionu (…) Íránští předáci dávají najevo, že chtějí bombardovat Izrael a prominentní íránští vojenští analytikové oznamují, že útok může nastat před prezidentskými volbami v USA. Írán může při úderu použít své silné letectvo a nové ponorky, které mu zaslalo Německo a které jsou vyzbrojeny jadernými hlavicemi a nacházejí se poblíž izraelských břehů. Nezáleží na časovém plánu; Írán spoléhá na podporu přátelské supervelmoci, která se k útoku může připojit, či jej dokonce vést. Americký ministr obrany Leon Panetta uvádí, že zatímco tento útok nepreferuje, Írán coby suverénní země bude jednat ve svém zájmu a s nejlepšími úmysly.“

 

Chomsky podtrhuje absurdnost tohoto scénáře, jenž by v současném světě samozřejmě nebyl uskutečnitelný. Nicméně pokud chceme měřit jednotlivým zemím stejným metrem, měli bychom se chytit za nos. Pokrytectví Západu v tomto a dalších případech opět volá až do nebes… Před třiceti lety Izrael vojenským úderem zničil jaderný reaktor v Iráku, což nevedlo k ukončení Husajnova jaderného programu, ale naopak jeho uskutečňování prohloubilo. Chomsky píše, že bombardování Íránu by mohlo vést k témuž. Írán, Chomskyho ústy, v posledních dvou stech letech provedl agresi, avšak pouze jednou – za vlády Bílým domem podporovaného šáha Páhlavího – kdy si podmanil arabské ostrovy v Perském zálivu.

„Írán se za šáhovy vlády snažil rozvíjel své jaderné programy, a to se silnou podporou tehdejší americké administrativy. Íránská vláda je brutální a represivní, podobně jako spojenci Washingtonu v tomtéž regionu. Nejdůležitějším spojencem USA v oblasti je Saúdská Arábie – nejvíce extrémní, islámský fundamentalistický režim, jenž vynakládá obrovské finanční částky na šíření radikální wahhábistické doktríny všude po světě (…) Hnutí nezúčastněných zemí (NAM), ve kterých žije většina obyvatel planety, se nedávno sešlo v Teheránu. Hnutí energicky schválilo právo Íránu na obohacování uranu. Představitelé těchto států důrazně potvrdili stanovisko amerického generála Lee Butlera ohledně nebezpečí vyplývajícího z kotle vzájemných animozit, kdy se jeden stát (Izrael) může vyzbrojovat jadernými zbraněmi, a inspiruje tak ostatní státy v regionu,“ píše dále Chomsky.

Podle něho jde o to, že se Spojené státy a Izrael obávají Íránu kvůli tomu, že by s atomovou zbraní v rukách mohl odradit jejich případný útok. Írán má být také potrestán za to, že vypadl z mocenského orbitu Washingtonu a Tel Avivu; prostě za „úspěšný vzdor“ vůči nim.

I další nové skutečnosti hovoří v neprospěch upadající supervelmoci a jejího blízkovýchodního mocenského apendixu: Spojené státy na dlouhodobý nátlak domácích lobbystických skupin vyškrtly extrémistickou skupinu Lidoví íránští mudžahedíni (MEK) ze seznamu teroristických organizací, jež Státy považují za hrozbu pro národní bezpečnost, a to v zjevné snaze nadále podkopávat a destabilizovat íránský režim. Přitom americký expert na Střední východ Gareth Porter aktuálně uvádí, že Írán prostřednictvím svého představitele, který spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA), prohlásil, že zastaví obohacování uranu na 20%. Na oplátku Teherán požadoval zmírnění sankcí. Bílý dům ale tuto nabídku smetl ze stolu a tlak na Teherán zintenzívněl – s konkrétními a zlověstnými následky, které je však stále možné eliminovat.

Zdroj: blisty.cz

]]>