Sovětský mírový jaderný program byl koncepčně velmi podobný tomu americkému. Byl však větší. Program trval až do roku 1989, kdy bylo schváleno moratorium na testování jaderných zbraní. Jedna z lépe zdokumentovaných zkoušek proběhla v lednu 1965 na okraji Semipalatinsku v Kazachstánu. Pokus zkoumal využití jaderných výbuchů pro tvorbu vodních nádrží a patřil mezi největší.
Nálož o síle 140 kilotun byla umístěna do 178 m hluboké díry v suchém korytě řeky Chagan. Kráter měl přehradit řeku v období vysokého průtoku. Vzniklý vodní rezervoár měl průměr 400 m a dokázal pojmout až 10 miliard litrů vody.
Úroveň radiačních dávek ještě v roce 1990 přibližně 100 krát překračovala úroveň radiačního pozadí, stejně tak i radioaktivita pitné vody. V hloubce 140-150 m byla již úroveň aktivity normální.
Odhaduje se, že přibližně 20 % vzniklých radionuklidů rozptýlila tlaková vlna do širokého okolí. Některé z nich byly naměřeny i v Japonsku. Zkouška znepokojila americkou vládu, neboť se domnívala, že se jedná o zkoušku jaderných zbraní zakázanou v roce 1963 mezinárodní úmluvou.
