Při setkání s prezidentem Guineje Condém připomenul ruský prezident, že Rusko odepsalo zemím Afriky přes 20 miliard USD. Stalo se to v rámci programu pomoci chudým zemím. Komu a proč se to děje, rozebírá Ruská služba BBC. V roce 2016 vyčlenilo Rusko africkým zemím 5 milionů dolarů na potraviny.
O odepsání dluhů africkým zemím Ruskem částky přes 20 miliard dolarů informoval ještě v roce 2012 jeden z vedoucích pracovníků na ministerstvu zahraničí Sergejev na zasedání OSN. Do roku 2008 odepsalo Rusko africké dluhy ve výši 16 miliard dolarů.
Přítomnost Ruska v Guineji
V Guineji se nacházejí dvě třetiny světových zásob bauxitu. O tato ložiska měl zájem Sovětský svaz. S jeho pomocí byl vybudován komplex na těžbu. Dnes tam pracuje ruský metalurgický holding Rusal, který má právo na těžbu největšího ložiska bauxitu v zemi se zásobami 564 milionů tun.
Výrobní komplex Friguia poblíž města Fria přešel pod kontrolu Ruska v roce 2002 a plně privatizován byl v roce 2006. Před několika lety se v Guineji změnila vláda a nové vedení napadlo dohodu o právech Rusalu na ložisko a závod ukončil činnost. V roce 2012 se oběma zemím podařilo dohodnout a závod opět zahájil práci.
Závazek výměnou za preference
Velká část dnes odepsaných dluhů jsou dluhy z období Sovětského svazu. V osmdesátých letech vyzbrojovala Moskva spojence a klienty po celém světě, průměrně za 25 miliard USD za rok. Informovaný odborník Kašin říká: „Téměř ve všech případech se jedná o dluhy, které Sovětský svaz poskytoval z politických důvodů bez uvažování, zda je bude možno někdy splatit. Netýkalo se to jen Afriky. Mongolsko mělo dluh více než 10 miliard USD a ten byl prakticky celý odepsán.“
Kašin říká, že se dluhy odepisují také pouze z politických důvodů, což je aktuálně spíše ve prospěch zemí bývalého Sovětského svazu. Uvádí: „Se zeměmi SNS je to jiné: Bělorusku se dluhy odepsaly ještě za Jelcina, vycházejíce z jakýchsi politických důvodů a totéž bylo v případě zemí Střední Asie. Tam se všechno odehrává podle jiných principů.
Pokud ruské vedení uváží, že politické důvody převažují, potom dluhy odepíše. Je to taková postsovětská historie a nemá žádný vztah k tomu, co se děje v Africe.“
V případě Afriky se říká, že se používá standardní zahraničně politický nástroj – odpis dluhů výměnou za přístup společností k trhu nebo k ložiskům dlužné země.
Co se týká Afriky, odepisuje se něco, co stejně nemá hodnotu, stejně jsou ty dluhy nedobytné. Na oplátku něco dostanete. Například Alžírsko. Má odepsané velké dluhy, ale po roce 2000 se stalo jedním z hlavních odběratelů ruských zbraní ve světě. Dle údajů ruského Centra analýzy strategií a technologií je dnes Alžírsko třetí v odběru ruských zbraní, hned za Indií a Čínou. Kašin shrnuje: „Sýrii se dluhy odepisovaly ještě před válkou, kdy mohla platit. Na oplátku něco nakupovala a uzavírala kontrakty. Měníte cosi absolutního na jakési výhody, i když ne tak velké, jak velké jsou ty dluhy.“
Státy, kterým Rusko odepsalo dluhy mezi léty 2000 až 2013 (podle Kommersantu):
Kuba asi 29; Irák 12; Mongolsko 11,9; Afghánistán 11,1; Severní Korea 11; Sýrie 9,78; Vietnam 9,53; Etiopie 5,9; Alžírsko 4,7; Libye 4,5; Laos 960 milionů; Nikaragua 344 milionů.
(Položky jsou uvedeny v miliardách USD, až na dvě poslední – Laos a Nikaragua)
V rámci Kolínské dohody mezi členy Pařížského klubu věřitelů odepsalo Rusko v letech 2000 až 2013 60 až 90 % dluhů afrických zemí Tanzanie, Benin, Mali, Guinea-Bissau, Madagaskar, Guinea, Čad, Jemen, Mosambik, Burkina Faso a Sierra Leone. Částka může dosahovat 15 až 20 miliard USD.
