1% zdanění všech miliardářů po světě. Daň ze všech obchodů s měnami v US dolarech, eurech, japonských jenech a britských librách šterlinků. Další „maličkou“ daň ze všech finančních transakcí, včetně obchodů s akciemi a obligacemi a z obchodů ve finančních derivátech. Nové daně na emise uhlíku a daň z letenek. Výpalné ze všech podmořských minerálních zdrojů těžených dále než 100 mil od pobřeží jakéhokoliv národního teritoria. Spojené národy se do toho zase pouští: do hledání nových a „inovovaných“ cest k vytvoření globálního zdanění, které bude stovky miliard a možná i biliony dolarů od bohatých národů světa – zvláště z USA – k těm chudším, a to v souladu s řízením ekonomiky z OSN jakož i sociálního a environmentálního rozvoje.

Tyto poslední návrhy na globální zdanění nabyly během zasedání OSN v průběhu jara a léta rozmanitých forem a ke schválení budou předneseny do zápisu během 67. zasedání Valného shromáždění OSN, které začíná tento týden. Agenda celého zasedání, které potrvá až do prosince, je naplánovaná k finalizaci na pátek.

Jak přesvědčit rozvinuté země podlomené ekonomickou recesí a spirálou rostoucích vládních dluhů – zvláště USA – to už je jiná otázka, přes kterou tato světová organizace možná nedotáhne své pokusy k úspěšnému konci.

Jak uvádí samotné OSN v hlavní zprávě o tématu zdanění: „Při hledání financí na nový rozvoj“ – což bylo hlavní téma mezinárodního shromáždění OSN na vysoké úrovni při Ekonomickém a sociální koncilu OSN (ECOSOC) letos v létě – „Tyto návrhy jsou předmětem politické kontroverze. Např. mnohé země nejsou ochotny podporovat mezinárodní formy zdanění, o nichž tyto říkají, že podvrací národní suverenitu.“

Tato světová organizace a konstelace jejích fondů, agentur a programů tlačí, aby se „inovovalo financování“ pro nadcházející desetiletí.

OSN jasně doufá, že může najít způsob, jak postoupit vpřed. „Politicky je čerpání výnosů z globálních zdrojů a vybírání daní v mezinárodním měřítku, aby se řešily globální problémy, daleko obtížnější než zdanění k čistě domácím účelům,“ přiznává dokument ECOSOC vydaný letos v dubnu. Shrnuje ale, „přišle čas, abychom se s touto výzvou střetli.“

Krátce poté tyto návrhy na zdanění – známé v OSN new-speaku jako „inovativní metody financování“ – dostaly omezené schválení od skupin vládních ministrů a dalších šéfů národních delegací, které se zúčastnily hlavní schůze ECOSOC v New York City v červenci.

Nápad na globální zdanění se odrážel tento týden u Jeffreyho Sachse, šéfa Institutu Země na Columbia University a také u náměstka generálního tajemníka OSN. Sachs byl nedávno jmenován generálním tajemníkem OSN Ban Ki-moonem šéfem nové intelektuální lobbyistické skupiny expertů zvané Síť pro řešení trvale udržitelného rozvoje. Ta „bude úzce spolupracovat s agenturami Spojených národů, multilaterálními finančními institucemi a dalšími mezinárodními organizacemi,“ jak uvádí webová stránka Institutu Země.

V pondělí tento kontroverzní ekonom a zanícení přívrženec hnutí Okupace Wall Street apeloval na prezidenta Obamu, aby zavedl uhlíkovou daň, které by se následně použilo k financování dluhopisů k platbám investic do boje proti „klimatické změně“ – jednomu z hlavních zaměření této sítě pro nová řešení.

Sachs byl citován Bloomberg News jak vyhlašuje, že „Jsem šťasten, že budeme mít ty budoucí platby z těchto četných věcí. Nešlo by to současným financováním.“

Uprostřed rozžhavené kampaně USA národních voleb není ale pravděpodobné jakékoliv oficiální schválení tohoto.

Nicméně OSN na to jde s delším hlediskem. Tato světová organizace a její konstelace fondů, agentur a programů tlačila na „inovativní financování“ už téměř deset let, už od té doby, kdy bylo toto téma diskutováno v hlubinách mezinárodní konference v roce 2002. Toto téma bylo opět schváleno na tom propadáku tj. konferenci Rio + 20 letos v létě, aniž by k tomu bylo připojeno moc podrobností.

Ale potřeba nových výnosů je stává o to naléhavější, když bohaté země světa v sevření recese už nerozdávají zahraniční pomoc se stejnou štědrostí jako před tím – takže to celkem loni dosáhlo 133 miliard dolarů ročně – ač požadavky na obrovité sumy peněz na sociální a klimatické problémy nadále rostou.

Už dříve letos např. zasedali na své první schůzi dozorčí nového OSN sponzorovaného Zeleného klimatického fondu v Bonnu, aby rozvažovali, jak utratit něco kolem 30 miliard dolarů ročně – a vybrali až 100 miliard dolarů do roku 2020 – aby pokryly potřeby klimatické změny v rozvojových zemích. Odkud všechny ty peníze přijdou, není pořád jasné.

Poslední daňové možnosti, které si peče OSN, mají to, co Finanční zpráva o novém rozvoji nazývá „velký potenciál ke sběru fondů“. Čili přinejmenším některých z nich. Celosvětová daň 25 dolarů z emisí tuny oxidu uhličitého v bohatých zemích, říká zpráva, by mohla vynést 250 miliard dolarů ročně. Nová miliardářská daň by vynesla tak nějak 40 až 50 miliard ročně, odhaduje zpráva, ale dodává, tenhle nápad „ještě není v žádné mezinárodní agendě.“

KLIKNĚTE ZDE NA SEZNAM DANÍ

OSN udává stejný odhad hodnoty navržené daně z měnových obchodů 40 miliard dolarů a zhruba to samé z navržené finanční daně 15 až 75 miliard dolarů.

Ještě inovativnější je zmínka o v podstatě linkách zápůjčního financování kreditů alokovaných u samotných bohatých zemí Mezinárodnímu měnovému fondu, jež by jim posloužily jako „bankovní rezervy“ k vytváření nových investičních fondů pro chudý svět. Jak to udělat, a při tom zachovat ty linky zápůjčního financování jako rezervní aktiva, aby se vytáhla z bohatých zemí, když se o to požádá, o tom zpráva přiznává, že to se teprve uvidí.

Dalším „inovativním“ nápadem, který může být obtížené udržet při životě, je zmínka o uvalení výpalného na podmořské minerály dále než 100 mil od pobřeží v tom, co se nazývá „exkluzivní ekonomická zóna“ – v podstatě uvnitř suverénního ekonomického teritoria země.

Citlivou otázkou zde je to, že současná světová „exkluzivní ekonomická zóna“ má rozsah 200 mil od pobřeží – což znamená, že OSN navrhuje, aby se vybíralo výpalné z minerálního bohatství z poloviny „exkluzivního“ teritoria, o němž se ve zprávě hovoří jako o součásti „globálně obecního prostoru“.

Pro většinu národů, s výjimkou USA, byla tato 200 mílová zóna stanovena OSN sponzorovanou zákonnou dohodou o mořích známou jako LOST, která vstoupila v platnost v roce 1994 poté, co ji podepsalo a ratifikovalo 162 zemí. (USA LOST podepsaly, ale neratifikovaly; jejich 200 mílová „exkluzivní ekonomická zóna“ však byla stanovena prezidentským dekretem.)

Tento nový návrh na výpalné ze 100 mil ve finanční zprávě OSN by vyžadoval novou dohodu, aby vydaly polovinu toho teritoria OSN sponzorovanému Mezinárodnímu úřadu pro mořské dno.

Zdroj: foxnews.com

]]>