Velkoměsto Deir ez-Zor zažívalo po řadu let těžkou blokádu teroristy Islámského státu, kdy zásoby a munici do této enklávy dodávala jen transportní letadla a vrtulníky. Obležení Syrská armáda s ruskou leteckou podporou prolomila až tento měsíc. Otevření pozemních tras do města umožnilo zřízení spolehlivých dopravních cest. Spolu s tím, jak do této syrské bašty už proudí humanitární pomoc, tak si místní vzpomínají na hrůzy tříletého obležení.
„Krmili jsme své děti plesnivým chlebem, ze kterého jsme oškrabovali plíseň. Dlouho jsme trpěli dělostřeleckými přepady a dělostřelbou, ty zvláště zasahovaly civilisty – nejvíce ženy a děti,“ říkala RT místní žena.
Nedostatek zásobování základními potřebami a neustálé ostřelování činilo podmínky ve městě nesnesitelnými, vzpomínala další mladá žena.
„Chodili jsme po ulicích ve strachu v očekávání okamžiku, že nás může trefit granát a zabít nás,“ vzpomínala ta žena. „Byli jsme pod neustálým stresem a v ohrožení. Mysleli jsme jen na smrt. Neměli jsme nic k jídlu, žádné léky, žádnou elektřinu ani vodu. Byli jsme už vlastně mrtví.“
Na obyvatelstvu Deir ez-Zor je vidět příznaky podvýživy a churavosti vzniklé z nepřetržitého obležení.
„Chytla jsem tohle kvůli anémii, a tohle taky,“ ukazovala RT místní žena Um Badr na infekční skvrny na své tváři.
„Viděla jsem smrt na vlastní oči – přísahám Alláhovi, viděla jsem smrt. To není život – jedli jsme stromovou kůru. A máslo nebylo vůbec máslem. Viděli jsme smrt. Nebyla ani čistá voda, nic,“ dodala.
Kvůli nedostatku zdravotního zásobování byl zdravotní systém města přetížený, když se musel starat o neustálý příval lidí zraněných dělostřelbou. Obyvatelům chyběly i ty nejzákladnější služby.
„Sestra v nemocnici mi nemohla dát ani kapátko,“ řekl místní muž RT. „V nemocnici leží všude spousta mrtvých na podlaze, když je zabila dělostřelba. Deir ez-Zor bylo pod těžkou blokádou. ISIS nedovolila, aby se sem dostalo byť i jediné zrnko.“
Do města Deir ez-Zor, které bylo odříznuté od zbytku vládou kontrolovaných oblastí, se Syrská armáda se svými spojenci dostala 5. září a do vyčerpaného města byla okamžitě poslána ruská humanitární pomoc a dobytí kontroly nad klíčovou dálnící Deir ez-Zor – Palmyra o několik dnů později umožnilo zřízení spolehlivé zásobovací trasy ke spojení s vnějším světem. Syrská armáda v současnosti pokračuje ve svém tlaku na IS, aby zajistila oblasti obklopující Deir Ez-Zor a rozšířila oblasti své kontroly.
Ruský ministr obrany Sergej Šojgu naléhal na OSN, aby věnovala situaci v Sýrii pozornost, přičemž vyzýval mezinárodní komunitu, aby se připojila k syrskému a k ruskému humanitárnímu úsilí. OSN by měla „okamžitě přistoupit k humanitární pomoci v rámci Spojených národů a humanitárních organizací a zaujmout aktivní roli při obnově zničených domů, škol, nemocnic a infrastrukturních zařízení,“ napsal v pondělí Šojgu v dopise vyslanci OSN pro Sýrii Staffanovi de Mistura.
Muž ukřižovaný při obležení Deir ez-Zor v srpnu 2014.
Mezinárodní pomoci se ta tzv. mezinárodní komunita a OSN odhodlala. Poslali jim ekologické lampičky, ale ne mouku.
