Za USA se táhne dlouhá historie lží o válkách, aby si vojensko-průmyslový komplex mohl nahrabat na drahém vojenském vybavení. Zbytečný vojenský avanturismus zůstává už dlouhá desetiletí součástí životního stylu hrstky papalášů z nevolené elity s jejich grandiózními vizemi dominance nad světem a s jejich neustálou touhou po moci a penězích. Každý, kdo nevěří, že by americký establishment o Severní Koreji nemusel lhát, a podlehl propagandistické mašinérii jejich korporátních masových médií, by si měl nechat vyšetřit hlavu.
Mediální presstitutky nám s vážnou tváří povídají lži, neboť jsou součástí mocenského establishmentu USA, co má v úmyslu tepat masám mozky, aby dost změkly k nasávání propagandy.
Ty samé masy, které Severní Koreu ani neumí ukázat na mapě, se nakonec sešikují do války kolem falešné vlajky stejně, jako to bylo v případě před Iráckou válkou.
Jak píše Daniel McAdams:
Zahraniční komentátoři americké politické scény jsou buď podlézavci nebo prostě otravní ubožáci, tohle by se ale nikdo neodvážil říci o australské pozorovatelce Citlin Jonstone, jejíž punk-rockový styl, s jakým se vrhá na tuto štvanici, je stejně osvěžující, jako by mohl být pro leckoho šokující (a ač nejsem příznivcem tak silných slov, stejně je sem dám). Od včerejšího výbuchu „vzteku a ohně“ prezidenta Trumpa se Američané zase v znepokojivě vysoké míře houfují kolem falešné vlajky válečné propagandy. Dnes dala paní Johnstone ten tolik potřebný políček masám s válečnou propagandou tepanými mozky, které zase jednou tleskají americkému bombardování země, kterou neumí ani najít na mapě ( Zeptali se běžných Američanů, kde je Severní Korea. Jejich odpovědi překvapují svět ), jako kdyby na tom závisely jejich životy.
Když se i mnozí kritičtí libertariáni obrací a začínají si u svých klávesnic hrát na vojenské velitele stylem: „Já jsem sice pro ne-intervencionistickou zahraniční politiku, ale TIHLE KŘUPANI NÁS ZABIJÍ!!!“ tak nám všem, kdo mají aspoň půlku mozku, Johnstone připomíná věčnou pravdu: Vlády a jejich služebnictvo (mainstreamová média, neoconi, hluboký stát atd.) jsou krvelační lháři a jediným způsobem, jakým mohou spláchnout do záchodu války pár stovek miliard dolarů spolu s oceánem krve, je nejdříve vylhat mozky z lidí, aby s důvěrou spolkli tu jedovatou pilulku války a prohlásili ji za bonbónek.
Samozřejmě, že vláda Spojených států a její přisluhovači o Severní Koreji lžou, a Johnstone nám připomíná. Oni lžou VŽDY!
Za mocenským establishmentem Spojených států se táhne bohatá historie zneužívání lží, útoků pod falešnou vlajkou a propagandy k manipulacím těch stovek milionů jejich občanů, aby podporovali zbytečné vojenské intervence. Počínaje incidentem v Tonkinském zálivu přes falešné svědectví Nayirah nebo to ohromující předivo lží spřádaných kolem Saddáma Husseina až po ‚humanitární‘ intervenci do Libye nebo tu nehoráznou psychologickou operaci s Banou Alabed v Sýrii, tak neexistuje nic natolik pokleslého, aby se před tím americká válečná mašinérie zastavila, když se jim to hodí k oklamání veřejnosti o potřebě naložit předražené náčiní vojensko-průmyslového komplexu k vyslání do nějaké země třetího světa v zámoří, neexistují žádné hranice zla, spáchání kterého by se americký nevolený mocenský establishment štítil překročit, aby si urval kus geopolitické dominance, a neexistuje ani žádná mez ochoty propagandistické mašinérie masových médií při podávání válečné propagandy jako objektivních fakt.
Pro tyhle lidi doslova není nemožné být paranoidními. Když byste znali někoho jako posedlého nutkavým lhaním, za kým se táhne bohatá historie oblbování lidí, aby bojovali jeden s druhým pro jeho vlastní sociopatické potěšení, jak byste reagovali, kdyby vám podával zbraň a tvrdil vám, že váš soused se vás chystá přepadnout?
Může se ukázat jako šokující, když i někteří „libertariáni“ propadli tomu šílenství vyfabrikovaných hrozeb. Ale americká vláda přeci lže. Lžou dnem i nocí. Lžou vždy a lžou o všem.
Johnston to uzavírá:
V tom mixu zapojeném do té šlamastyky je jedna vláda, která se v takovýchto záležitostech předvedla být zcela sociopatická a nevěrohodná, a tou není ta severokorejská. Zůstaňte skeptičtí, zůstaňte pozorní a zůstaňte probuzení.
„Ale ne,“ úpí lidé! „TENTOKRÁT říkají pravdu!“
Je-li tomu tak, potom hodně štěstí. Krev je na vašich rukou ne na našich.
Ron Paul Institute for Peace and Prosperity
