Jedno velké mořské tajemství, na které lidstvo raději „zapomnělo“
3. srpna 2017 Redakce AC24 Ze světa 17618 0
thumbnail
V mořských rybách ulovených v oblasti průlivu Skagerrak v Severním moři mezi Norskem a Jutským poloostrovem byl prokázán vysoký obsah arsenu ve svalech a játrech ryb. Vedoucí laboratoře mořské ekologie Institutu oceánologie RAV Elena Ezová uvedla pro tiskovou agenturu TASS: „Může to svědčit o šíření lewisitu (sloučenina arzenu) ze zkorodovaných náloží v sedimentech a hromadění jeho produktů rozkladu v potravinovém řetězci.“

 

 

Analýzy pokračují, ale výsledky testů jsou jasné a očekávané. Lewisit je bojová chemická látka, která působí jako dráždivá látka. Je toxická pro člověka při všech formách působení, je schopna proniknout přes materiály ochranných oděvů a masek. Ovlivňuje sliznice a dýchací cesty.

Lewisit se dostal do mořské vody podle řešení přijatého na Postupimské konferenci v roce 1945. Země proti hitlerovské koalice topili hitlerovské chemické zbraně v Baltském a Severním moři, včetně průlivu Skagerrak, mezi pobřežím Skandinávského poloostrova a poloostrovem Jutland spojujícím Baltické a Severní moře.

Původně měl být celý chemický arzenál - bomby, granáty, miny, sudy a nádrže zatopen v Atlantiku. Ale odborníci se obávali, zda se podaří bezpečně dopravit takový nebezpečný náklad až tak daleko, tak se rozhodli zbavit nákladu přímo ve vodách Baltského a Severního moře. Nakonec do Atlantiku dovezli pouze 120 tisíc tun chemických zbraní. Přesná místa zatopení chemických zbraní se ve většině případů drží v tajnosti.

Google mapa ZDE.

Ve srovnání s oceánem, v malém Baltském moři a přilehlých vodách včetně Lamanšského průlivu bylo zatopených přibližně 300 tisíc tun chemických zbraní. Likvidace v mořské vodě probíhala v zdánlivě vzdálených letech 1946 - 1948, ale nyní dává o sobě vědět kontaminací celého potravinového řetězce. Likvidace se vztahuje k USA a Velké Británii - 88% a SSSR - 12%.

Do mořské vody se kromě lewisitu dostaly látky jako jsou: Adamse, yperit, tabun, fosgen, cyklon B, a jiné. Například Adams při nepoužití ochranných prostředků způsobuje smrt otravou v průběhu jedné minuty.

Yperit, také známý jako hořčičný plyn, má smrtelný účinek při jakýchkoliv cestách proniknutí do organismu. Ovlivňuje sliznice očí, nosohltanu a horních cest dýchacích. Smrtelná koncentrace zabíjí do 4 až 24 hodin.

Tabun je nervově organická sloučenina ze skupiny organofosfátů.

Fosgen způsobuje plicní edém po několika hodinách. Zpočátku se zdá, že nic vážného se neděje, kromě kašle, ale později nastupuje bolestivá smrt udušením.

Cyklon B je pesticid na bázi kyseliny kyanovodíkové, který se používal v koncentračních táborech na eliminaci vězňů.

Všechny tyto jedy byly bezpečně uzavřeny v ocelových obalech. Ale již několik desetiletí odborníci diskutují, jak moc tyto obaly podléhají korozi a jaký mají tyto toxické látky dopad na životní prostředí a člověka. Čas od času rybáři vyloví smrtící nálože, ale k vážnějším incidentům nedošlo.

V roce 2003 bylo pozorováno v Baltském moři masivní uvolnění chemických látek. Bylo zaznamenáno 21 případů kontaktu rybářských sítí se žlutozelenými shluky yperitu o celkové hmotnosti přes jednu tunu. Zdálo by se, že shluky vytvořené kontaktem studené vody a toxinu nejsou nebezpečné. Avšak britská genetička Charlotte Auerbach ještě v 40tých letech dokázala, že yperit a yperitové sloučeniny jsou schopny zvyšovat mutace a to dokonce i v mikroskopických množstvích. A ve formách jednotlivých molekul jsou schopny způsobit narušení genetického kódu i po 3 až 4 generacích!

Již v roce 1997 prezident nadace Ekologie - XXI. století a viceadmirál ve výslužbě Tengiz Borisov informoval vládu Ruské federace o výsledcích průzkumu sudů s jedy v průlivu Skagerrak, které zkorodovali a byly objeveny úniky toxických látek. V Baltském moři byly nalezeny stopy po yperitu, Lewis a jiných chemických bojových látek. Následně se Rusko v roce 1997 snažilo předložit otázku před západními zeměmi a hledat způsoby řešení tohoto problému. USA a Velká Británie zareagovala prodloužením utajení dokumentů vztahujících se k zatopení hitlerovských chemických zbraní.

V roce 2000 obyvatelé lotyšského města Liepaja na pobřeží Baltského moře postavily před vládu otázku: co se stane, když se obaly zatopených chemických látek naruší a toxické látky se dostanou do mořské vody? Tehdejší ředitel Institutu hydroekologie Lotyšské univerzity řekl, že zvýšený mediální šum se negativně odrazí na turistickém ruchu v Lotyšsku a jde o zbytečné obavy.

Když Rusko představilo projekt Nord Stream 2, ředitel odboru prevence pro škodlivými emisemi Ministerstva životního prostředí Litvy připomněl zatopené chemické látky a vyjádřil znepokojení, zda není tento projekt v tomto směru nebezpečný. Rusko uskutečnilo průzkum a prohlásilo, že potrubí Nord Stream obchází místa se zatopenými chemickými látkami.

Lidstvo ještě čeká v budoucnu řešení tohoto palčivého a nebezpečného problému, jehož stopy se začínají objevovat v potravinovém řetězci, na jehož konci stojí člověk.

Zdroj: nonproliferation.org

 
sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

Facebook komentáře
Komentáře registrovaných uživatelů

Napište vlastní názor