Nejnovější ruský hlavní bitevní tank T-14, který je postaven na základě univerzální platformy Armata, není možné zničit za pomoci žádného z existujících protitankových prostředků. To stojí ve zprávě Uralvagonzavodu. V dokumentu se zdůrazňuje, že tak efektivní ochrany se podařilo dosáhnout díky použití předních technologických řešení, která se navzájem organicky doplňují.
„Tank je vybaven aktivní i dynamickou ochranou, vybaven distančně řízeným bojovým modulem s výkonným dělem a automatickým systémem nabíjení," stojí ve zprávě.
Zkušenost z posledních lokálních válek a ozbrojených konfliktů ukázala, že hlavním nebezpečím pro tank je pěchota vybavená granátomety a přenosnými raketovými systémy, která je schopná zaútočit z neočekávaného směru. Z toho důvodu musí tank být schopen vydržet zásah ze všech směrů a efektivně čelit jakýmkoli zbraním. T-14 Armata se stal prvním tankem na světě, v němž se podařilo realizovat tuhle koncepci. Systém jeho ochrany je možné rozdělit na tři vrstvy.
První linií obrany T-14 je systém aktivní ochrany Afganit. Jeho úkolem je odhalit a zničit protitankové střely ve stádiu letu k tanku. Očima tohoto systému jsou čtyři vzájemně propojené panelové radary, ultrafialové snímače a infračervené kamery s 360 stupňovým viděním. Podle slov vývojářů je Afganit schopen zachytit nejen relativně pomalé objekty — protitankové řízené střely, ale i podkaliberní střely.
Poté, co tento komplex odhalí střelu, začíná jí okamžitě čelit a automaticky aktivuje hned několik systémů. V případě, že proti Armatě je veden útok protitankovou raketou, která je naváděna rádiovým signálem, začínají ji rušit prostředky radioelektronického boje. Jejich úkolem je v dostatečné vzdálenosti přerušit spojení mezi operátorem a raketou. Afganit dále vytváří dýmovou clonu, která znesnadňuje vizuální odhalení tanku a jeho zásah řízenou raketou s infračervenou hlavicí samostatného navedení. Do této skupiny se řadí například americký systém FGM-148 Javelin. Ochranný systém může také efektivně čelit raketám s laserovým naváděním, které jsou používány hlavně vrtulníky.
Hned po odhalení nebezpečí se věž Armaty obrací čelem k němu. Pokud se nepodařilo ošálit raketu na velkou vzdálenost, přichází řada na moždíře umístěné pod věží — poslední linie obrany systému Afganit. Ty vystřelují speciální prostředky proti blížící se střele a ničí ji střepinami. Podle stejného principu fungují starší ruské komplexy Drozd a Arena, a také izraelský Trofi. Tento izraelský systém ukázal velkou spolehlivost, od roku 2011 se palestinským ozbrojencům nepodařilo zničit ani jeden tank Merkava, který by byl vybaven tímto systémem.
Pro ten případ, že si systém Afganit z nějakého důvodu nedokáže poradit s nebezpečím, přichází řada na druhý stupeň obrany — systém dynamické ochrany Malachit. Princip jeho činnosti je nejsnazší popsat díky přísloví „vyrážet klín klínem". Většina protitankových raket a granátometů mají kumulativní bojovou hlavici. Ta při střetu s tankem vystřeluje úzký paprsek exploze, který proráží pancíř tak, jako šídlo proráží karton. Kumulativní paprsek může poškodit výzbroj techniky, zabít člena posádky či zapálit bojovou výzbroj a tím stroj vyřadit z boje. Efektivní ale je jen v tom případě, že je kumulativní paprsek zkoncentrovaný.
Úkolem dynamické ochrany je tento paprsek narušit. Jednoduše řečeno, dynamická ochrana jsou závěsné kontejnery s explozivním materiálem, které při kontaktu s protitankovou střelou explodují do jejího protipohybu. To pomáhá snížit poškození tanku nejen od kumulativního granátu či rakety, ale dokonce i přibrzdit protipancéřovou tankovou munici. V Rusku se dynamická ochrana starých generací dlouho a úspěšně používala a používá.
O systému Malachit je v otevřených zdrojích málo informací. Je známo, že zajišťuje zvýšenou ochranu před tankovými podkaliberními střelami ve srovnání s předchozími systémy Relikt a Kontakt-5, může lépe čelit protitankovým řízeným raketám, také má vyšší koeficient účinnosti díky likvidaci střel a raket menším množství explozivního materiálu. Poslední vlastnost dělá tento systém dynamické ochrany více bezpečný pro složitou elektroniku, kterou je tank vybaven.
Kromě toho kolektiv expertů amerického časopisu National Interest došel k závěru, že Malachit má elektronické řízení modulů dynamické ochrany, což tento systém dělá efektivnější pro zachycování velkých tandemových střel. Tyto protitankové prostředky zasazují cíli dva údery. První likviduje prostředky dynamické ochrany a druhý úder směřuje do toho samého bodu, ale již na holý pancíř. Malachit může zneškodnit oba údery. První vlnu likviduje obrněná poklička dynamické ochrany, která je vystřelována směrem na ni, druhou vlnu likviduje hlavní element ochrany.
Třetím a posledním stupněm obrany Armaty je samotný pancíř tanku. Konstruktéři ujišťují, že kompozitní pancéřování tanku neprorazí žádná protitanková řízená střela s kalibrem do 150 mm. Mezi takové systémy patří TOW, Javelin (oba jsou americké výroby), izraelský Spike a rovněž všechny typy ručních protitankových granátometů. Kromě toho přední část tanku má vydržet zásah ze 120mm kanónu (jedná se o ráži, kterou mají tanky zemí NATO).
Motorový prostor, prostor pro munici a palivová nádrž jsou izolovány pomocí obrněných přepážek, což zvyšuje šanci tanku na přežití i v případě, že dojde k proražení pancéřování. Bezosádková věž je vybavena speciálním krytem, který brání složitou elektroniku před zásahem střepin a kulek. Munice je podle některých údajů podobně jako v případě německého tanku Leopard 2 nebo izraelského stroje Merkava rozmístěna v zadní části věže. Pokud dojde k detonaci munice, tak se energie výbuchu uvolňuje prostřednictvím zvláštních vyklápěcích panelů do vnějšího okolí. To může zabránit závažnému poškození tanku. Přesné údaje o pancéřování věže však chybí, neboť její konstrukce a vnější podoba bez vnějšího krytu zůstávají prozatím utajené.
V současné době se v armádě testuje první série tanků T-14 Armata, která byla dodána ministerstvu obrany ještě v roce 2016. Podle vedení společnosti Uralvagonzavod stroj je zcela připraven na plnohodnotnou sériovou výrobu. Pravděpodobně největší počet dodávek připadne na období státního vyzbrojovacího programu pro roky 2018-2025 (SVP 2025). O tom nepřímo svědčí informace, kterou v polovině května s odvoláním na vysoce postavený zdroj v ministerstvu obrany zveřejnil ruský list Kommersant. List tehdy oznámil, že v rámci SVP 2025 pozemní síly a výsadková vojska dostanou na nákup vojenské techniky rekordních 4,25 bilionů rublů (1,61 bilionů korun).
Zdroj: snews.com