Jak se ukázalo, Stonehenge moderních dnů, které můžete vidět ve Wilthire v Anglii není výsledkem tisíců let inženýrského tesání, ale spíše šikovným kouskem restaurátorských technik 20. století. Většina toho, co lze dnes spatřit se datuje od 50 let. Vůdčí autor o Stonehenge Christopher Chippindale řekl: ‚Ne moc z toho, co na Stonehenge vidíme, nebylo nějak nedotčeno.

Je překvapivé, jak málo lidí o této informaci ví. V roce 1901 vyvolal restaurátorský proces na tomto monumentu ohromné veřejné pobouření. Člověk za něj odpovědný byl Willima Gowlan, která ne tento proces dohlížel, k čemuž patřilo napřímení a usazení kamene 56, který skončil až půl metru od své původní polohy.

V roce 1920 William Hawley vykopal základnu kamene 6 a vnější příkop. Ovšem zase ve 40. a 50. letech Richard Atkison, Stuart Piggott a John F. S upravili většinu Hawleyových z měn a navíc na dolmenech objevili vytesané sekyry a dýky.

V roce 1958 byly 3 ze vztyčených kamenů zamontovány do betonové základny. Poslední edice tohoto monumentu byla v roce 1963, kdy kámen číslo 23 přepadl a bylo třeba ho znovu vztyčit.

Když řekneme toto vše, působí dost působivě sdělení, že podle nové studie provedené archeology a geology z University College London, to vypadá, že kameny pochází z místa 225 kilometrů od staveniště Stonehenge.

Rovněž objevili možnost, že tento monument mohl být starší o 500 let, takže by byl postaven mezi lety 3400 až 3200 před Kristem místo, jak se původně věřilo jen 2900 let před Kristem. Přes všechny diskrepance v datování a věku to vypadá, že Stonehenge zůstává i nadále jedním z nejúžasnějších výtvorů dávného člověka. Čímž každý rok láká tisíce návštěvníků a přes milion návštěvníků do dnešního dne.