Vzducholodě se pro vojenské účely využívaly v průběhu celého 20. století a neztrácejí svou aktuálnost ani na začátku nového milénia. Programy vývoje vojenských vzducholodí existují v mnoha zemích. Výhody těchto letadel jsou nasnadě: velká nosnost, délka letu bez mezipřistání, menší využití paliva ve srovnání s letouny a vrtulníky, velká spolehlivost a délka působení ve vzduchu. Kromě toho vzducholodě nepotřebují přistávací dráhu — mohou totiž vzlétnout z jakékoliv více méně rovné plochy.
Mají však i své nevýhody: nízká rychlost (maximálně 160 km/h) a špatné manévrovací schopnosti. Navzdory tomu vzducholodě mohou plnit některé úkoly, na něž jejich negativní charakteristiky nemají zásadní vliv.
Na začátku roku 2015 poradce prvního zástupce generálního ředitele ruského koncernu Radioelektronické technologie (KRET) Vladimir Michejev uvedl agentuře RIA Novosti, že se již začalo pracovat na projektu vzducholodě pro potřeby protiraketové obrany země. Může se stát plnohodnotným prvkem systému včasného varování před raketovým útokem, jenž je dnes tvořen dvěma stupni — orbitální skupinou družic a pozemními radiolokačními stanicemi.
„Hlavní výhodou vzducholodi je velká využitelná plocha, na kterou lze umístit anténní systémy," řekl Vladimir Michejev, „tyto lokátory mohou zaznamenat start mezikontinentálních balistických raket (MBR) a sledovat trajektorii letu jejich hlavic. KRET zajistí potřebnou elektroniku, zatímco samotný aerostat projektuje aeronautické středisko Augur."
Jedná se o perspektivní vzducholoď Atlant, jenž má podle plánu poprvé vzlétnout v roce 2018. Projekt je rozdělen na tři modifikace s nosností 16, 60 a 170 tun. Pro vojenské účely budou pravděpodobně využity těžší modely. Uvádělo se, že Atlanti budou schopni působit ve výšce 10 tisíc metrů, což je dostatečně vysoko, aby mohli objevit hlavici MBR na počáteční a závěrečné fázi letu.
Kromě toho velké užitečné zatížení a vysoký dolet — až 5000 kilometrů — umožní využívat tyto vzducholodě pro převoz vojenské techniky. Největší Atlant dokáže transportovat mnohem těžší náklad než vojensko-transportní letoun An-124: 170 tun oproti 120. Teoreticky dokáže vynést do vzduchu tři tanky T-90 s veškerou municí nebo osm bojových vozidel pěchoty BMP-3.
Дирижабли "Атлант-100" и "Атлант-30". Вид по эскизному проекту.
Atlant přitom nepatří mezi nejneobvyklejší projekty aerostatů současnosti. Perspektivní bezpilotní vzducholoď Berkut od společnosti Augur dokáže vystoupat do výšky 20-23 km a zůstat viset ve vzduchu 3-4 měsíce. Takových vlastností se podařilo dosáhnout díky systému elektrického napájení pomocí slunečních panelů. Mezi hlavní úkoly vzducholodě budou patřit zajištění komunikačního spojení, letecké snímkování a sledování velkých ploch země. Teoreticky ho ale bude možné využívat i pro účely radioelektronickho boje, protivzdušné obrany a sledování cílů. Taková letadla by se mohla hodit například pro ruské vojenské jednotky v Arktidě — díky polárnímu dnu Berkut nebude mít problém se zdroji energie.
V perspektivě stratosférické vzducholodě budou moci nahradit družice mobilního spojení vojenského a civilního určení. Aerostat ve výšce 20 km je schopen zajistit nepřetržité spojení do vzdálenosti 760 km. Přitom vzducholodě jsou mnohem levnější než družice, nepotřebují žádné nosné rakety a po skončení délky životnosti neplní řady vesmírného smetí na orbitě. Navíc v případě jejich poruchy je lze dostat zpět na zem a provést nutné opravy.
Spojené státy mají dva programy vojenských vzducholodí — taktické a strategické. K taktickým vzducholodím patří mini-aerostaty Combat SkySat Phase 1 vážící pouze dva kilogramy a jež již byly využity v Iráku, kde zajišťovaly radiové spojení mezi pozemními vojenskými jednotkami v okruhu 320 km. Americká armáda má v plánu zvýšit užitečné zatížení těchto „drobečků", aby na ně bylo možné rozmístit další vybavení — například HD kamery. Cena jednoho aerostatu se pohybuje pouze kolem 2000 amerických dolarů. Mohou se tak stát levnou alternativou bezpilotním letounům.
Strategický program tvoří stratosférické vzducholodě, mezi něž patří například projekt Stratelite. Jedná se o telekomunikační platformu pro zajištění spojení o ploše 800 tisíc čtverečních kilometrů. Její výroba však nebyla zahájena. Pro tuto chvíli američtí vědci pracují na projektu průzkumné vzducholodi, která bude schopna pracovat v 80km výšce, tedy v horní části stratosféry.
USA měly několik projektů vojenských výškových vzducholodí, jež měly být vyzbrojeny střelami s plochou dráhou letu a naváděnými leteckými pumami. Nicméně projekt byl odmítnut ještě v koncepčním stádiu — obrovské a neohebné aerostaty by byly příliš lákavým cílem pro prostředky protivzdušné obrany potenciálního nepřítele.
Tento problém se snaží vyřešit Čína, která v roce 2015 otestovala vzducholoď Yuanmeng, jež v budoucnu může stoupnout až do výšky 100 km, tj. mimo dostřel existujících systémů protivzdušné obrany.
Projekty vzducholodí dvojího určení mají i evropští výrobci. Německá společnost Cargolifter AG ještě na konci 90. let začala pracovat na aerostatu Cargolifter CL160, který má být schopen zvednout náklad o hmotnosti 160 tun a převézt ho na vzdálenost 10 tisíc kilometrů. Vzducholoď však nikdy nebyla vyrobena.
Zdroj: snews.com
Loading...
