Chcete-li znát pravděpodobný výsledek francouzských prezidentských voleb příští měsíc, stačí se jen podívat, jak reagovaly trhy. Jak euro, tak francouzské trhy dramaticky povyskočily. Ale to nemá nic společného se silou sklerotické, přeodborovatělé, státistické, přehnaně zdaněné, neproduktivní francouzské ekonomiky za tím, čili ve skutečnosti nic s budoucností již zatraceného eura.


Je to prostě věc těch od status quo, co si vydechli úlevou, že to přeci jen zase bude pokračovat jako business jako obvykle, takže kandidát Establishmentu Emmanuel Macron je teď prohlášen za dopředu jasného vítěze francouzských prezidentských voleb, zatímco jeho rivalka Marine Le Pen je, jak vás Establishment ujistí, naprosto bez šancí.

Ale co Brexit. Ale co Donald Trump… To bylo stejné.

Kdepak: Mám obavy, že v tomto případě tyto argumenty nefungují. Ano, je pravda, že svět se zmítá v porodních bolestech revoluce, v níž je globalistická elita pomaličku svrhávána populistickými a nacionalistickými rebely. Ve Francii k tomu ale ještě nedošlo – v této zemi, jejíž politický systém je spíše ve stylu Putinova Ruska nebo Erdoganova Turecka nebo nějakých afrických zapadákovů s doživotními prezidenty, o tom nelze uvažovat, jako kdyby ta země patřila mezi liberální demokracie.

A proto Emmanuel Macron v prezidentském klání zvítězí, protože francouzským Establishmentem bylo dávno předem rozhodnuto, že on je tou nejméně strašnou z nejhorších možných voleb mezi kandidáty, co jsou k dispozici.

Ta skutečnost, že ten chlap je úplně prázdný – slizký jak ti prodejci se slizounstvím naolejovaného hada s vítězoslavným úsměvem a pěkným oblečkem – který vůbec nic nemyslí vážně, že by třeba nějak řešil ohromné sociální a ekonomické problémy Francie, ta mu naopak pomáhá, ne že by byla na závadu.

Emmanuel Macron je levičácký Mandžuský kandidát francouzského establishmentu.

Navštěvoval jednu z nejelitnějších francouzských škol, kde byl cvičen pro službu ve veřejné správě, kde v roce 2004 promoval. V jeho životopise stojí, že v roce 2007 sloužil jako náměstek šéfa Komise ke zlepšení francouzského hospodářského růstu vedené Jacquesem Attalim, to Macronovi bylo 29. Ale ta komise nebyla sestavena dříve než v roce 2008. Je s tím tedy zjevně trocha počtářských potíží. Zpráva této komise byla nesmírně kritizována kvůli svým návrhům ‚znovu spustit imigraci‘ a ‚otevřít hranice‘ … Atalliho kvůli ní zesměšňovali a vysmívali se mu jako ‚globalistovi‘.

Zní vám to jako u někoho, koho už znáte?

Macron tedy tuto Komisi, která byla v září 2010 dána k ledu, opustil, aby pracoval pro banku Rothschilds & Cie Banque, kde se přes noc stal milionářem, když pracoval na převzetí potravinářské části Pfizer pod Nestle, což bylo uzavřeno roku 2012. Také Nestle je klientem Rothschildů. A to Macron ještě s nějakým přebíráním společností a jejich fúzemi neměl nejmenší zkušenost…

Co člověk udělá, když někde přes noc vydělá miliony? Je jasné, že z toho odejde.

Takže tehdy odešel od Rothschildů, aby pracoval nejdříve jako náměstek tajemníka Elysejského paláce a nakonec v roce 2014 jako ministr hospodářství, průmyslu a digitálních dat, kde sloužil 18 měsíců, než začal kandidovat na prezidenta. Nazval bych to jako trochu přehnaně urychlený vzestup s nepatrnou až žádnou politickou zkušeností nebo protřelostí businessem.

A opravdu.