Podle amerického sociálního výzkumu, většina Američanů věří, že 11.9.2001 bylo "významnější historickou událostí než útok na americkou vojenskou základnu Pearl Harbor v roce 1941. Tohle si myslí i respondenti ze zbývajících svědků událostí roku 1941. Dnes už není žádným tajemstvím, že v prosinci 1941 si byli američtí představitelé dobře vědomi toho, že přijde japonský útok na Pearl Harbor. Nejen, že neudělali nic pro odražení útoku, ale dokonce ho usnadnili, obětovali životy tisíců Američanů a vtáhli tak Ameriku do výhodné, pro vládnoucí, elity války.

To je důvod, proč tehdejší americký ministr války, Henry Stimson, po zasedání vlády 25. listopadu 1941, 12 dní před útokem na Pearl Harbor, napsal ve svém osobním deníku: „Proběhla diskuze o tom, jak bychom měli manévrovat a donutit Japonce, aby udělali první krok, aniž bychom se sami zároveň dostali do příliš velkého nebezpečí. Bude to těžký úkol.“

Henry Stimson

Někdo tvrdí, že se Američané naučili takovým provokacím od nacistů, kteří, například 10.5.1940 spáchali bombový útok ve svém vlastním městě Freiburg a kladli vinu za smrt civilistů na Francouze, aby odůvodnili invazi do Francie. I když to není tak úplně pravda. V roce 1898 Američané, k ospravedlnění války proti Španělsku, 15. února sami potopili svou vlastní bitevní loď „Maine“ v přístavu v Havaně a obětovali stovky svých námořníků. Americká vláda tehdy řekla, že sabotáž provedli „zrádní Španělé“ a ve všech učebnicích o historii Spojených států se píše, že americká bitevní loď „Maine“ byla potopena španělskou minou v přístavu Havana. Tak začala válka „potřebná“ pro Washington, ve skutečnosti první válka za světovou hegemonii USA. O mnoho let později, když byl křižník zvednut ze dna a zkoumán, se mimo jiné ukázalo, že lodní brnění bylo výbuchem vytlačeno ven, tzn., že exploze nebyla způsobena „španělskou minou“, která by vytvořila díru v podvodní části, ale existovalo něco mnohem silnějšího, co tuto loď zevnitř roztrhlo napůl …

Americká bitevní loď Maine

Ještě jeden příklad. Podle dokumentů zveřejněných 12. října 2001 v časopise Executive Intelligence Review (EIR) a v knize Jamese Bamforda (Body of Secrets: Anatomy of the Ultra-Secret National Security Agency) mělo Americké vojenské velitelství (JCS) v úmyslu provést teroristické činy proti Spojeným státům a přimět tak Američany k podpoře nedomyšlené války proti Kubě. Teroristická operace se nazývala „Operation Northwoods“ (realizace byla zastavena kvůli selhání v Zátoce sviní, po které prezident Kennedy přesunul dozor na kubánskou destinaci se CIA k Pentagonu). Záminkou pro vojenskou intervenci v první verzi plánu byla „série dobře koordinovaných incidentů“ v okolí námořních základen v Kubánském zálivu Guantánamo, jako byly teroristické útoky, sabotáže a potopení lodi u vchodu do přístavu. Druhou možností bylo, cituji, „… potřeba incidentu „Remember the Maine“ … Měli bychom vyhodit do povětří loď USA v zálivu Guantánamo a svalit vinu na Kubu. Seznamy ztrát v amerických novinách by způsobily vlnu podpory v důsledku populárního rozhořčení. Můžeme vytvořit kampaň teroru ze strany komunistické Kuby v oblasti Miami na Floridě, v jiných městech a dokonce i ve Washingtonu. Kampaň teroru by mohla být zaměřena na kubánské uprchlíky, kteří hledají útočiště ve Spojených státech. Mohli bychom potopit loď (skutečnou nebo imaginární) naloženou Kubánci po cestě na Floridu. Mohli bychom pomoci v pokusu o vraždu kubánských uprchlíků ve Spojených státech. Také by byla užitečná řada výbuchů plastických trhavin v pečlivě vybraných lokalitách, zatčení kubánských agentů a zveřejňování předem nachystaných dokumentů“.

Dnes, i když je to už jedenáct let, tato tragédie stále vyvolává mnoho otázek. Reagovat na ně a vyřešit záhadu 11. září se pokusili bývalý ministr vědy a technologie a během dvou desetiletí nevyměněný, předseda výboru pro špionážní službu NDR, Andreas von Bull, dále americký spisovatel a intelektuál Gore Vidal, také francouzský novinář a autor „11. září : velká lež (9/11 The Big Lie) Thierry Meyssan a další.

Všichni odmítají oficiální verzi předloženou vládou USA … Tak v rozhovoru z 23.února 2003 s novinářem Kennethem Hubbardem, který byl zveřejněn španělskými novinami „La Vanguardia“, G.Vidal tvrdil, že americký tisk neříká svým čtenářům celou pravdu o 11. září. Taky hovoří o nebezpečných skutečnostech, jako například možný trojitý vztah mezi CIA, pákistánskou tajnou službou a jedním z teroristů z 11. září. Zároveň s tím, si Gore Vidal a další badatelé všimli zarážejících faktů, o kterých i přes skutečnost, že bijí do očí, nebyly vydány jasné komentáře vládních úředníků Spojených států.

Za prvé, velice nedůvěryhodný je únos letadel skupinami 3-4 lidí s noži na řezání papíru. I přes všechny možné nedbalosti American Airlines jsou piloti v uzavřených kabinách a na palubě je velké množství cestujících a členů personálu. Samozřejmě, že je možné, že v jednom letadle se stane úžasná shoda náhod, když dveře do kabiny budou otevřeny, posádka se okamžitě vzdá bez stisknutí nouzového tlačítka, teroristé vstoupí do kabiny a vypnou transkodér. Nicméně, shoda okolností na dvou letadlech najednou je nepravděpodobná, na třech je to téměř nemožné a na čtyřech je zcela vyloučena. USA mají satelitní systém sledování svého území, který řídí nejen dispečeři letového provozu, ale také speciální systémy. Jsou napojeni na americký úřad Department of Homeland Security (Ministerstvo vnitřní bezpečnosti), provádějící technickou špionáž a nemají přístup k běžné telefonní síti, kde by sofistikovaní hackeři mohli provádět potřebné operace.

Ještě více podivné jsou zprávy o 11 nebo 14 letadlech, údajně unesených teroristy. Mezitím trval let po unesení čtyř letadel 40 – 60 minut. Tato doba zmizení z jejich vzdušných koridorů by vytvořila extrémní situaci, kdy příslušné zprávy jdou „nahoru“ a osobně k prezidentovi USA. Proč tyto zprávy nebyly zaznamenány zůstává záhadou i dnes. Můžeme zkusit rozplést některé odpovědi na otázky uvedené níže..

Jak civilní letadla mohla být „neviditelná“ pro pozemní dispečery, letiště a sledovací systémy sil protivzdušné obrany USA? A pokud byla viditelná, pak proč ani civilní ani vojenské dispečerské služby nereagovaly na odchýlení letadel od svých cest? Proč černé skříňky, které snesou plameny a supersilné údery, stejně jako záznamy pilotů, neobsahují žádné čitelné informace, protože nejsou v provozuschopném stavu, zatímco byl nalezen nepoškozený pás teroristy údajně letícího v letadle?

 

Kdo natočil horní patra severní věže Světového obchodního centra (WTC) před nárazem a po něm, provedeným letadlem „Boeing-767“ společnosti „American Airlines“? Proč více filmových a televizních kamer umístěných na různých místech v New Yorku bylo zároveň namířeno na bod nárazu? Na základě čeho se americká administrativa vedená prezidentem J. Bushem, už ten den, 11. září 2001, zapojila do všemi americkými médiemi prováděné manipulace světového veřejného mínění tím, že neobjektivně ukázala na „skutečného nepřítele“ – teroristu číslo jedna, když ještě ani nezahájila vyšetřování útoků?

Proč žádný z oficiálně jmenovaných teroristů nebyl cestujícím těchto letů? Proč teroristé při přípravě zanechali tolik stop? Platili kreditními kartami s jejich jmény, nahlásili školnímu letovému instruktorovi svá jména, vzali s sebou na svůj poslední let dopisy na rozloučenou, které se ocitly v rukou FBI, protože byly uloženy na špatném místě a nebyly správně nadepsané… Zvláště zajímavý je fakt, že bylo nalezeno auto teroristů zaparkované na letištním parkovišti. Tam, jako v akčním Holywoodským filmu, se na zadním sedadle našel Korán v arabštině a manuály na ovládání letadla „Boeing“. A aby nezůstaly vůbec žádné pochybnosti, byla ukázána videokazeta, na které jsou zachyceni sami teroristé, jak cvičí na simulátorech v amerických leteckých školách.

Proč americká vláda odmítla humanitární, zdravotní a technickou pomoc nabídnutou různými zahraničními organizacemi a jednotlivci? Proč americký lid a Kongres USA, zastupující jeho zájmy, se nevyjádřili pro odstoupení nebo odvolání vedoucích představitelů předních federální agentur odpovědných za bezpečnost státu? Proč americký generál Ralph Eberhart, který měl ten den dohled nad vzdušným prostorem nejenže nebyl postaven před soud, ale také upevnil svou pozici? Proč ředitel CIA po tak zjevném selhání nebyl propuštěn a financování pro jeho oddělení se zvýšilo o 42%? Proč Vojenský rozpočet USA, který se po rozpadu SSSR postupně snižoval, hned po 11. září začal růst a dosáhl 396 miliard dolarů? Pro srovnání, vojenské rozpočty Ruska, Číny, Británie, Japonska, Německa, Francie, Itálie, Indie, Španělska a dalších zemí byly dohromady tehdy jen 382 miliard dolarů.

I kdyby bin Ládin nebo jiné, tzv. arabské hlavy teroristů opravdu chtěli způsobit co největší škody Spojeným státům, bylo by snadné odložit útok o dobu dvou týdnů a zkombinovat ho s datem otevření kongresu (s účastí prezidenta, všech členů vládního úřadu a velitelů speciálních služeb USA). Útok na budovu kongresu v tento den by vytvořil skutečný politický chaos, z něhož by se Amerika těžko dostávala, zatímco „úspěchy“ teroristů jsou více orientované na účinky „vizuálního rozsahu“, aby šokovaly veřejné mínění. Proč oba mrakodrapy, na konstrukci kterých bylo spotřebováno asi 500 000 tun vybraných směsí betonu a železa, se ve skutečnosti obrátily na prach? Jaká energie rozemlela tento stavební materiál na prášek a doslova vytvořila a udržovala nepochopitelné teplo – 3000 stupňů (!Vyšší než v sopce!)? Co dovolilo zbytkům věží hořet další tři měsíce? Co bylo palivem pro oheň, který byl uhašen až 19 prosince? Proč to nemohli uhasit? Hasiči neopouštěli místo havárie!

Evropští a američtí vědci věří, že věže World Trade Center (WTC) se proměnily v hromadu trosek, ne proto, že do nich narazila letadla, ale protože byla vyhozena do povětří zevnitř. Například tvůrci amerického filmu „9/11: Loose Change“ uvedli: „Dvojčata v New Yorku nespadla kvůli explozi palivových nádrží letadel, která narazila dne 11. září 2001. World Trade Center byl odpálen tajnými službami USA.“ Američtí experti, kteří představili (11.9.2007) Kongresu Spojených států amerických výsledky vlastního vyšetřování útoků z 11. září, také tvrdí, že do věží WTC byly umístěny bomby a rozhodně ne bez účasti vlády USA. „FBI Blows America“ je jedním z leitmotivů zprávy skupiny, která zahrnovala několik desítek amerických stavebních inženýrů a architektů.

Totéž bylo podle jejich údajů provedeno mnohem později se 47-podlažní budovou vlastněnou korporací „Solomon brothers“, nacházející se v blízkosti World Trade Center. Tento mrakodrap nebyl napaden teroristy, ale 8 hodin po pádu World Trade Center se úplně zřítil, doslova rychlostí volného pádu. Do té doby byli všichni lidé evakuováni z budovy. Nicméně, americká Federální agentura pro krizové situace (Federal Emergency Management Agency) nevysvětlila tento pád a zaměřila se na zhroucení prvních dvou věží. Francouzský badatel, T. Meyssan, se domnívá, že toto bylo děláno proto, aby zakryli zločin, jelikož se v budově nacházel speciální radiomaják řídící letadla na cíl.

Budova č.7

Klíč k tajemství 11. září je podle mého názoru kromě získání „bianko šeku“ pro válku proti celému světu, také možné najít v oblasti finančních a ekonomických důsledků „leteckých útoků proti Americe“.

BBC byla informována o pádu mrakodrapu v komplexu WTC půl hodiny předem

Kopie archivních záběrů televizní stanice BBC World dokládají, že informace o budoucím kolapsu 47 patrového mrakodrapu „Salomon Brothers Building“ (WTC 7), nezasaženého letadly či zbytkem trosek ve fatálním měřítku jako se stalo mnohem blíže stojícím menším budovám kolem dvojčat WTC 1 a 2, byla opakovaně předána médiím. V tomto případě přibližně již půl hodiny před samotným pádem, mezi další podobně předem informované organizace patří například CNN.

Uzavření hlavních burz v New Yorku a dalších amerických centrech dovolilo Washingtonu oficiálně provést revizi na národních fondových a devizových trzích a také znova nasměrovat finanční a hospodářskou krizi, která vstoupila do nejvíce akutní fáze. Je pozoruhodné, že v září roku 2001 skrze roky cílevědomé činnosti, a to navzdory všem kritikům ne příliš moudré politiky hospodářství některých zemí, se MMF postaral o to, že všechny největší ekonomiky se ocitly na pokraji vážné krize.

Pokles cen za posledních 30 dnů před teroristickými útoky vzrostl a pohyboval se od 10% do 20%. Zároveň v americké ekonomice nevznikl jen dočasný pokles, ale hluboká strukturální krize, kdy propast mezi velikostí výrobního sektoru a spekulativního sektoru dosáhla nekontrolovatelné stupnice (reálný sektor byl více než 15% amerického HDP, zatímco „virtuální ekonomika“ zbývajících 85%). V tomto případě byl dolar krytý zbožím a službami v rozmezí jen 4-6%. Zbytek „ceny“ americké měny byl spojen s jeho postavením jako globální měny, ale i tady větší část nebyla krytá skutečným zbožím a službami, ale různými cennými papíry.

Zabránit explozi „spekulativní bubliny“, která by podle některých odborníků mohla nastat již v polovině září 2001, by mohla pouze mimořádná událost, která by mohla ovlivnit veřejné mínění stejně jako vyhlášení války. Proto vedl útok na WTC nejen k odložení exploze (zavření hlavních burz „z technických důvodů“), ale také otevřel USA „nové příležitosti“. To se týká především dodatečných dodávek hotovostí dolaru s cílem maximalizovat základnu „dolarové oblasti“ v globální ekonomice v důsledku vzniku eura – hlavního potenciální konkurenta americké měny. V tomto směru lze považovat za bezprecedentní prohlášení tehdejšího šéfa Federální rezervního systému, A.Grinspena, o připravenosti poskytnout veškerým bankovním a finančním institucím v jiných zemích potřebné množství dolarů, aby se zabránilo nežádoucím následkům útoku na WTC a Pentagon.

Navíc, den po bombových útocích byla tato politická zpráva transformována do „prohlášení trojky“, když se k Fedu připojila Evropská centrální banka a Bank of Japan. Americké finanční úřady také zrušily omezení pro jakékoli struktury při provádění krátkých transakcí a vytvořily zvláštní komisi složenou ze zástupců Ministerstva financí a CIA pro sledování činností účastníků trhu. Výsledkem 11. září bylo upevnění dominantního postavení dolaru, zostření vojenských opatření a omezení občanských svobod a převod celé světové ekonomiky do stavu nouze, nebo-li „válečné pohotovostí“, kde je možné, že útoky a reakce „odplaty“ lze očekávat kdykoliv a v jakémkoliv místě na zeměkouli.

Zdroj: fondsk.ru