Rusko a Čína varovaly před zahraniční intervencí (v Sýrii), intervence již ale probíhá delší dobu a jsou k ní používány zejména tajné prostředky. Byla vytvořena rozsáhlá tajná síť pro podporu „rebelů“ proti vládě prezidenta Bashara al-Assada, které asistuje Turecko a několik západoevropských zemí. „Svobodná syrská armáda“, ozbrojené křídlo Syrské národní rady, operuje z Tureckého města Iskenderunu, poblíž syrské hranice. „Rebelové“ jsou vyzbrojováni nadbytečnými zbraněmi z Libye, které jsou dopravovány letectvem NATO, přestože NATO není oficiálně do aktivity proti Damašku zapojeno.

Objevily se také zprávy, že přicestovalo až 600 libyjských bojovníků od Národního přechodní rady i se zbraněmi, aby radili partyzánským silám jak lze bojovat s vojáky regulární armády, což se za nemalou cenu naučili během bojů s Kadáfiho jednotkami. V oblasti se údajně pohybují i britští a francouzští poradci zvláštních jednotek. Spojené státy dodávají komunikační zařízení a zpravodajské informace, aby pomohly  „rebelům“, spolu s rutinním vysláním kádrů National Endowment for Democracy, kteří zde poskytují trénink v „budování demokracie“, aby byla ospravedlněna mimořádné a zjevně ilegální snažení.

Nenechme se zmást ohledně širšího cíle – ministryně zahraničí Hillary Clintonová nedávno předpověděla, že v Sýrii by brzy mohla propuknout občanská válka. Jelikož záminkou k intervenci v Sýrii byla neurčitá „odpovědnost chránit“ civilisty, chtělo by se říct, že štvaní různých etnických a sektářských skupin proti sobě v boji o nadvládu, který by snadno mohl vést k rozpadu státu, je velice zvláštním řešením. Většina pozorovatelů v regionu věří, že pokud Assad padne, pravděpodobným vítězem bude Muslimské bratrstvo, které je jedinou dobře organizovanou a financovanou skupinou s infrastrukturou v Sýrii. Pokud se to stane, bude to znamenat krušné časy pro syrské křesťanské, alawitské a šíitské menšiny. Je příliš lehko zapomenutelné, že Sýrie má převážně sekulární režim, jaký existoval v sousedním Iráku pod Sadámem Husajnem, a že „humanitární demokratizace“ s sebou přinese jak dobré, tak špatné věci. Mezi negativními věcmi je možnost, že skupiny nejlépe připravené k opanování situace se dostanou k moci. Nebudou nutně přátelé pluralismu a hodnot liberální demokracie.

Kdo tedy bude vítězem v tajných válkách, ke kterým nyní dochází? Je možné, že to nebude nikdo, koho můžeme jmenovat, protože se zdá, že nikdo není s to předvídat co se bude dít. Není pravděpodobné, že by v Íránu nastoupila nová vláda, a opakované útoky zahraničních mocností jenom posílí režim kleriků. Syrská vláda může či nemusí být dost odolná, aby vydržela útok sil „rebelů“, ale i kdyby přežila, bude mnohem více uzavřená do sebe a paranoidní co se týče vztahů se svými sousedy a bude se bude se spoléhat mnohem více na Írán jako na svého jediného spojence v regionu. Izrael a jeho přátelé ve Spojených státech by byli rádi, kdyby Assad padl, protože to by znamenalo fragmentaci Sýrie, což je cíl kdysi propagovaný v návrhu neokonzervativců nazvaném „Čistý zlom“, který byl představen Benjaminovi Netanjahuovi v roce 1996. Nahradit většinou pragmatický Assadův režim radikálním náboženským režimem, což představuje skutečnou možnost, by nebylo nutně v zájmu Tel Avivu, obzvlášť když se Egypt pravděpodobně posunuje k fundamentalismu spojeného s nacionalismem, což by znamenalo, že Izrael bude obklíčen nepříteli ze severu a z jihu. Kdo se začne míchat do záležitostí zemí, kterým nerozumí, a které leží v částech světa, kde vztahy a způsob myšlení je poněkud jiný, sklidí, co zasel. V tajných válkách Bílého domu prohrají všichni.

Zdroj: original.antiwar.com

]]>