Irán předsedal, hostil a vedl nedávno zase obnovené shromáždění Hnutí neangažovaných zemí (NAM) v Teheránu, jehož se zúčastnili delegáti ze 120 zemí, včetně 31 hlav států a 29 ministrů zahraničí. Dokonce i generální tajemník Spojených národů Ban Ki-Moon, notorická hlásná trouba Washingtonu, cítil povinnost promluvit k tomuto fóru, jehož se zúčastnily dvě třetiny členských zemí OSN, a to i přes námitky ministerstva zahraničí USA a z Izraele. Jakékoliv objektivní hodnocení tohoto shromáždění, dějiště, účastenství, rezolucí a politických dopadů vede jako k prvořadému závěru jedině k následujícímu: Shromáždění NAM bylo strategickým diplomatickým vítězstvím pro Irán a ohromnou porážkou pro USA, Izrael a Evropskou unii. Celé to USA-izraelsko-EU diplomatické a propagandistické úsilí o izolaci a stigmatizaci Iránu, zvláště probíhající v posledním desetiletí, je v troskách.
Politiky zúčastněných
Účast zástupců 120 zemí ukazuje, že Irán není ‚státem páriů‘, je to uznávaný člen mezinárodní komunity. Přítomnost 60 hlav států a ministrů zahraničí ukázala, že Irán je považován za pozoruhodného a významného politického hráče, nikoliv za „teroristický stát“, který je třeba izolovat a stranit se ho. Průběh, debaty a diskuse mezi delegáty a vůdci Iránu přesvědčila zúčastněné, že Teherán vede prim v rozumném dialogu k řešení mezinárodních konfliktů.
Jak co se týče formy, tak i obsahu, shromáždění NAM zdůraznilo nadřazenost iránské diplomacie nad Washingtonským válečnickým chvastounstvím a improvizovanými diverzními taktikami. Skutečnost, že se shromáždění odehrálo v Teheránu, že Irán byl zvolen předsedou, že větší část agendy NAM a následné rezoluce byly v souladu s iránskou demokratickou zahraniční politikou, zdůraznila neúspěchy washingtonské zahraniční politiky a jeho izolaci v záležitostech, které patří k hlavním starostem větší části mezinárodní komunity. Za podlézavost vůči mocenské konfiguraci domácích Sionistů zaplatili v mezinárodní politice ohromnou cenu.
Rezoluce NAM: Irán versus Washington – Izrael
Úhelným kamenem USA a izraelské strategické politiky bylo tvrzení, že iránský jaderný program, včetně obohacování uranu, je hrozbou světovému míru a zvláště Izraeli a státům v Zálivu. Shromáždění NAM tento postoj zavrhlo a potvrdilo Iránu právo na rozvoj jaderného mírového programu včetně obohacování uranu. NAM odmítly západní sankce proti Iránu a dalším zemím. Mnozí z vedoucích členů včetně Indie ve skutečnosti vyslalo i delegace výkonných obchodníků usilujících o ekonomické kontrakty.
NAM deklarovaly podporu Střednímu východu bez jaderných zbraní a volaly po nezávislém Palestinském státě sídlícím v hranicích z roku 1969 s Jeruzalémem jako svým hlavním městem, a naprosto zavrhly bezpodmínečnou podporu Washingtonu jaderně vyzbrojenému Židovskému státu.
NAM odmítly návrh egyptského ministerského předsedy Morsiho na podporu Západem zajišťovaných ozbrojených žoldnéřů provádějících invazi do Sýrie, což byla těžká rána washingtonskému úsilí o zajištění mezinárodní podpory pro tuto změnu režimu. NAM jednohlasně odsouhlasily několik rezolucí, které potvrzují jejich setrvání na anti-imperialistických principech, což je v přímé opozici k USA imperiální pozici: odmítly US blokádu Kuby; potvrdily argentinskou suverenitu nad Malvínskými ostrovy (anglo-američtí přívrženci jim říkají Falklandy); oponují převratu v Paraguaji; podporují Ecuador v jeho sporu s Velkou Británií ohledně azylu pro Assangeho; jako místo konání příštího shromáždění NAM vybraly Venezuelu; zavrhly terorismus ve všech jeho formách a modalitách, včetně těch státem podporovaných variant.
Propaganda Západních médií: vypočítavá diverze
Ohromující diplomatický úspěch iránského hostitelství shromáždění NAM napadla masová média blitzkriegem zaměřeným na odvádění pozornosti k relativně okrajovým událostem. Financial a New York Times, BBC a Washington Post předváděly projev egyptského předsedy vlády Morsiho, který apeloval na podporu NAM pro Západem zabezpečované ozbrojené žoldnéře na invazi do Sýrie. Tato média však opomněla zmínit, ani jedna delegace se jeho návrhu nechopila. NAM nejenže Morsiho ignorovaly, nýbrž i jednohlasně schválily rezoluci odporující západní intervenci a potvrzující právo na sebeurčení, které lze jasně na případ Sýrie uplatnit.
Zatímco NAM hájily právo Iránu na rozvoj svého mírového jaderného programu, masová média vydávala pochybnou „zprávu“, jejímž autorem je favorit US Yukiya Amano z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) zpochybňující dodržování jejích směrnic Iránem. Žádné překvapení, že Amanově zprávě 130 delegátů úmyslně nepřisoudilo žádnou váhu, jelikož tento je už profláknutý jako frontman izraelské a US válečné propagandy.
Masová média tyto rezoluce celkově úmyslně ignorovala nebo zlehčovala, stejně jako probíhající rozhovory a demokratické rezoluce ze shromáždění NAM, čímž zkoušela zakrýt tu ohromnou politickou propast mezi USA, Izraelem a EU na jedné straně a velkou většinou mezinárodní komunity na druhé.
Politický dopad konference NAM
NAM vážně podvrátila obrázek konfliktů na Středním východě, který tvůrci US politik a jejich nohsledi v EU a ve státech Zálivu šíří: politická realita, která vyšla na tomto shromáždění najevo, je taková, že jsou to USA, Izrael a EU, kdo jsou mimo hlavní proud mezinárodní komunity. Je to USA a EU, kdo mají pro svou snahu o koloniální války málo politických spojenců. Je to izraelská okupace Palestiny a washingtonská politika ‚změn režimů‘ v Sýrii a Iránu, které se nedostává spojenců. Je to mírový iránský jaderný program, který je legitimní, nikoliv izraelský jaderný arzenál. Iránské vedení si získalo prestiž svou otevřeností mezinárodnímu dialogu. To je v ostrém rozporu s jejich regionálními soky v Zálivu, kteří spoléhají jen na mnohamiliardové nákupy zbraní z USA a vojenské základny, kteří zde byli hanobeni a diskreditováni.
Iránské návrhy na reformu Spojených národů, aby se staly demokratičtějšími a vstřícnějšími k nově rostoucím zemím, a byly méně nástrojem tvůrců politiky USA-EU, rezonovaly celou konferencí. Důraz na svobodný obchod manifestovaly i ohromné ekonomické delegace, které se tu zúčastnily a lačnily po podepsání smluv v rozporu se sankcemi USA, Izraele a EU.
Závěr
Konference NAM možná dočasně zmírnila hrozbu vojenského útoku proti Iránu, přinejmenším od USA a EU – tím, že předvedla politickou cenu za odcizení si zemí dvou třetin Valného shromáždění OSN. Nicméně NAM demonstrující totální izolaci Izraele (a jeho status skutečného párie mezinárodní komunity) takto zdůraznily tu patologickou paranoiu izraelského vedení a jeho spěšných kroků směrem ke katastrofické válce.
Jdeme-li dál rezolucemi NAM, tak vyžadují trvalou organizaci, minimální koordinační sekretariát, aby zabezpečil koordinaci a rychlou reakci na krize. Jinak by i dobré úmysly a pozitivní kroky směrem k míru prostřednictvím dialogu neměly žádný účinek.
Aby odporovaly vydírání, úplatkům, hrozbám a korupci, které používají mocnosti Západu k zabezpečení většiny při kritických hlasování ohledně US sankcí, převratů a vojenských intervencí, je kriticky důležitá mobilizace členstva NAM ve Valném shromáždění OSN. Obchodní, investiční a kulturní bojkot Izraele by se měl podněcovat a posilovat, dokud Židovský stát neskončí se svou okupací Palestiny. Je jasné, že Irán, jakožto nově zvolený vůdce NAM, hrál hlavní roli při zabezpečení, že teheránské shromáždění 2012 se stalo základnou pro revitalizaci tohoto Hnutí. Irán dovede hrát roli konstruktivního vůdce zajišťujícího pokračování a podporu pluralitní, kolektivní, na formální bázi založené společné politiky spočívající na anti-imperialistických principech.
Izrael se rozčílil nad hlasováním IAEA o jeho jaderném arzenálu
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: globalresearch.ca
]]>