V Teheránu se přes odpor Washingtonu a Tel Avivu od 26. do 31. srpna konal XVI. summit Hnutí nezúčastněných zemí za přítomnosti lídrů 120 zemí, včetně 24 prezidentů, 3 monarchů, 8 premiérů a viceprezidentů a 50 ministrů zahraničí. Jednání se zúčastnili i představitelé Palestiny a dalších států v roli pozorovatelů. Tzv. nezúčastněné země tvoří téměř dvě třetiny OSN a 55 % světové populace. Vzhledem k tomu, že se reprezentace těchto států rozhodly summit nebojkotovat, zdá se, že Írán není tak izolovaný, jak často slýcháme z masmédií.
Hnutí nezúčastněných zemí vzniklo v roce 1955 na konferenci v Bandungu, aby se vymezilo vůči oběma blokům – západnímu (kapitalistickému) a východnímu (socialistickému), které spolu soupeřily ve studené válce. U jeho zrodu stály výrazné osobnosti emancipujících se rozvojových zemí jako indický premiér Nehrú, indonéský prezident Sukarno, egyptský prezident Násir nebo jugoslávský vůdce Tito. Hnutí přežilo i pád bipolárního uspořádání světa a nyní se vymezuje zejména vůči politice „humanitárních“ intervencí a neokolonialismu.
Hlavní agenda XVI. summitu zahrnovala otázky jaderného odzbrojení, lidských práv a regionálních záležitostí. Íránští diplomaté vypracovali novou mírovou rezoluci za účelem ukončení neobčanské války v Sýrii. Česká média sice škodolibě informovala o tom, že se egyptský prezident Muhammad Mursí postavil na stranu protiasadovské koalice, ale už taktně zamlčela, že zároveň odmítl jakoukoliv zahraniční intervenci do Sýrie. Mursí – dosavadní lídr Hnutí – se v Teheránu zastavil cestou z Pekingu, aby předal vedení na další tři roky prezidentu Ahmadínežádovi. Byla to do jisté míry historická návštěva, protože od islámské revoluce v roce 1979 spolu Káhira a Teherán neudržovaly diplomatické styky. Egypt tak po 33 letech obnovil přátelský kontakt s Íránem. Ahmadínežád a Mursí se označili za strategické spojence (i přes odlišný pohled na syrskou otázku). Íránská hlava státu bude stát v čele uskupení do roku 2015, kdy jej vystřídá venezuelský prezident – doufejme, že znovuzvolený Hugo Chávez.
Při inauguračním projevu íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí odsoudil použití jaderných a chemických zbraní jako neodpustitelný hřích a vyslovil se pro bezjadernou zónu na Blízkém východě. Poukázal na ironickou situaci, kdy USA upírají jiným zemím právo na jadernou energii, zatímco samy disponují největším arzenálem nukleárních zbraní na světě a již dvakrát atomovou bombu použily. Zároveň obvinil Západ z poskytování jaderných zbraní Izraeli. Chameneí nešetřil kritikou na adresu OSN a Rady bezpečnosti, která „je nespravedlivá, nedemokratická a má víc moci než Valné shromáždění“. Nařkl Západ, že „ve jménu lidských práv a demokracie vojensky intervenuje v jiných zemích a vraždí civilisty pod záminkou boje s terorismem“ (zde je třeba připomenout četné oběti v důsledku častého využívání dronů v Pákistánu a Jemenu). Vyzval k užší ekonomické, kulturní a politické spolupráci nezúčastněných zemí a k jejich aktivnější roli v mezinárodní politice.
Chameneího podpořil egyptský prezident, který rovněž požaduje reformu struktury Rady bezpečnosti OSN, podporuje bezjaderné pásmo na Blízkém východě a kritizuje Izrael za odmítnutí připojit se ke Smlouvě o nešíření jaderných zbraní. Shodli se i na platformě podpory zastoupení Palestiny v OSN. Indický premiér Manmohan Singh vyzval k mírovému řešení krize v Sýrii, podpořil palestinské hnutí a vyzval k reformě OSN, Světové banky a MMF. Ministr zahraničí Alí Akbar Salehí učinil vstřícný krok a nabídl představitelům nezúčastněných zemí, aby navštívili nukleární zařízení a přesvědčili se o mírovém účelu íránského jaderného programu. Zavražděné íránské jaderné vědce označil jako „oběti západního terorismu“. Summit podpořil právo Íránu na mírové využití atomu a odsoudil jednostranné americké sankce proti islámské republice a 50 let trvající embargo uvalené na Kubu.
Na summit přijel i generální tajemník OSN Pan Ki-mun, jehož ostrou kritiku Íránu (společně s Mursího podporou syrských rebelů) hodnotí Západ jako diplomatickou porážku Teheránu. To ovšem nelze tak jednoznačně tvrdit, protože Washington a Tel Aviv na Pan Ki-muna důrazně apelovaly, aby se summitu nezúčastnil a ten výzvu ignoroval. Přitom účast generálního tajemníka OSN na jednáních podobného typu je zcela běžné. Izraelský premiér Netanjahu ho osobně vyzval, aby do Teheránu nejezdil a popsal íránský režim jako „největší nebezpečí světového míru“ (sic). Izraelské ministerstvo zahraničí navíc pověřilo své ambasády, aby nabádaly jednotlivé země k neúčasti nebo alespoň k vyslání nižších diplomatů. Souběžně Netanjahu označil teheránský summit za „hanbu lidského společenství“, čímž urazil zástupce 120 států. Americký Státní department také veřejně vyjádřil nelibost nad touto vrcholnou schůzkou – obává se totiž podlomení svého úsilí o izolaci Íránu, kterému by úspěch na mezinárodním poli dodal novou legitimitu. Že nezúčastněné země tyto výzvy neuposlechly lze tedy spíše interpretovat jako neúspěch izraelské a americké diplomacie.
Zdroj: vasevec.cz
]]>
