Díky politikům (především ODS, ČSSD), došlo v řadě regionů k předání hospodaření s vodou a peněžních toků z vody i zisků z vody, do rukou koncernů. Občanům ČR se díky tomu vytahují z peněženek léta další a další peníze, které by platit nemuseli, nebo by končily v obnově vodárenského odvětví. To by ovšem politici museli jednat v zájmu lidí, měst a státu. (Foto: Youtube)
Ministerstvo zemědělství (Mze) údajně má jako prioritu zajistit soběstačnost financování odvětví vodárenství. Reálně ovšem dělá léta kroky, které vedou přesně k opačnému stavu. Pomáhalo instalovat do odvětví soukromé penězovody, kterými tečou miliardy vybrané od lidí za vodu do zahraničí.
Zrada občanů a kolaborace politiků
Politici věděli předem, že zavedení provozních smluv s koncerny znamená „privatizaci zisků a zestátnění nákladů“. Měli informace od vodařů, měli informace od zakladatele Nadačního fondu PRAVDA O VODĚ, i z EU. ČR vstoupila do Evropské unie 1.5.2004 a již v tomto roce mělo Ministerstvo životního prostředí od Evropské komise stanovisko, že nebude dotovat pro veřejný sektor nevýhodné privatizace vodáren.
Přesto díky politikům správu monopolu vody v České republice ovládly koncenry, které si prosadily vlastní priority, tj. dostat co nejvíc peněz od lidí, vybraných za vodu, na své účty do zahraniční.
Díky politikům končí každoročně miliardové zisky z vodného a stočného v cizině, místo v obnově vodárenského majetku a proto v odvětví, kde je třeba investovat, stále schází peníze na obnovu trubek i když cena vody dávno dohnala ceny v západní Evropě, bez ohledu na to, že většina lidí výše příjmů západní Evropy nedosahuje.
Co politici udělali?
- „Zprivatizovali“ zisky a zestátnili náklady
- Souhlasili s vytunelováním okresních vodáren
- Dokonce proto sami hlasovali!
Důsledek?
- Politici i Mze souhlasili s instalací systém dobývání renty.
- Okresní vodárny a obce přišly o vlastní zdroj obnovy infrastruktury i miliardy z dotací EU, protože ta odmítla dotovat zisky koncernů.
- Politici ví, že jediný vlastní zdroj financí na investice, jsou peníze od lidí z vodného a stočného a vyvedli je do rukou koncernů, kterým v ČR za vodu platí více než 70% občanů. Kdo prodává českou vodu?
Zde je vyjádření Ministerstva životního prostředí (MŽP)
Bez souhlasu politiků nešlo pochybné smlouvy mezi okresními vodárnami a koncerny uzavřít
Dle platné legislativy ČR musely pro uzavření tzv. provozních smluv mezi vodárnou a koncernem hlasovat obce i stát. Odpovědnost za předání monopolu vody do rukou cizinců, tedy nesou politici z měst a obcí, jako akcionáři městských vodáren a vrcholoví politiic. Bez ohledu na to, že byli neznalí, zmanipulovaní, podvedení nebo zkorumpovaní.
Místní komunální politici nebyli schopni lumpárnu prosadit, pokud by zástupci Fondu národního majetku (FNM) = zástupci státu nehlasovali PRO uzavření pochybných smluv s koncerny.
Soudy pravomocně po 10-15 letech mého soudního boje potvrzují, že říkám pravdu. „Politici“ s plným vědomím ministerstva realizovali v okresních vodárnách nemravný protiprávní stav.
Celý rozsudek zde: Provozní model s Veolií byl realizován obcházením zákonů ČR
„Cílem společnosti JV, Zlínské vodárenské, tedy koncernu Veolia nebylo získat akcie Vak do vlastnictví, ale tuto společnost ovládnout a ponechat si její provozní část a to i za cenu postupu in frudem legis – obcházení zákona.
Jednání JV, ČS a města Zlín je jednáním nedovoleným nemůže tedy požívat právní ochrany. I když zákon nestanoví sankci za takové jednání, je nutno dovodit, je touto sankcí musí být opak toho, čeho chtěly uvedené subjekty svým nedovoleným jednáním dosáhnout, tj. účastnit se (i skrytě) valných hromad Vak Zlín a prosadit provozní model.“
Jak se to stalo?
Koncerny ve spolupráci s místními „politiky“ nejdříve skrytě a protiprávně okresní vodárny ovládly. Poté v rozporu se zákony ČR ovládly vedení okresních vodáren a nakonec si zevnitř vodáren připravily vykuchání jejich ziskových částí, přes podpis smluv kterými vyvedli zisků z vody do vodáren koncernů na 20-30 let.
Mze tomu mohlo zabrání! Nevěříte?
Místo toho v letech 2004-2005 jeho zástupci hlasovali PRO vyvedení zisků z vody z okresních vodáren, PRO zavedením tzv. „provozních modelů“ s koncerny. Důsledek? Okresní vodárně a městům zůstala infrastruktura a povinnost ji financovat, ale prodej vody, peněžní toky z vody a právo inkasovat za „vodu“ i právo inkasovat zisk z vodného a stočného, přešly do rukou zahraničních koncernů.
Co vědělo Mze?
Státem pověřená instituce hlasovala v letech 2004-2005 PRO bezúplatné vyvedení zisků z vody na koncerny z okresních vodáren. Od roku 2006 Mze rezignovalo na svůj vliv ve vodárnách. Dopustilo zrušení tzv. ZLATÉ AKCIE bez vytvoření jakéhokoliv jiného funkčního bezpečnostního instrumentu kontroly vodáren a dění v něm.
Myslíte si, že když stát pro něco hlasuje, tak proto má důvody a ty jsou podložené rozbory? Myslíte si, že stát ví, o čem a proč hlasuje? Požádal jsem, aby mi Mze zaslalo rozbory, na základě kterých došlo k závěru, že privatizace vodáren formou tzv. provozních modelů s koncerny, je pro stát, obce, měst a občany výhodná. Odpověď byla šokující.
My jsme žádný rozbor výhodnosti privatizace nikdy nedělali, ani jsme si žádný nedostali!
Mze sice výše uvedené tvrdí, ale to je lež.
Zástupci Mze přijeli na valnou hromadu vodárny s pověřením nehlasovat pro smlouvy s koncery a hlasovali PRO v rozporu se pověřením a nic se jim nestalo.
Od roku 2000 byly známé negativní ekonomické dopady „privatizace“ – ( dle mne vlastně rozkradení městských a obecních majetků = „rozprodej“ akcií SmVaku za hanebné ceny), např. Severomoravských vodovodů a kanalizací, a.s.. nebo protiprávní tunelu vodárny Olomouc.
Zdroj: pravdaovode.cz
