Už delší čas vybízíme k tomu, aby hlavní “bojovníci s dezinformacemi” zveřejnili seznam alespoň deseti nejvýznamnějších dezinformací (pokud se jich nenajde ani deset, nejde o vážný problém, který by se musel řešit novou legislativou nebo represí). (Foto: Flickr)

Teď jsme se konečně dočkali. Průzkum institutu SYRI propagovaný Českým rozhlasem uvádí konkrétní příklady výroků, na kterých se dokonce můžete otestovat. Ale o tom později, pojďme postupně.

Web Aktuálně jako tlampač dezinfománie

Před necelými dvěma měsíci jsme článkem Nové dno české žurnalistiky reagovali na manipulaci spolku Evropské hodnoty, který bojem s “hybridními hrozbami” maskuje politický boj proti opozici. Web Aktuálně k tomu posloužil jako tlampač. Asi v polovině června vydalo Aktuálně další speciál o dezinformacích, kde tvrdí, že “Boj s dezinformacemi je jednou z největších výzev, před kterými Česko i demokratický svět ve 21. století stojí.”

Stalo se něco hrozného. Vyčítám si, že jsem víc neposlouchal. Máma podlehla dezinformacím, rok jsem s ní nemluvil. Nevím už vlastně, kým rodiče jsou, a vlastně se to bojím zjišťovat. To je jen pár titulků srdceryvných příběhů, které Aktuálně zařadilo do své kampaně. Dokonce rozšířilo slovníček o další rádoby vědecké pojmy. “Pokud někdo sdílí pravdivou informaci s úmyslem poškodit druhé, používá se termín malinformace.” Tak prosím vás pozor s tím sdílením pravdy – aby to někoho náhodou nepoškodilo.

Ze zahraničí vyzdvihuje Aktuálně jako vzor Finsko, kde “politikům věří až 70 procent Finů, v Česku se důvěra vládě pohybuje kolem třiceti procent”. Jak to souvisí s dezinformacemi? Že by nižší důvěru v naši vládu chtěli výzkumníci svádět na dezinformace? Neuvěřitelné jsou i následující body z infografiky. Jako by dezinformátory byli převážně ti, kteří kritizují Evropskou unii, ukrajinský režim nebo (!) vládní strany označované často spřízněnými médii jako “demoblok”. To už úplně bez obalu odhaluje, že celá antidezinfo kampaň je namířena proti opozici a všem vládním kritikům s cílem je zastrašit, umlčet a vykázat mimo veřejnou diskusi.

A do třetice Aktuálně. V rozhovoru s Ivanou Svobodovou se dozvídáme, že “dezinformace už zasahují regiony, kde se lidé nemají tak zle, a zasahují i ty lidi, kteří nejen, že se nemají zle, ale dokonce mají přístup k informacím”, že “Slovensko je dezinformacemi už úplně vykolejené” a že je potřeba dezinformační média vypnout. Jako příklad témat s častými dezinformacemi uvádí migraci nebo očkování proti Covidu, tedy témata, k nimž chyběla férová veřejná diskuse s odborníky zastávajícími různé názory, a v nichž alternativní média byla pravdě nakonec blíže než mainstream.

Pozadu nezůstal ani Seznam, který hysterii kolem údajných dezinfomací rovněž přiživuje. Zajímavé je, že v jeho přehledu “samozvanců a ztroskotanců” jsou výhradně autoři kritičtí k vládě. Jako by mezi těmi provládními nebo nekritickými obdivovateli unijních regulací nebyl vůbec nikdo, kdo se opakovaně dopouští omylů nebo záměrných lží a manipulací.

Prosazování jediného možného názoru má samozřejmě za následek ztrátu důvěry – vůči médiím a státním institucím. Chceme-li lidem navrátit důvěru v politiku a média, rozhodně toho nedosáhneme omezováním svobody projevu pod záminkou boje s dezinformacemi nebo dokonce šířením manipulací a polopravd dehonestujících názorové odpůrce.

Společnost nedůvěry

A nyní se dostáváme k vlajkové lodi mediální kampaně posledních dnů – k projektu Společnost nedůvěry Českého rozhlasu, jehož soubor článků o dezinformacích a konspirátorech čerpá z průzkumu zadaného u Národního institutu SYRI (SYstémová RIzika, více o něm níže). Součástí je i jednoduchý test, který změří míru vaší důvěry v dezinformace na základě postoje k několika tvrzením označených jako konspirační teorie. Většinou (ne vždy, míchají to s hloupostmi typu např. úkladné smrti princezny Diany) však jde o vážné otázky, které se všude v Evropě v různých podobách objevují jako součást politické debaty.

Je naprosto ostudné, že veřejnoprávní médium a univerzitní výzkumníci placení z veřejných prostředků označují legitimní názory na vážná politická témata (organizace masové ilegální migrace, rizika islámu v Evropě, podvody při korespondenčních volbách, rizika Istanbulské úmluvy nebo ovlivňování politiky ze strany George Sorose) za dezinformace. To už není obyčejná chyba jednoho redaktora, ale nebezpečný záměr redakce ostrakizovat statisíce nebo miliony nositelů naprosto legitimních názorů na vážné politické otázky jako dezinformátory.

Migrace byla prvním tématem, k němuž se některé názory masově cenzurovaly na sociálních sítích. Když souhlasíte třeba jen s částí otázky (bez důrazu na “míšeneckou rasou”), měla by být odpověď ano nebo ne? Jaké pokyny respondenti dostali? K otázce masové ilegální migrace coby organizované akce se nedávno vyjádřil bývalý ředitel německé kontrarozvědky slovy “Pochybuji o tom, že by to politici mysleli vážně, že by masové přistěhovalectví do střední Evropy chtěli skutečně omezit… Jim už dávno nejde o ochranu uprchlíků…, jak ještě před deseti lety neustále tvrdili. Jejich skutečným motivem je vytvořit jinou společnost…“

Další téma masově cenzurované na digitálních platformách cca od roku 2015. Diskuse na toto téma probíhá už léta na mnoha odborných fórech a na stranu pro a proti se snáší desítky argumentů. A výzkum SYRI označí všechny zastánce jednoho z názorů za konspirátory? Pak těžko brát celý tento průzkum vážně.

Míra volebních podvodů a dopad na výsledky voleb je opět jednou z klíčových otázek americké politiky. Zvlášť v poslední době po odhalení skandálu Twitter Files. Chce snad průzkum SYRI označit za dezinformátory desítky milionů republikánských voličů a významnou část republikánských zákonodárců?

Jak důležité je slovíčko “bezprostředně”? Ti, kdo ho tam nedávají, by měli odpovědět ano, nebo ne? Rafinovaná past na respondenty. Co na to říkají kritici metodiky našeho průzkumu? Toto jim nevadí? Istanbulská úmluva je významné téma české politiky. Označit jednu stranu za konspirátory je faul, který si nesmí veřejnoprávní médium dovolit.

Pan Soros je kvůli svým politickým intervencím persona non grata v několika zemích včetně Izraele. O jeho motivacích lze samozřejmě vést polemiku mnoha argumenty, ale opět platí, že označit tento názor za dezinformaci je faux pas, které celý průzkum diskredituje.

Souhrnně ke všem otázkám dodávám, že naší rolí v SOSP rozhodně není určovat, které odpovědi na dané otázky jsou správné nebo bližší pravdě (to ostatně nepřísluší ani ČRo nebo SYRI), často totiž jde o slovíčka a kontext, ale bránit svobodu každého zastávat na tyto otázky jakékoli názory bez rizika dehonestace ze strany médií nebo ideologicky zaujatých výzkumníků.

Panika elit

K průzkumu SYRI, který občany rozděluje na “proukrajinské demokraty”, “proruské postkomunisty”, “obecně dezinformované”, “antiruské demokraty” a “nevyhraněné”, se kriticky vyjadřuje celá řada publicistů, mj. Daniel Kaiser v článku Panika elit na Echo24. “Metodika je zaujatá bez debat. Do souboru domněle konspiračních výroků zařadil výzkumný tým vedle zjevných canců, jako že sítě 5G škodí významně lidskému zdraví (a proč vlastně museli výrok upřesnit slovem významně?), tvrzení když ne prokazatelná, tak určitě naprosto legitimní.

Jiná tvrzení byla zformulována tak, že z nich na dálku čpí zlá vůle, potměšilost kladečů pastí, o jejichž vlastním stupni poznání můžeme pochybovat. Ujetosti věty, že Istanbulská úmluva „bezprostředně povede ke zničení tradiční rodiny“, bylo dosaženo slovem „bezprostředně“, jenom tato vsuvka zařazuje lidi k Istanbulské smlouvě skeptické mezi konspirátory... Ten průzkum by snad nestál za tolik pozornosti, kdyby se současně nezačaly na různých serverech, od Aktuálně po Seznam, objevovat články na stejné téma a podle stejné šablony. Ve všech jsou zmatení nebo i jen pochybující občané předmětem starostlivosti a péče, jakou by asi vyvinul kříženec mezi policistou, vychovatelem a psychologem.”

“Celá ta absurdní mediální vlna nakonec víc než o náladách ve společnosti vypovídá o náladách držitelů klíčů od veřejného prostoru. Je to varianta jevu známého jako panika elit: elity sice dosud ovládají veřejný prostor a drží moc, ale přesto se jich zmocňuje obava, že se chystá jejich hromadná výměna. Fact-checkeři, badatelé o konspiračních teoriích, redaktoři specializovaní na boj s dezinformacemi jsou tu jen jakýmisi předskokany... Celý tento ekosystém, jehož jsou Moravec a SYRI pouze nejviditelnějšími představiteli, charakterizují vysoká míra paternalismu a nízký průměrný věk. Členové ekosystému mají tedy menší životní zkušenosti než lidé, které zkoumají a pak rozřazují do úhledných kategorií. Bylo by to směšné, kdyby to už nebylo tak rozrostlé.”

SYRI aneb věda na politickou objednávku

Národní institut pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) zahájil činnost před rokem a svou práci by měl dokončit koncem roku 2025. Ze státního rozpočtu (přes Ministerstvo školství) mají slíbeno přes 563 mil. Kč pro zhruba 150 pracovníků. Výstupy tohoto zvláštního konsorcia mapuje např. Pro Libertate nebo Angelika Bazalová a Petr Šourek z webu Mainstream.

Ti si v sérii podcastů věnované otázce “Kdo tady vydělává na dezinformacích?” všimli markantního rozdílu mezi výsledky průzkumu SYRI a jeho mediální interpretací v ČRo. Doporučuji jejich rozhovor se dvěma autory průzkumu – socioložkou Paulinou Tabery z Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV a datovým novinářem Janem Cibulkou z Českého rozhlasu. Jejich další rozhovor s vědeckou ředitelkou SYRI Klárou Šeďovou ukazuje, že výzkumný tým má předem zajištěné finance, ale nikoli jasný předmět zkoumání (jen široce definované oblasti). Počítá se totiž s tím, že zájem politiků o jejich metody a výsledky teprve přijde. Při poslechu se stěží ubráníte údivu, jak otevřeně se přiznává, že výzkumy budou probíhat v podstatě na politickou objednávku. Opravdu toto nikomu nevadí?

SYRI již publikovalo dokumenty, které se také týkají např. války na Ukrajině, nerovnosti mezi muži a ženami, genderovým otázkám, médií, radikalizace společnosti nebo boje proti populismu. Texty, které jsou přímo na jejich webu nebo na ně odkazují jako na mediální výstupy svých vědců, přímo uvádějí nebo nepřímo naznačují zaujatost proti politice opozičních stran a jejich představitelům. Jako by si polovina elektorátu platila ze svých daní výzkumný projekt, jehož výstupem má být vytlačení politických stran a jejich zástupců, které tito lidé preferují, z veřejného prostoru.

Co jsme se tedy za poslední týdny z kampaně dozvěděli?

V době ekonomické krize a údajných úspor státu se rozhazují stovky milionů Kč na to, aby mainstreamová média a někteří výzkumní pracovníci z univerzit přesvědčovali veřejnost, že dezinformace jsou obrovský problém, jemuž by se měli politici prioritně věnovat a nasypat další miliony do projektů a politických neziskovek k roztočení spirály cenzurně-průmyslového komplexu, o němž mluví investigativní reportéři z Twitter Files.

Z vybraných otázek a posuzovaných kritérií jsme se konečně dozvěděli, jak mainstream chápe dezinformace. Jejich vymezení je velmi gumové a jedná se v podstatě o jakýkoli výklad reality, která nevyhovuje progresivistické ideologii. Příklady otázek z průzkumu SYRI jsou dokladem, že za dezinformace se označují i většinové názory na aktuální politické otázky, které nevyhovují postojům momentálně vládnoucí koalice a jejich podporovatelů.

Dá se to říci i ve zjednodušené zkratce. Vědci zkoumali, zda občané věří dezinformacím. Místo toho zjistili, že spíše nevěří vládě, médiím a institucím, které jim neříkají pravdu. O tom by se mohla konečně začít vést poctivá veřejná debata.

Vlastimil Veselý