Poslední dobou se stále častěji objevují zprávy o suchu, které letos zasáhlo Česko. Tento problém však netrvá prvním rokem a neznepokojuje pouze evropské státy, ale i celou planetu.

Český geolog a ekolog Václav Cílek se svěřil Sputniku se svým názorem, jak se podle něj změní geopolitická situace ve světě v souvislosti se suchem.

Ekolog na otázku o tom, zda může sucho vyvolat války mezi státy, odpověděl, že k takovému vývoji událostí spíše nedojde. „Nedostatek vody málokdy vede k válkám mezi státy, častěji vede spíše k občanským válkám a třenicím typu, že město krade vodu venkovu," domnívá se ekolog.

Podle vědce je spíše pravděpodobnější, že v budoucnu bude Evropa propojena sítí páteřních přivaděčů vody, s jejichž pomocí bude možné dodávat vodu například ze Skandinávie do Itálie. Cílek dále dodává, že Číňané například uvažují o vodovodu vedoucím z Bajkalu do Číny.

Ekolog také zastává názor, že v souvislosti se suchem bude v budoucnosti potřeba zamyslet se nad rolí Ruska a Ukrajiny.

„Z hlediska dalších dvaceti let by bylo zajímavé zamyslet se nad úlohou Ukrajiny a Ruska, což pravděpodobně budou dvě země s přebytky obilí a energetických zdrojů a nějak tuto situaci dlouhodobě skloubit s evropskými potřebami. Často přemýšlím nad tím, že Ukrajina, a to zejména východní Ukrajina, vysychá. Do budoucnosti se má situace ještě zhoršit, přitom zemí protéká jedna z největších evropských řek Dněpr. Nevím, zda je to možné, ale zamlouval by se mi velký mezinárodní projekt týkající se revitalizace Dněpru a také kritická analýza, kolik vody a kde bude možné použít na budoucí závlahové hospodářství."

Nehledě na přetrvávající problém sucha ve světě se český geolog neukvapuje k pesimistickým závěrům, jako je například ten, že se vodní zásoby mohou stát kriticky nízkými pro život.

„Každá česká a moravská krajina má trochu jiná pravidla a když se podíváme na průběh historických such, tak i na poměrně malém regionu máme silně i mírně zasažené plochy. Nejspíš je nepravděpodobné, že jednou přijde velké a děsivé sucho, spíše se budeme pohybovat „na hraně" či v situaci chronických, ale ne katastrofických potíží," uvádí Cílek.

Cílek řešení problému vidí především ve vytváření hydrologicky integrované krajiny pro zachycování vody. Dobrým příkladem by se mohly stát země, v nichž lidé žijí v teplých podmínkách s nepravidelnými dešti a už s tím mají dlouhodobou zkušenost. Jde například o Portugalsko, Itálii, Izrael či Jihozápad USA s indiánským systémem sběru vody. Nicméně stěžejním příkladem je podle geologa Česko — hlavní inspirací je naše tradice přerušená po roce 1945.

Zároveň se Cílek domnívá, že by bylo efektivnější převzít několik dobrých modelů, které už byly v různých částech světa prozkoumány. Co se týče dotačního programu Dešťovka, jehož cílem je motivace k udržitelnému a efektivnímu hospodaření s vodou (využívání srážkové a odpadní vody v domácnosti a na zahradě), ekolog ho vnímá pozitivně. Avšak názor, že program vyřeší všechny problémy, považuje za iluzi.

„Voda je dosti svéhlavá a někdy se chová jinak, než si představujeme. Proto jakýkoliv program na zlepšení vodní bilance něco přinese a něco nezvládne. Důležité je začít. Předkové zacházeli s vodou lépe než my, protože roky, ba desetiletí, pozorovali, jak se chová. To, že zavedeme nějaký program a ten bude hned druhý rok úspěšný, je iluze. Dešťovku vnímám pozitivně, ale jen jako začátek dalších podobných programů."