Už jste slyšeli něco o bitcoinové rodině, která se rozhodla žít pouze za bitcoiny? Opravdu existuje! Bitcoiny platí za všechno a klasické peníze používají jen v krajní nouzi. Mají úplně všechno, ale ve skutečnosti nemají nic. Jak taková rodina vlastně žije? (Foto: Depositefiles)
Co když není bitcoin tou výherní kartou?
Umíte si představit, že byste někdy v životě vsadili úplně všechno, co máte, na jednu jedinou kartu, o které byste předem neměli ani ponětí, zda je či není výherní? Jen si to představte.
Zcela opustit hmotné statky, všude jezdit městskou hromadnou dopravou, zřeknout se komfortu domova, prodat auto i milovanou motorku, vyměnit všechny peníze za bitcoiny a přestěhovat se kamsi do kempu v Nizozemsku, kde budete společně s partnerem a dvěma dětmi odstříhávat metr, než budete moci odcestovat do Thajska?
Dokázali byste takto ohrozit budoucnost svých dětí?
To asi málokdo, pro takové rozhodnutí musí mít člověk v sobě duši dobrodruha.
Seznamte se – Didi Taihuttu, muž, který za bitcoin prodal vše, co měl
Toto je opravdu reálný příběh, který se začal psát začátkem roku 2017, kdy Didi Taihuttu koupil bitcoiny. Cena za jeden „kus“ se pohybovala okolo tehdy už astronomických 1,000 USD.
Co je hlavním problémem bitcoinu?
V té době spousta lidí ani přesně nevěděla, co to bitcoin vlastně je, případně si při zmínce o něm jen tak mlhavě vybavili krach největší bitcoinové burzy Mt. Gox z roku 2014, ze které se bitcoin až do roku 2017 vzpamatovával. Že za špatné zabezpečení jmenované burzy bitcoin vůbec nemohl, je pro mnohé už (ne)podstatný detail. Nic naplat, důvěra bitcoinu byla pošramocena.
Ale co by mnozí o pár měsíců později dali za to, kdyby mohli koupit bitcoin za pouhých 1,000 USD (cca 23,000 Kč) na začátku roku 2017 a koncem toho samého roku sledovat, jak hodnota jednoho bitcoinu překonává hranici 19,000 USD (cca 460,000 Kč)!
To je jako sen! Krásný sen o nekonečném bohatství, který se ale najednou zvrtne v noční můru. Za necelé dva týdny bitcoinová rodina totiž přišla o polovinu svého bohatství.
Blázen, snílek nebo ví něco, co my ne?
Běžnému člověku přijde tento čin jako naprosté bláznovství – copak ten člověk nemá rád své děti? Proč tolik ohrožuje jejich budoucnost?!
Jenomže to je jen jeden úhel pohledu.
Ta budoucnost je totiž dost nejistá.
Například náš stát nemá peníze už možná ani na naše důchody, natož pak na důchody našich dětí. Spoléhat se proto na stát, potažmo na státní peníze a nemyslet na zadní vrátka, se z druhého pohledu možná jeví jako mnohem větší riziko.
Pro někoho je možná mnohem jistější investovat například do zlata, anebo do něčeho, co má budoucnost, což je právě bitcoin. Každý preferuje něco jiného.
Otázkou, zda investovat do zlata nebo BTC se velice zajímavě zabýval tento článek.
Proč nevyměnil bitcoiny za peníze, když mohl?
Asi vás napadlo, zda si Didi neškubal jeho krásné dlouhé havraní vlasy, když propásl šanci vyměnit všechny bitcoiny na dolary a žít si společně se svou rodinou jako král.
Asi mu do zpěvu úplně nebylo, když viděl, jak mu hodnota lehko nabytého bohatství najednou padá. Ale když si to tak vezmete, mít z 23,000 Kč přibližně 190,000 Kč pořád není tak špatné. Horší by to bylo u člověka, který bitcoin koupil třeba za 15,000 USD a teď spadl na částku okolo 8,000 USD. Ale všechno to je jen věc názoru, podle Didiho by totiž nebyl ani tak důvod zoufat.
Jak to vidí Didi s bitcoinem do budoucna?
Didi totiž věří, že čas bitcoinu teprve přijde a možná jeho hodnota spadne ještě níž, třeba na takových 2,000 USD před tím, než vystoupá na 40,000 USD, 100,000 USD nebo dokonce 200,000 USD v následujících pěti letech. Ale že by se na bohatství třásl? Nezdá se.
Je záhadou, co se bude s kryptoměnovým trhem dále dít. Jak situaci ohledně kryptoměn v roce 2020 vidí odborníci?
Didi své vlastní děti vychovává v souladu s minimalismem. Vštěpuje jim myšlenku, že žít život v luxusu není důležité a že šťastní můžou být i bez všech těch pozlátek, které si za peníze můžou koupit.
Takže namísto toho, aby si s dětmi povídal o hodnotě bitcoinu, spíše je vzdělává o tom, jak kryptoměny a blockchain světu pomáhají a jak jej mohou zlepšit.
Nemají auto, nemají ani dům. Pokud auto potřebují, půjčí si ho, stejně tak kolo anebo dům si pronajmou přes Airbnb.
Ostatně sám Didi říká, že jsme my jako lidstvo byli v minulosti nomády a ve městech jsme se usadili vlastně jenom kvůli práci. Ale teď? Spoustu profesí můžeme vykonávat na dálku, tak proč se nevrátit opět k nomádění?
A co vy? Dokázali byste se všeho vzdát?
Komerční sdělení.
