Na konci listopadu letošního roku proběhla médií zpráva o přinejmenším nestandardním postupu orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s kauzou vyšetřování brněnského kriminalisty Vladimíra Machaly. (Foto: Flickr / ilustrační)

Ten byl vyšetřován v průběhu několika let jakožto bývalý vedoucí brněnské hospodářské kriminální policie. Podle Generální inspekce bezpečnostních sborů měl Machala předávat citlivé informace týkajících se vyšetřování možných podvodů s přidělováním bytů na brněnské radnici. 

V rámci vyšetřování této kauzy povolil soudce Městského soudu v Brně Libor Hanuš Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS) plošné odposlouchávání všech deseti výslechových místností ve vazební věznici v Brně-Bohunicích po dobu šesti měsíců mezi dny 17. listopadu 2018 a 7. května 2019.

V povolení se pak výslovně uvádí: „Povoluje se sledování osob a věcí, konkrétně sledování prostorů: 1) výslechové cely: č. 1-10, ve 3. nadzemním patře administrativní budovy a přístupové chodbě se vstupními dveřmi 243 ve Vazební věznici Brno-Bohunice“.

Právnička Sudolská: Stihl třetí dávku a tečka nikde

Výslechové místnosti ve vazebních místnostech se mimo jiné využívají pro rozmluvy obhájců s obviněnými, kteří jsou ve vazbě. Trestní řád v § 33 odst. 1 věta pátá zákona č. 141/1961 Sb. (dále jen „trestní řád“) výslovně stanoví, že obviněný ve vazbě nebo výkonu trestu má právo mluvit s obhájcem bez přítomnosti třetí osoby. Toto právo obviněného je dlouhodobě reflektováno i Evropským soudem pro lidská práva, v rozsudku ve věci S. v. Švýcarsko, rozsudek ze dne 28. 11. 1991 č. 12629/89 a 13965/88, A-220, § 48 (1991), ve kterém výslovně uvádí: „Právo obviněného na styk s advokátem (obhájcem) mimo dosah poslechu třetí osoby patří mezi základní požadavky na spravedlivý proces v demokratické společnosti a vyplývá z čl. 6 odst. 3 písm. c) EÚLP. Kdyby si advokát (obhájce) nemohl povídat se svým klientem bez dozoru a dostávat od něho důvěrné instrukce, pak by jeho pomoc značně pozbyla na své užitečnosti; účelem Úmluvy je chránit konkrétní a efektivní práva.“

Byť není možné bez dalšího vyloučit užití operativních pátracích prostředků k odposlechům k zadokumentování schůzek podezřelého policisty Machaly s obviněným ve vazební věznici, je zřejmé, že způsob, jakým tento mechanismus vyšetřování Městský soud v Brně posvětil, má dosah i za hranice předmětného vyšetřování.

Pakliže po dobu šesti měsíců byly plošně a nepřetržitě monitorovány všechny výslechové místnosti, pak je zcela jisté, že za tu dobu byly taktéž zadokumentovány též rozmluvy obhájců s obviněnými ve výkonu vazby – a to v rozporu s ustanovením § 33 odst. 1 trestního řádu (viz výše), ale taktéž s obecným principem práva na spravedlivý proces.

Tento postup je dozajista v rozporu se základní zásadou trestního řízení vyjádřenou v § 2 odst. 4 trestního řádu, totiž že: „Trestní věci projednávají (orgány činné v trestním řízení – pozn. autora) s plným šetřením práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení.“

Zcela bez problému lze dle názoru naší advokátní kanceláře dovodit, že sledování stovek, ne-li tisíců schůzek obviněných s obhájci, nadto ve všech deseti odposlechových místnostech ve vazební věznici, za účelem zajištění odposlechů několika konkrétních schůzek jednoho podezřelého, zasahuje do práva na spravedlivý proces všech odposlouchávaných osob, kterých se konkrétní vyšetřování nedotklo.

Právnička Sudolská: Tečka nebo vykřičník?

Jakkoliv jsme z praxe takřka „zvyklí“ na excesy orgánů v činných trestním řízení, najmě pak Policie ČR při vyšetřování, tento případ představuje zcela zásadní riziko pro právo na spravedlivý proces, kdy k výše uvedenému porušení tohoto práva nedošlo excesem jednotlivce, ale institucionalizovaným postupem předpokládaným trestním řádem, ve kterém došlo k selhání všech aktérů tohoto postupu – od GIBS přes státní zastupitelství až po výše jmenovaného soudce. Všem těmto aktérům muselo být od začátku zřejmé, že v souvislosti s povoleným odposlechem dojde také k zadokumentování schůzek obviněných s obhájci.

V tomto případě zřejmě neobstojí ani případná argumentace ustanovením § 158d odst. 1 věty druhé trestního řádu, která stanoví: „Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.“ Toto ustanovení totiž zjevně reaguje na zcela krajní eventualitu, kdy při odposlechu dojde mimoděk k získání záznamu takové komunikace – nikoli však na apriorní plošné monitorování schůzek obhájců s obviněnými.

Lze tedy očekávat, že trestní spis V. Machaly nabobtná o protokoly o likvidaci záznamů stovek až tisíců schůzek obviněných s obhájci – jenom takovým způsobem se mohou nyní orgány činné v trestním řízení alespoň částečně pokusit zhojit nastalou bezprecedentně protiprávní situaci, byť v nápravě porušení práva na spravedlivý proces zcela neúspěšně.

Skutečnost, že v tomto případě šlo o mnohačetné pochybení v institucionalizovaném procesu povolení odposlechů, je červeným vykřičníkem pro zákonodárce, který by měl v reakci na tuto kauzu usilovně pracovat na právní úpravě, která porušení práva na spravedlivý proces spolehlivě předejde, a obviněným i obhájcům bude bezpečně garantovat právo na soukromí a nikým nesledovanou rozmluvu.

Ohýbání a porušování základních práv a svobod, což právo na spravedlivý proces bezesporu je, za účelem krátkodobého efektu, by nutně vedlo k rozbourání právního státu jako takového.

Tým AK Sudolská