Téměř před rokem jsme psali o počínající tendenci vedoucí k diskriminaci určité skupiny osob v naší zemi. (Foto: Shutterstock)

Smýšlím-li jako advokát poskytující právní služby v demokratickém právním státě založeném na ústavních principech, mám povinnost se opět zamyslet nad současným a možná i budoucím právním stavem spojeným s výskytem nemoci covid-19, a to ve vztahu k diskriminaci osob odmítajících očkování proti SARS-CoV-2 a k dětem, k jejich právu na vzdělání, na osobní nedotknutelnost a ochranu zdraví.

Této „neočkované“ skupině osob je čím dál více kladeno za vinu nárust virové nálože v populaci a šíření onemocnění covid-19, přičemž jediná cesta k ukončení epidemie na území České republiky spočívá dle Ministra zdravotnictví a šéfa UZIS v proočkovanosti české populace.

Tlak je vyvíjen různě. ZDE a ZDE

Zásadní otázka, kterou si při zamyšlení nad současnou situací kladu, je poměřit a vyhodnotit střet ústavně zakotvené zásady rovnosti a tendenci k diskriminaci a zbavování lidských práv a svobod. Odpověď nemusí být radostná.

Polarizace společnosti

V důsledku kovidových opatření vzniká ve společnosti obrovská tendence k její polarizaci na očkované a neočkované.

Je prokázáno, a to z několika studií, že očkovaní lidé mohou vir SARS-CoV-2 přenášet stejně tak, jako neočkovaní lidé.

Naopak dle „izraelské studie“ lidé, kteří onemocnění covid-19 prodělali mají daleko větší šanci, že se opět NENAKAZÍ, a to až 13 krát oproti lidem očkovaným dvěma dávkami vakcíny.

Lze tedy konstatovat, že IMUNITA získaná proděláním nemoci je mnohem silnější (až 13 krát), než po očkování.

Navíc v současné době je již odborné veřejnosti známé a je potvrzeno, že síla vakcíny v čase významně slábne. ZDE a ZDE

Možnosti dosažení kolektivní imunity jsou u infekce vyvolané SARS-CoV-2 omezené. V případě infekce SARS-CoV-2 nelze kolektivní imunity dosáhnout vakcinací, protože používané vakcíny jsou koncipovány tak, aby chránily před závažným průběhem nemoci covid-19, ale ne pro ochranu před šířením infekce. Nákaza tedy může i u očkovaných osob probíhat pod obrazem banální slizniční infekce a může se přenášet na další jedince.

A proto tolik diskutovanou potřebu Kolektivní imunity (Princip kolektivní imunity je založen na skutečnosti, že se infekce nemůže šířit v populaci, kde většina potenciálně vnímavých jedinců je vůči této nákaze již imunní v důsledku předchozího promoření nebo vakcinace, pozn. red.) ve společnosti nelze dosáhnout vakcinací.

Zvýhodňování očkovaných osob je tudíž naprosto nedůvodné.

Očkování může sloužit pouze k ochraně konkrétní osoby, která se dobrovolně rozhodla k vakcinaci, NIKOLI současně k ochraně celé společnosti. Jelikož očkovaná osoba nedokáže zajistit, aby se sama nenakazila a v důsledku nákazy virus SARS-CoV-2 dále nešířila.

Přesto jsou v současné době očkované osoby AUTOMATICKY považované za tzv. „Bezinfekční“, a nejsou nuceny prokazovat se testy na místech určených dle opatření Ministerstva zdravotnictví (služby, kina, divadla, bazény, restaurace atd.) a nemusí v případě styku s osobu pozitivně testovanou absolvovat týdenní karanténu.

Nad rámec výše uvedeného je vhodné doplnit, že Ministerstvo zdravotnictví nadále odmítá uznávat srovnatelné postavení lidí s laboratorně naměřenými protilátkami a lidí, kteří onemocnění covid-19 prodělali. Projednáním ve věci nerovného zacházení k osobám s laboratorně prodělaným onemocněním oproti lidem, kterým byly laboratorně naměřeny protilátky zabýval též Nejvyšší správní soud.

Položíme-li si tedy otázku, proč by měli být očkovaní lidé proti SARS-CoV-2 ve výhodě naproti neočkovaným, a to s ohledem na fakt, že OBĚ  skupiny mohou vir přenášet a dále, že lidé, kteří prodělali nemoc jsou chránění před další nákazou mnohem lépe (až 13 krát lépe), a tudíž neočkovaní diskriminováni, pak narážíme na základní otázku, zda-li je v naši zemi princip rovnosti zachován a nebo lze hovořit o tendenci k zbavování  lidských práv.

V právním smyslu ROVNOST vychází z principu svobody a rovnosti každého člověka v důstojnosti a právech jako nejvýznamnějších hodnot.

Naopak DISKRIMINACE je rozlišování bez legitimního účelu a věcného důvodu.

Všeobecný zákaz diskriminace je zakotven v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zní: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Listina základních práv a svobod umožňuje odlišné zacházení s lidmi, avšak pouze jsou-li k tomu racionální důvody a pokud je toto upraveno zákonem.

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod, kterou je Česká republika vázána ve svém čl. 14 stanoví, že „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení“. 

Rozlišování mezi „očkovanými“ a „neočkovanými“ je pak rozlišováním na základě „jiného postavení“ ve smyslu této úmluvy, ale i ve smyslu výše zmiňovaného čl. 3 odst. 1 Listiny.

Tendence k výše uvedené diskriminaci však naráží na základní problém, a to, že očkování proti  SARS-CoV-2  je dobrovolné, žádný zákon v České republice očkování proti SARS-CoV-2 nenařizuje.

Režim, který něco zakazuje, není možný v situaci, kdy očkování proti SARS-CoV-2 je JEN osobní volba každého člověka a NIKOLIV povinnost. Nemůže tedy dojít k zákazu nebo odepření práva bez zákona, který by toto stanovil.

Právo na vzdělání

Právním stav spojený s výskytem onemocnění covid-19 ve vztahu k  dětem, k jejich právu na vzdělání, na osobní nedotknutelnost a ochranu zdraví.

Právo na vzdělání je poslední měsíce velice diskutovaným tématem. Dá se bez nadsázky říci, že onemocnění covid-19 společně s argumentací ve prospěch ochrany veřejného zdraví dosáhli zamezení prezenční výuky v posledních dvou letech na základních a středních školách většího rozměru, než existence druhé světové války, kdy děti chodili do školy krom bombardování téměř vzdy.

Domníváme se, že právo na vzdělání bylo porušeno v mnoha případech.

Prezenční výuka v současné době není zamezena ve školách plošně, ale je odepřena ad hoc v případě styku žáka s osobou pozitivně testovanou.

Na rozdíl od svých očkovaných spolužáků neočkované zdravé děti jsou povinné nastoupit do karantény a často končí doma bez poskytnutí on-line výuky.

Za situace, že je na území České republiky očkování proti SARS-CoV-2 dobrovolné, není možné diskriminovat dítě v podobě zamezení prezenční výuky a vstupu do budovy školy. Domnívám se, že se tak jedná o odepření práva na vzdělání garantované Listinou základních práv a svobod.

Je třeba si uvědomit, že toto právo před vydáváním kovidových opatření Ministerstva zdravotnictví nebylo ničím podmíněno a vyplývalo automaticky z našeho ústavního pořádku. Dochází tudíž k porušení článku 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (všeobecný zákaz diskriminace) a čl. 33 práva na vzdělání.

Česká republika je demokratický právní stát založený na ústavních principech, k nimž patří i vázanost veřejné moci zákonem. Při respektování právního řádu České republiky nelze považovat přijatá mimořádná opatření vztahující se k dětem za správná. V případě rozhodování ve vztahu k dětem je třeba posuzovat jejich zájem zvlášť.

Podmiňovat pozitivní závazek státu spočívající v poskytnutí vzdělání není v demokratickém právním státě možné.

Ostrůvky svobody

S odstupem času je možné konstatovat, že každá země přistupuje k boji s nemocí covid-19 odlišně. V Dánsku od 10. září 2021 neplatí v zemi žádná opatření proti šíření koronaviru.

V Norsku  plošná epidemická opatření byla s platností od 25. 9. 2021 v zemi zrušena.

Velká Británie zrušila téměř veškeré koronavirové opatření k 19. 7. 2021.

Florida má nyní nejnižší počet nových případů covid na hlavu ze všech 50 států, a to nemají žádná omezení  a žádné očkovací průkazy.

Texaský guvernér Gregg Abbott zakázal ve svém státu Texas komukoliv vyžadovat po místních občanech očkování proti covidu-19, a to i soukromým firmám.

Je otázka, jakým směrem se naše země v následujících měsících vydá.

Závěr

Situace se v České republice dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví nevyvíjí dobře:  „Čísla rapidně stoupají“.

Ano dá se očekávat, že podzim opět přinese koronavirové onemocnění, které řadu z nás potrápí, ale je zcela zřejmé, že ani jednou ani dvěma ani třemi dávkami vakcíny proti SARS-CoV-2 „svět nezachráníme“. Pomůžeme pouze sami sobě, možná proti onemocnění, možná proti těžkému průběhu onemocnění, možná v krajním případě proti smrti, možná také ne, ale co je skutečně alarmující a co by nám mělo dělat starosti je omezování svobodného rozhodnutí, jak naložíme se svým vlastním zdravím.

Za své zdraví je zodpovědný každý z nás Sám a jen SÁM.

Společnost si zaslouží o to více po všech lockdownech a vypínání ekonomik, aby každý měl právo Sám rozhodovat, zda-li využije možnosti aplikace vakcíny proti SARS-CoV-2 nebo bude svůj imunitní systém proti koronavirovému onemocnění podporovat jiným způsobem.

Svobodné rozhodnutí je klíčové a pokud se někdo rozhodne, že podstoupí riziko nákazy onemocněním covid-19 a sám si následně onemocněním projde a paradoxně imunizuje společnost lépe, než osoba po aplikaci vakcíny, je to jeho PRÁVO dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod.

A toto platí i vůči našim dětem, které sami o sobě nemohou rozhodovat, a tudíž zodpovědnost za správné a SVOBODNÉ rozhodnutí leží na jejich rodičích.

Musím s pokorou říci, že jsem velice vděčná, že o viru SARS-CoV-2 lze hovořit (spousta z Vás nebude se mnou souhlasit) jako o milosrdném, jelikož mortalita u dětí je téměř nulová.

Proto chraňme práva svých dětí.

Tomáš G. Masaryk říkával: „Demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby. Jaký pán, takový krám“.

Lze shrnout, že společnost je dnes unavená, polarizovaná, nemocná. A proto je velice důležité nezapomínat, že postavení všech osob by mělo být ROVNÉ a všichni by měli požívat stejných práv.

Žijeme ve svrchovaném právním státě a pakliže o právní stát a naši největší lidskou hodnotu naši SVOBODU nechceme přijít, musíme trvat na všech demokratických principech.

My advokáti jsme složili slib:

„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva“. 

Proto my advokáti nemůže být velkorysí tam, kde je pácháno bezpráví.

Autorka děkuje MUDr. Sabině Moravcové za uvedení do problematiky a poskytnutí odborných podkladů.