Ve vědeckofantastické literatuře se občas popisují světy, jimž vládnou např. dvě hvězdy, zpravidla menší a větší. V cizích solárních systémech o takovéto výjevy jistě není nouze. V naší Sluneční soustavě máme hvězdu jednu — Slunce. Jak by to u nás vypadalo, být naše centrální hvězda dvojhvězdou, to nám na pár okamžiků může nastínit právě parhelium (vedlejší slunce či paslunce; anglicky sundog).

Zavolali jsme na Katedru fyziky atmosféry na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Náš dotaz byl patrně příliš laický, proto nás nasměrovali na Štefánikovu observatoř v Praze, kde nás odkázali na web svého kolegy Tomáše Tržického, jenž se takovými úkazy zaobírá.

Začetli jsme se do informací na Tržického webu věnovaném optickým úkazům v atmosféře. Domníváme se proto, že jsme si dokázali ověřit, že námi pozorovaný fenomén nebyl jen pouhým nasvíceným mrakem (od zatopeného lomu Amerika či řeky Berounky), ale nejspíše pravou a nefalšovanou refrakcí slunečního světla, které procházelo skrz hexagonální ledové krystaly poletující v povětří.


Obr. 2: Zachycení detailu parhelia. Vedlejší slunce se nalézalo nalevo od skutečného Slunce. Spatření symetricky umístěného parhelia napravo bránil zřejmě horizont krajiny. Jiné zdroje uvádějí, že paslunce může být opravdu spatřeno jen po jedné straně od Slunce.

Proč by námi vyfocený jev mohl být parheliem? Tržický píše, že parhelium jeví barevný spektrální nádech: „kde červená barva oblouku či skvrny směřuje vždy ke Slunci" — obr. 2 by takovémuto popisu odpovídal. Tržický uvádí, že skvrny parhelia jsou ve stejné výšce nad horizontem jako Slunce, nachází se na vnější straně malého hala (kružnice kolem Slunce), které (halo) nemusí být viditelné — což je zřejmě tento náš případ. Na snímcích (Obr. 1, 2, 3) je duhová nasycenost parhelia hůře viditelná, neboť fotografie byly vyfoceny z průměrného telefonu nižší střední třídy Nokia Lumia 730.

Optika tohoto telefonu se moc nehodí pro záběry zapadajícího slunce. Buď nebude dobře zobrazena obloha, nebo krajina. Chybí i věrné zachycení barev — výsledný obrázek je barevně chudší, než jak se scenérie zdála neozbrojenému oku. Vedlejší slunce patří mezi jeden z halových jevů a je možné je pozorovat i několikrát do roka. Dalším faktorem, který by v našem případě hovořil pro parhelium je fakt, že jev byl pozorován v okamžiku západu slunce. V tento okamžik mají být skvrny na okraji hala nejvýraznější. Pozorovaný útvar je i 20 stupňů od Slunce, což znovu hovoří pro parhelium.