Petr Havlíček: Ať vzkvétá naše zemička

Veřejný dluh ČR ve výši 1 751 871 863 000,- Kč přesahuje celkový roční výkon České republiky. Jedná se o politickou destrukci vytvořeného kapitálu při uplatnění socializace ekonomiky, která ničí vyvážený ekonomický řád.

Sliby A. Babiše, že bude líp, se týkají jen státních úředníků, kteří se množí jak houby po dešti. Jejich platy dosáhly bohulibé výše, která přerostla platy v soukromé sféře, tedy té skupiny pracujících, která je živí. Bodeť by ne, když se z roku na rok o třetinu navýšil počet státních manažerů, kteří berou roční plat, převyšující 2.5 milionu.

Nerovnováha příjmů a výdajů vede rozplizlou a neprůhlednou formu vládnutí k zdegenerované demokracii, která svojí podstatou uspokojuje jen tu oblast společnosti, která následně politickému establishmentu ve volbách hodí svůj hlas. Kdepak zůstaly sliby o vyrovnaném rozpočtu? ČR má  1.768.900 lidí placených státem, což v přepočtu na jednoho zaměstnance státu k počtu obyvatel vychází na cca 1:6, a to je hlavní důvod schodkového rozpočtu. Náklady státu jsou vyšší, než je stát schopen vybrat na daních. A tento neustále se zvyšující ráj byrokratů je důvodem enormního státního dluhu, který je výsledkem působení vlastizrádných politiků neplnících vůli lidu, ale vůli někoho jiného.  Vláda projídá budoucnost.

Počty zaměstnanců placených státem:

———————————————————————————————

Celkem ……………………………………1.768.900

Zvyšování daní je pro ANO nepřípustné

Také chce snížit sazbu DPH na jednotných 10% u všech potravin a zlevnit je pro občany. Dále bude zlevňovat elektřinu pro domácnosti a sestavovat vyrovnané rozpočty bez dluhů.

To byly jedny z hlavních předvolebních slibů ANO. Jenže jak se ukazuje, tak to byl jen falešný tahák na voliče. Daně se zvyšují a nadále zvyšovat budou a to všude, kam se podíváš, neboť se neustále zvyšují tzv. mandatorní náklady státu zapříčiněné převážně neřízeným růstem zaměstnanců státu a nehospodárným chováním. Tady je výčet porušeného slibu o nezvyšování daní:

• EET
• Daň z tabáku
• Daň z lihu. Tady je zajímavé, že je daň uvalena jen na kořalku. Ostatní alkohol, podle ministryně financí, zřejmě zdraví neškodí.
• Daň z hazardu – ta není cílená jen na hrací automaty, ale hlavně na celou sázkovou loterii.
• Dálniční známky – postupný vývoj: zpočátku se neplatilo nic a pak to začalo… 400, 800, 900, 1000, 1200, 1500 a současná navrhovaná třešnička na dortu – 2000,-Kč
• Vláda, která by bez komunistů neexistovala, si dělá zálusk i na zpoplatnění dalších silnic nižších tříd, aby prý po nich nejezdili ti, co nemají na dálniční poplatky.
• Plánuje se navýšení poplatku za vklad do katastru z 1000,-Kč na dvojnásobek, tedy na 2000,-Kč.
• Na stole je také úvaha o zvyšování poplatků za komunální odpad, vodné, stočné a poplatky za psy.
• Snaha o zvýšení cen plynu v domovních plynových kotelnách.
• Polostátní firma ČEZ zvyšuje elektřinu o sto šest. Plyn pro občany bude následovat.
• Na scéně je i bankovní daň, jako past na voliče, která bude následně přenesena na bedra klientů bank, tedy nás všech. Takže nikoli banky budou sanovat schodkový rozpočet, ale zase to budeme my, občané.

U této daně bych se zastavil a vysvětlil, jak Babiš tuto daň lišácky otočil naruby. Místo daně navrhuje fond, přes který by banky financovaly státní zakázky a to s garancí státu zaručeného zisku. To ale, pane premiére, zavání prolobovanou korupcí, neboť státní zakázky se podle zákona soutěží. Takovouhle nehoráznost bych od premiéra ČR nečekal. Jak je vidno, vliv nadnárodních korporací dokáže bravurně vygumovat hrozící daně. Prozrazuje tak skutečnou skrytou moc nadnárodních bankovních kartelů, kterým se čím dál hůře daří tlačit svůj nahromaděný gigantický kapitál na úvěrový trh.

• Vláda hodlá vyrabovat i rezervní (technické) fondy pojišťovnám, bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad na budoucí výplaty klientů s životním pojištěním. Aby pojišťovny odvrátily hrozící daňovou zátěž, nabízí po vzoru lišáka Babiše, že se budou podílet na investicích do dostupného bydlení a do výstavby infrastruktury pro sociální služby, jako jsou seniorské domovy a zařízení pro dlouhodobou péči. A to, čemu se nedá ani uvěřit, je jejich snaha o uzákonění těchto investic, zřejmě tak, aby měly také zaručen zisk z těchto investic státem.
• Daň z příjmu potichu roste. Důvod? Zatímco výdělky v Česku prudce stoupají, základní daňová sleva na poplatníka se od roku 2008 nezměnila. Z čím dál vyšší daně si tak lidé můžou odečítat stále stejnou roční částku 24 840 korun.
• Poslední perlička je záměr ministryně financí přesunout výnos z DPH z roku na rok, aby tak zamaskovala budoucí ekonomický propadák. To tady ještě nebylo.

Mějme na paměti, že pokud vám stát něco dá, musí to na druhé straně někomu vzít. Pokud rozdává tak, jako současná vláda (rozdává víc, než lidé vyprodukují), nedivme se, že si pro tyto peníze následně sáhne do kapes občanů. Formou všemožných daní a následného zdražování všeho, z čehož odvedete státu mimo jiné i DPH. Za falešnou vypočítavou štědrost vládnoucí politický establishment očekává od spokojeného (podvedeného) voliče jeho podporu ve volbách. Politická reprezentace tímto činem zvedá vítr vanoucí do protistátních plachet.

Každé zvyšování daní je důsledek nehospodárnosti (neschopnosti) vládnoucích „elit“.

Je až s podivem, jakou důvěru lidé dávají Babišovi, který má estébácko-komunistickou minulost a zbohatl za prapodivných okolností kšeftováním s mocí a vlivem. Jeho hlavní argument jeho úspěšnosti zní. „Já nejsem politik, já jsem obchodník“. A vtom má Babiš naprostou pravdu. Jedním z jeho stěžejních obchodních partnerů je stát. Nebýt státních zakázek a všech možných i nemožných kliček a lobbystických háčků ve státní a politické sféře, nikdy by se mu nepodařilo vytvořit tak masivní tunel dotací a jeho podnikání by zdaleka nedosáhlo takových rozměrů, jako má dnes. Dala by se vyjmenovat celá řada příkladů, ale uvedu jen jeden exemplární příklad za všechny.  Správa státních rezerv ČR. Tady je Babišovo podnikání přisáto ke státu jak pijavice na svém hostiteli. Trik se svěřeneckým fondem ho nikterak nezbavuje jeho kolosálního střetu zájmů, který mu umožňuje neprávem bohatnout na úkor celé společnosti. ČR se pomalu, ale jistě, mění na autoritářský sát.

Úředník, kam se podíváš...

Stačí se podívat na nárůst úřednictva na jednotlivých ministerstvech, krajích a stovkách úřadů, které jsou rozesety po celé zemi. Nárůst je trvalý a náklady enormní. Zajímavá, ale poněkud úsměvná kritika k této oblasti vzešla nedávno i od prezidenta Zemana, který se ale za svého premiérování přičinil nemalým přírůstkem státních zaměstnanců. Pro názornost, jak se to těm politikům daří, se zkusme podívat na jeden z nedávných příkladů. Ministryně Valachová prosadila inkluzi. Ta se týká cca 9 tisíc škol a školek. V naší základní škole, která má cca 120 žáků, přibyli z těchto důvodů 4 asistenti. Pokud pomineme nesmyslnost tohoto projektu, který je právem kritizován drtivou většinou kantorů, dojdeme k číslu cca čtyřiceti tisíců nových státních zaměstnanců. Náklady státu se mohou vyšplhat až na 13 miliard. A jak je vidno, k takovému přešlapu stačila jedna nekompetentní ministryně, jedna nekompetentní vláda a nekompetentní poslanci parlamentu, kteří pro takovýto zákon, který ze své podstaty degraduje základy školství a následně vyváženou ekonomiku, zvednou ruku.

Jakou mocí disponuje náš úřednický šiml vládnoucí opratěmi byrokracie lze prezentovat na umístění v žebříčku rychlosti vyřízení stavebního povolení. ČR se propadlo na 157 místo. Získání všech potřebných razítek trvá 246 dní.

Všechny naše sliby pokryjeme dluhem

Vše, co vláda doposud za doprovodu hlásné trouby své úspěšnosti rozdala, je na dluh. Navýšení důchodů, navýšení mezd státním zaměstnancům, příspěvky na děti, navyšování minimální mzdy, jízdné za hubičku atd. Za období, ve kterém se relativně ekonomice dařilo, mohla vláda vytvořit potřebnou rezervu. Neučinila tak. Sociální demokraté, odbory a komunisti tlačí výdaje do neudržitelných rozměrů. 30 let od nepovedené revoluce, ve které se komunistům podařilo získat nevídané bohatství, diktují opět národu svoji komunistickou vizi v čele s komunisticko-kapitalistickým premiérem, který dojí stát za pomoci dotačních tunelovodů kde se dá. Příjmová oblast středního a malého podnikatelského sektoru je místo podpory drcena daněmi a stát tak, jak to činil za minulého režimu, postupně přebírá a diktuje národu čím dál větší socialistické nesmysly, které ze své podstaty nemohou vést k prosperitě.

Na vině nehospodárné správy lidmi vyprodukovaného kapitálu je enormní růst byrokracie a socialistického populizmu. Ten s přicházející recesí přinese ještě hlubší zadluženost a znehodnocení měny vyvolané následnou inflací.

Současný stav finanční gramotnosti politiků, vycházející z výsledku současného hospodaření státu, lze zestručnit do následujícího příkladu:

Dáme dítěti sto korun kapesného...

• vzápětí mu sebereme 50 korun na daně a sociální a zdravotní pojištění,
• dalších 25 korun mu sebereme na bydlení, 20 korun na stravu a 10 korun na neziskovky a jiné prebendy,
• chybějících 5 korun si musí někde vypůjčit...

Jen ať si zvyká na to, co ho čeká.

Petr Havlíček