Máme za sebou první kvartál roku 2019 a s ním i výsledky hospodaření státu. Za klobouk si je vláda nedá.
Ještě vloni hospodařil stát v prvním čtvrtletí s přebytkem 16,3 mld. Kč. Za první tři měsíce tohoto roku už skončila státní pokladna se ztrátou 9,2 mld. Kč. Tak hluboký deficit měla státní kasa naposledy v prvním čtvrtletí roku 2012 – jenomže s tím rozdílem, že tou dobou měla ekonomika vážné problémy.
První pohled samozřejmě může mást. Čísla jsou v různých letech různě pokřivena nepravidelnými evropskými penězi. Pokud tedy odečteme vliv peněz z EU a z finančních mechanismů a porovnáme výsledek s podobně očištěným výsledkem z roku 2018, zjistíme, že meziročně stát nehospodaří o 25,5 mld. hůř, ale jen o 1,0 mld. Kč. Jenomže to zas tak zázračné stejně není, když vezmeme v úvahu, že stát má rekordně nízkou nezaměstnanost, a nemusí tedy živit armádu lidí bez práce.
Problém rozpočtu je jasný: Příjmy meziročně rostou jen o 5,4 %, zatímco výdaje rostu hned o 13,4 %. Vezmeme-li v úvahu stav ekonomiky, je růst příjmů o 5,4 % v zásadě odpovídající. Hrubě ale neodpovídají výdaje; ty rostou až moc. Výdaje by prostě neměly růst skoro třikrát rychleji než příjmy. Maximálně si umím představit, že u obezřetného hospodaření by tomu bylo přesně obráceně.
Jak tomu rozumět? Příjmy rozpočtu ukazují, že se slibovaný efekt elektronické evidence tržeb (EET) nedostavil. V televizi kdysi běžely spoty o tom, jak díky EET budou nová hřiště, nemocnice a kdesi cosi. Kde je máme? Celkové inkaso DPH bylo letos dokonce nepatrně nižší než vloni. Žádný slibovaný růst výtěžku z DPH tu není. Mají se přitom rozjet další etapy zavádění EET. Má se dál rozšiřovat něco, co kdekoho buzeruje, co uměle vyrábí dojem prolhanosti obchodníků, které je nutno sledovat, ale efekt nikde. Štve to leckoho, nepomáhá to nikomu, jak rozpočet demonstruje. Jen se něco dělá, aby to vypadalo, že se něco dělá.
A tím to nekončí. Na pováženou je i to, že letos pokleslo inkaso spotřebních daní. Meziroční pokles o 4,1 % není zanedbatelný. I tady se pořád něco slibovalo, i tady se pořád něco dělá a skutek utek.
Nicméně to neznamená, že by se snad daňové poplatníky nedařilo holit jako ovce: Inkaso daně z příjmů fyzických osob odváděné plátci vyskočilo meziročně o 12,5 %. Není se co divit: Nezaměstnanost je rekordně nízká, pracuje div ne každý, kdo má dvě ruce a nohy, mzdy v průměru stále rychle rostou a Škodovka rozdává luxusní bonusy. I podnikatelé se otřásají jak oslíčci: Inkaso daně z příjmů fyzických osob placené poplatníky meziročně vyskočilo o 21,2 %.
Přeloženo do češtiny: Daně rostou spontánně proto, že stále ještě roste ekonomika (i když už notně brzdí) – nikoliv proto, že se na poplatníky zakleklo třeba s EET či s kontrolními hlášeními.
Jsou tu i perličky. Tak třeba je úplně tragikomické zjištění, že na dálničních poplatcích stát meziročně vybral o 21,1 % víc než ve stejném období předešlého roku. Přitom někdy mám pocit, že my tu žádné dálnice snad ani nemáme, neb to, co vede z Prahy do Brna, je tankodrom. A loni se postavily jen 4 kilometry nových dálnic.
A tím se dostáváme k výdajům. To právě tady je skutečný problém, nikoli u příjmů. Největším výdajem rozpočtu jsou sociální dávky. Na ty vynaložil stát během prvního kvartálu 149 mld. Kč, což představuje meziroční nárůst o 8,0 %, z toho důchody se prodražily o 8,5 %. Možná čekáte, že se teď rozčílím – ale nerozčílím, tady totiž ten hlavní problém nevidím. Vidím ho v položkách, kterých si většina lidí nevšimne, neb jsou dobře schované pod různými jinými nadpisy. Tak třeba:
Neinvestiční transfery neziskovým a podobným organizacím: meziročně +58,9 %.
Odvody vlastních zdrojů EU do rozpočtu EU: +67,6 %.
Neinvestiční transfery podnikatelským subjektům: +28,6 %.
Platy a podobné výdaje státního rozpočtu: meziroční nárůst o 8,4 %.
A tak dál. To jsou položky, které jsou dobře „ukryté“ pod jinými nenápadnými hlavičkami, takže si jich málokdo všimne. A přitom tady je velký problém.
Tak třeba nemám nic proti růstu platů státních úředníků, protože potřebujeme dobře placené úředníky, aby je nelákala korupce - ALE nepotřebujeme jich tolik! Stát má úředníků stále víc, strká nos do příliš mnoha věcí. Aby ne, když zavádí nové a nové kontroly podnikatelů. Z nich vytěží sotva tolik (pokud vůbec), aby zaplatil nové a nové úředníky touhle kontrolou pověřené.
Hodně taky mluvíme o tom, co vše nám zaplatila EU. Málo ale mluvíme o tom, co všechno jsme zaplatili my Unii. Tady si nalejme čistého vína, to je ono navýšení o +67,6 %.
A pak tu jsou dotace skryté pod méně kontroverzním slovem transfery. Dotace přitom neznamenají nic jiného, než že se někomu schopnému, kdo je schopen vytvořit peníze, peníze vezmou, a dají se někomu, kdo peníze vytvořit neumí, na něco, co by se samo neuživilo.
Politici patrně začínají chápat, že jim končí žně. Aktivita českých průmyslových podniků (měřená indexem PMI) v březnu klesala čtvrtý měsíc v řadě a spadla na nejnižší úroveň od prosince 2012. Pro zajímavost: V posledním kvartále 2012 klesala ekonomika o 1,4 %. Je to náhoda, že je aktivita průmyslu nejslabší od roku 2012, když je rozpočet také nejhorší od roku 2012? Ministryně financí proto už navrhla úspory pro příští rozpočet.
Takže zvýší daně? Sníží výdaje? Zvýší dluh? Nebo od všeho trochu? Je cokoliv z toho dobré? Není. A přitom vyhnout jsme se tomu v pohodě mohli. To kdyby politici poslední dva roky poslouchali varování, že ekonomika je přehřátá a nutně musí prudce zpomalit, takže by se místo rozšoupnutí měli snažit využít příznivého vývoje a vytvořit rezervy na horší časy. A co udělali? Využili růstu a vytvořili snad rezervy? Udělali to, že rezervy naopak v těch nejlepších dobách ROZPUSTILI.
Zmoudří teď a ukončí kupříkladu slevy na vlak a autobus, které stojí stát ročně 14 mld. Kč? Tipuju, že ne. Tipuju, že nejjednodušší pro ně bude naplánovat si vyšší deficit státního rozpočtu. Karavana pojede dál a na koblihy pořád bude. Škoda, nemuseli jsme se přidávat k zemím žijícím na dluh budoucích generací, měli jsme pěkně nakročeno.
Markéta Šichtařová
