Poslední týdny politici nevědí, co řešit dřív. Volby? Nesnadnou volbu koalice? Státní rozpočet? Brexit? Bobtnající dluh Itálie?

Tak ještě že tu máme europoslance, kteří stíhají myslet na lepší zítřky a radit, co bychom měli řešit přednostně. I vymysleli, že by regulace emisí automobilů měla přitvrdit. Podobně jako si RVHP myslela, že poručí větru, dešti, europoslanci si myslí, že poručí fyzice a auta nebudou mít téměř žádné zplodiny.

Zatímco původně Evropská komise chtěla, aby měla auta v roce 2030 o 30 % nižší emise než v roce 2021, europoslanci návrh přitvrdili a automobilky mají snížit emise hned o 40 %. A ministři životního prostředí členských zemí EU poté v Lucemburku posvětili „kompromis“ ve výši 35 %.

Ano, je to za stávající úrovně technologie fyzikální nesmysl. A ano, pokud by mělo být tohoto cíle skutečně dosaženo, musela by se technologie změnit tak razantně, že by drasticky zdražila. A ano, byla by pak pro drtivou většinu spotřebitelů nedostupná. A ano, přesně to byl také princip dieselgate – automobilky byly nuceny vybrat si mezi fyzikálně nemožným a mezi nehorázně drahým, a tedy neprodejným, takže si zvolily to třetí, totiž podvádět. A ano, mnozí politici chápou, že to je fyzikální nesmysl. A mnozí politici taky chápou, že to je ekonomická pohroma pro země, které auta vyrábějí. Ale ten zbytek to buď nechápe, nebo jim to je jedno.

Zelení jak ze zemí, kde se auta nevyrábí, i ze zemí, kde se vyrábí, stále nejsou sto pochopit, že to je pohroma nejen pro automobilový průmysl několika zemí, ale obecně i pro celou Evropu. Proč? Protože zatímco my budeme vyrábět čistá, zelená auta, která budou kvůli hypermoderní technologii drahá a poruchová, rozvojový svět bude ve velkém sekat jak Baťa cvičky auta levná, „nerozbitná“ a neekologická. Těch bude na světě mnohem víc než našich „zelených“, takže žádné zelené blaho planety se nedostaví. Evropské automobilky ale kleknou a s nimi miliony zaměstnanců. Jen v ČR dává tento segment ekonomiky přímo či nepřímo skrze subdodavatelská odvětví práci 400 tisícům lidí.

Jen tak mimochodem – opět se ukázal význam V4, když jejich premiéři plus premiér Bulharska napsali vedení Unie rozhořčený dopis, že navržená regulace je nerealistická a že výsledkem regulace bude jen to, že západ EU bude jezdit v nových autech, zatímco východ ve starých, protože na nová mít nebude. Mají pravdu.

Rozhodnutí nás tedy žene do elektrických aut, o kterých však stále nikdo neví s jistotou, zda nejsou jen slepou vývojovou uličkou. Nejsou skutečnou budoucností třeba až auta vodíková…?

Představa, že elektrické auto je ekologické, je navíc taktéž naivní. Jde totiž o to, na jakou elektřinu jezdí. Aby bylo elektrické auto opravdu ekologické, potřebuje, aby bylo nabíjeno doma ze slunce. Nikoliv v erární rychlonabíječce z elektřiny z uhelných elektráren. Většina majitelů elektromobilu ovšem tuto podmínku nesplní.

A pak je tu další problém, a ten má jméno dotace. Proč dotace? Protože zkušenost ze světa ukazuje, že bez státní podpory se trh s elektrovozy nerozjede. Jenže státní podpora neboli dotace přinese řadu problémů.

Tak zaprvé státní podpora elektrických vozů je antisociální, protože elektrické vozy jsou drahé a kupují je bohatí lidé. Stát tak podporuje dotacemi jen bohaté, což je nemorální. Naopak sankcionuje lidi se starými vozy, což je zrovna tak nemorální, protože staré vozy obvykle nemají lidé dobrovolně pro srandu králíkům, nýbrž proto, že jsou chudí a na nové nemají. Chudým je tak napařena daň z chudoby.

Zadruhé dotace vybízí k podvodům. To ukazuje příklad z Německa. Tam Spolkový úřad pro hospodářství a kontrolu vývozu oznámil, že 1050 majitelů automobilů Tesla Model S bude muset kvůli podvodům vracet dotaci čtyř tisíc eur.

Společnost VWFS si nechala v červenci 2018 vypracovat průzkum mezi 525 českými respondenty ohledně jejich názoru na budoucnost pohonu automobilů. Závěry jsou zajímavé. Na dotaz, zda očekávají, že se v dohledné budoucnosti přestanou používat dieselové motory, odpověděli ve 48 %, že se dieselové motory budou používat i ve vzdálenější budoucnosti. Na ukončení používání dieselových motorů sází jen 31 % lidí!

Muži přitom věří dieselu víc než ženy. Z pohledu vzdělání o dieselu nejvíc pochybují vysokoškoláci: 42 % z nich čeká brzký konec dieselů, mezi lidmi se základním vzděláním si totéž myslí jen 25 % lidí. Elektroautům v rámci vzdělání nejvíc věří lidé se základním vzděláním, kde to je 64 %. Mezi vysokoškoláky to je jen 51 % lidí. Neboli čím vyšší dosažené vzdělání, tím pravděpodobně lidé víc četli o problémech a rizicích alternativních pohonů.

Na otázku: „Plánujete v příštích pěti letech přejít k autu na alternativní pohon?“, 47 % dotázaných odpovídá, že neplánuje. 14 % plánuje a zbytek neví. Co z toho plyne? Konec spalovacích motorů ani omylem během pěti let nepřijde, ačkoliv Evropský parlament se tváří, jako by končily už teď.

A co diesely a omezování vjezdu do měst? Hodně lidí se přeci dieselů bojí právě kvůli rostoucí šikaně a omezováním vjezdu. Tak tedy tady také průzkum poskytnul jasnou odpověď. Respondentům byl položen dotaz: „Nakolik souhlasíte s následujícím výrokem? – Do města s více než 50 tisíci obyvateli by měl být zakázán vjezd dieselovým autům starším 5 let.“ A na tento dotaz rozhodně kladně odpovědělo jen (!) 11 % lidí. Spíš souhlasí 30 % lidí, spíš nesouhlasí 39 % lidí a rozhodně nesouhlasí 20 %. Nesouhlas tedy převažuje u 59 % lidí alias voličů. Lidí, kterým návrh hodně vadí, je skoro dvakrát tolik než těch, kterým se hodně líbí. Neboli zákaz je až moc nepopulární.

Mimochodem, mimořádně zajímavé je, že v kategorii „rozhodně nesouhlasí“ s omezením vjezdu jsou vysokoškoláci nejsilnější, je jich 30 %. Mezi středoškoláky má tento názor jen 17 % lidí. A nejvíc omezení vjezdu odmítají lidé z největších měst, tedy ti, kterých se to nejvíc týká. V samotné Praze je proti zákazu dieselů ve městě 25 % lidí a pro zákaz je jen 10 %. A teď se mrkněte na volební výsledky. Pražská koalice je aktuálně hodně šmrncnutá dozelena. Takže její názory na dopravu absolutně neodpovídají přání voličů!

Asi se shodneme, že na ekologii se úplně vybodnout nemůžeme. Jenomže právě jsem předvedla, že skrze zákazy a regulace cesta skutku nevede, protože regulace lidé neberou zasvé. Příkaz shora není tou správnou motivací. Tak kudy tedy vede cesta?

Vlastně to není až tak těžké uhádnout. Češi se sice pomalu odklánějí od dieselu, ale nikterak dramaticky a nikterak s chutí, spíš ze strachu před novými omezeními. Nechtějí omezit vjezd do měst. Nechtějí ve velkém kupovat alternativní pohony. Politici je tlačí tam, kam nechtějí. A protože racionální člověk chápe, že ekologie něco stojí, je zajímavé podívat se na preference spotřebitelů, když se musí rozhodnout mezi cenou a emisemi. A tady průzkum ukazuje, že víc než tři čtvrtiny lidí preferují při rozhodování o koupi cenu před emisemi. A právě to je klíč k ekologii: Cena musí klesnout, jinak se alternativní pohony neuchytí. A aby cena klesla, musí dojít technologie ještě dál. A dál dojde jen tehdy, dá-li se jí čas. Ne tehdy, naplánuje-li to europoslanec.

Markéta Šichtařová