Někdy mám pocit, že se svět nejen zbláznil, ale hlavně se zbláznil dočista dobrovolně. Matkou není žena, protože jí může být i muž, a místo slova žena by se nejspíš mělo používat slovo osoba s vaječníky. Co ti lidé blbnou?
Když hlouposti řeší lidé bez mozku, kterým se dříve říkalo sice politicky nekorektně, ale zato výstižně pitomci, o nic nejde. Když hlouposti řeší poslanci, je to průšvih. A to nás právě čeká.
Levicové feministky dlouhodobě řeší rozdíl v důchodech mužů a žen. Po složitém zkoumání a mnoha grantech z našich daní přišly na to, že když mají ženy v průměru nižší mzdy než muži, budou mít i nižší důchody. Přemýšlely proto nad tím, jak situaci na trhu „napravit“, až vymyslely legislativní řešení, které protlačily Evropským parlamentem.
A teď to začíná být pikantní, protože už tohle samo o sobě je nevýslovná zbytečnost, ovšem jako by to nestačilo, ještě se polovina reality stačila ztratit v překladu, když zprávu přebírali čeští novináři. To, co vyplynulo ze původní zprávy, kterou tento týden zveřejnil Český rozhlas, se totiž tvářilo tak, že čeští poslanci budou muset včlenit do české legislativy úchvatnou novinku. Když – podle této pokroucené zprávy – už muži nemusí chodit na dva roky vojnu, budou muset chodit minimálně na dva měsíce na rodičovskou. Pokud totiž na rodičovskou nenastoupí, zkrátila by se jim doba čerpání rodičovského příspěvku.
Není divu, že takhle podaná zpráva zavařila mnoha českým mužům hlavu. Zprávu hned začala přebírat další média a nad malým českým rybníčkem se rozpoutala bouřka. Tudíž se velice rychle ukázalo, jak fušerskou práci novináři odvedli, protože velmi rychle se zprávu podařilo „do-přeložit“ poněkud lépe. Jak typické. Nádherný to příklad, jak média vyrábějí veřejné mínění ze vzduchu.
Reálná podoba evropské směrnice tedy zní nakonec o něco lépe, než se původně zdálo. „Správnou“ podobu směrnice vysvětlil europoslanec Tomáš Zdechovský: „Záleží na každém státě, jak si to nastaví. Je tam možnost, že může (zavést sankce vůči mužům – pozn. autor), ale v žádném případě nemusí a může to zůstat tak, jak je tomu v současnosti. Myslím si, že nějaké nucení či vymezování tím, že by zkrátila doba čerpání příspěvku, není vůbec potřeba.“
Jo. Takže stát může a nemusí zavést sankce vůči mužům, kteří se rozhodnou na rodičovskou dovolenou nenastoupit. Typická salámová metoda. Zatím sankce jen mohou být. Příště budou muset být. Už jen to, že někdo dokáže pomyslet na nějakou sankci a povinnost v souvislosti s mužem na rodičovské a předložit tuhle myšlenku poslancům ke zvážení, je neuvěřitelná nehoráznost.
Ve společnosti se tak neustále posouvá náhled na normálnost. Věci dříve zcela svobodné se pomalu stávají dobrovolně povinné, asi jako bylo kdysi chození do pionýra. Člověku sice hlavu taky neutrhli, když nechodil, ale všude mu vysvětlovali, že si nechozením zbytečně komplikuje život. A co je na tom nejhorší – když jsou v původním znění zprávy vyložené nesmysly, nikdo se už nad nimi nepozastaví a nevznese podezření, zda nejde o pitomost, protože jsme si na nesmysly z Bruselu tak zvykli, že tohle se v nich zkrátka ztratí.
Autoři legislativy se domnívají, jak je to úžasný pokrok, když matka opustí dítě. Mně to připomíná „pokrok“ spojený se zavedením jeslí a nahnáním žen do pracovního procesu mezi údernice budující mír. Oddělení matky od dítěte není žádný pokrok. Je to nebetyčná hloupost nerespektující lidskou přirozenost. Sice se říká, že sovětští soudruzi rozdojili kozla, ale já si neumím představit, jak lze rozkojit mého muže. Skoro bych řekla, že s tím kozlem muselo být míň práce. Byť manžel stále kyne a začíná být zralý na podprsenku, kojení od něj nečekám. Miminko ho ale čeká. To, co soudruzi v Bruselu vymysleli, implikuje, že budou děti na umělé stravě, což z pohledu zdraví dítěte i ženy moc výhra není.
Feministky se domnívají, že když budou muži zůstávat doma s dítětem, situace žen se zlepší. Domnívají se, že když si žena na dva měsíce odskočí zpět do práce, aby pak zase utekla k dítěti, bude na ni zaměstnavatel čekat s otevřenou náručí. Osoba pověřená řízením školy (dříve normálně označovaná jako ředitel či ředitelka) bude jistě nadšená, když se učitelka matematiky vrátí do školy na listopad a prosinec, aby pak měly děti do konce roku zase suplování. Pochopitelně jsou feministky vedle jako jedle. Většina zaměstnavatelů nebude na takové komplikace zvědavá a vyhoví zákonu jen neochotně, aby neměli problémy před zákonem.
Tlak na mužskou rodičovskou, ať už se sankcemi nebo bez, ať už „jen“ deklaratorními směrnicemi, nebo skutečnými nařízeními, je systémově špatné řešení. Mělo by být na každém, zda se dobrovolně rozhodne zůstat doma. Nikdo by mu neměl bránit, také by ho neměl nutit vytvářením pocitů viny. Je to příklad klasické špatné evropské legislativy, která zbytečně omezuje svobodu, ekonomickou konkurenceschopnost a efektivnost. Nějaká soudružka se prostě rozhodla, že ví, co je pro rodiče, aniž by se ptala. No – mýlí se. Jako každý socialista. Jinak by ostatně nebyl socialistou.
Markéta Šichtařová
