Rozmohlo se nám tu těch nešvarů už nějak moc. Jednomu z nich se říká socialismus. Máme s ním sice dost zkušeností, ale zdá se, že paměť už mnohým neslouží.

Jednou mi manželova teta vyprávěla, jak jí kdysi komunisti do bytu v Praze kvůli „nadměrným metrům“ ubytovali cizí rodinu. Měla vážně „velký“ byt. Hned dvě místnosti a každá přes dvacet metrů čtverečních. K čemu je tetě víc než čtyřicet metrů, že? A na bydlení má přeci právo každý, že? A tak byla jedna místnost zabrána.

Možná vám to připadne jak pravěk padesátých let minulého století. Jenže není. Soudruzi ve vládě opět bodují. Když v komisi pro sucho usoudí, že je v obci málo vody, smí bez vašeho povolení vniknout na váš pozemek a čerpat z vaší studny. K čemu je vám C-E-L-Á studna, že? A na vodu má přeci právo každý, že? Takže vaše voda z vaší studny na vašem pozemku bude zabrána.

Zdá se vám to jako trapný vtip? Není. Připravovaný zákon má platit od roku 2020. A autoři kupodivu celkem logicky a správně předpokládají, že se to majitelům studen nebude líbit. A proto připravují na neposlušné vodní kulaky bič. Komise může udělit pokutu až 200 tisíc korun, pokud se budete záboru vaší studny vzpírat. A pokud by studna patřila firmě, pokuta bude až půl milionu. No tak, soudruzi, není to nějak málo na tak podvratné živly, které si brání studny postavené ze zdaněných peněz bez pomoci státu?

Předpoklad, že soukromý majetek je nedotknutelný, se s plíživým příchodem socialismu vytrácí. Armáda úředníků roste a vymýšlí nové a nové přebytečné zákony, které jim dávají vetší a větší moc.

Zvrácenost je to neuvěřitelná. Dejme tomu, že zahrada u vašeho domu je v těchto horkých dnech naprosto vyprahlá. I kontaktujete firmu, která kope či vrtá studny. A firma vám řekne, že na studnu potřebujete stavební povolení. A že povolovací řízení je tak zdlouhavé a komplikované, že je nereálné, abyste studnu ještě letos postavili. A že sankce za stavbu načerno je tak velká, že načerno firma žádnou studnu stavět nebude. A jste namydlení. Jinými slovy, stát vyrobil kolem každé stavby tak obrovský byrokratický aparát, že papírování a kolaudace kolem jedné studny každého spolehlivě odradí. A původní zájemce o studnu skončí zase u veřejného vodovodu. Studna bude dál chybět.

A to je chvíle, na kterou čekal úředník. Minulý týden ministr životního prostředí Brabec pro iDnes prohlásil: „Za minulý rok a půl jsme pomohli už takřka třem stům obcí s novými vrty nebo jsme současné vrty posílili. Teď jsme na to vypsali novou výzvu, kde máme dvakrát víc peněz (z původních 300 milionů se podpora navýšila na 600 milionů korun), a chtěli bychom jimi pomoci až pěti stům především menších obcí, kterým právě ty mělčí vrty vysychají.“

Takže: Každý by mohl mít na vlastní zahradě vlastní studnu za vlastní peníze, o kterou by se jako o svůj drahocenný majetek staral a vodou šetřil, aby mu studna nevyschla. Ale nemá, protože stát udělal všechno proto, aby ho od stavby studny odradil. Namísto toho vám úředník sebere daně, z vašich daní rozdá dotace obcím a obce si za vaše peníze postaví erární studny, ke kterým se bude chovat jako k obecnímu majetku. Tedy špatně.

A nejhorší je, že námi placený úředník si snad i vážně myslí, že skutečně pomáhá. Vůbec nechápe, že jen překáží.

Naši politici si zase myslí, že když je na většině území mimořádné sucho, vyřeší to tím, že zakážou mytí aut a zalévání zahrad. To zrovna. Stačí zajet si na dovolenou třeba do Izraele na exkurzi, jak se hospodaří s vodou. I v poušti dokáží Izraelci provozovat zelené pole.

Hospodářská politika je podle politiků o přerozdělování dotací, tudíž dají dotace na dešťovku. Jenže já neznám zahrádkáře, který by léta neměl nádrže na dešťovku i bez dotací. Celé povedené dešťové dotace jsou jen předstíráním aktivity a prostorem pro korupci, protože ten je principiálně u každé dotace.

Soudruzi ve vládě budou možná překvapeni, ale sucho je globální jev. Trpí jím v některých oblastech lokálně většina zemí světa. Sucho se nedá vyřešit dotacemi a nedá se vyřešit z Prahy. Zemědělství nemůže mít podobu jako dnes. Budeme muset hospodařit podobně, jako se hospodaří v zemích jižnějších. Budeme muset změnit plodiny, budeme muset změnit plemena zvířat. Budeme možná muset víc zavlažovat. Už staří Egypťané to koneckonců věděli. Dotace to ale nevyřeší.

Je to vlastně podobný příběh jako s povodněmi: Lidé žijí na místech, kde žít nemají. Pokud někam pravidelně jednou za 10 let přijdou povodně, asi není moc chytré na takovém místě žít. Naopak je logické se posunout jinam, kde záplavy nejsou. Podobně se suchem. Asi není moc chytré kopat studnu v místě, kde sto let nebyla ani kapka. Ale úředník to „vyřeší“ tím, že přiklepne dotaci.

Hloupost v dnešní politice jen kvete. Zem chtějí řídit lidé, kteří nechápou ani elementární zákony fungování světa: Něčeho je málo a je to žádané – je to tedy drahé. Něčeho je hodně a nikdo to nechce – je to tedy levné. Když je sucho, je voda vzácná a žádaná. Logicky proto musí být drahá. Pokud drahá nebude, stále jí bude nedostatek, protože se s ní nutně bude plýtvat. Kdo to nechce chápat, nikdy by neprolezl ani první lekcí ekonomie. Ministr životního prostředí to ale evidentně nechápe. Na dotaz iDnes, zda voda zdraží, odpovídá: „Kdybychom zdražili vodu, co bychom tím získali? Že by si bohatí klidně napouštěli bazény, protože si to mohou dovolit, zatímco ti chudší by na to dopláceli? Ne, nechceme zdražit vodu. Naopak se ji snažíme zlevnit třeba tím, že bude nově v nižší sazbě DPH. Tím se voda někde zlevní, někde vzniknou nově prostředky na obnovu vodohospodářské infrastruktury, která je zanedbaná.“

To už máme druhou ekonomicky ukrutnou hlášku od jmenování vlády (mikroklima králíkáren nepočítám): Ministryně práce a sociálních věcí si myslí, že čím vyšší platy dáme úředníkům z rozpočtu, tím větší bude přebytek státního rozpočtu. Ministr životního prostředí si zase myslí, že čím bude voda levnější, tím víc se v rozpočtu vyskytne peněz na obnovu vodohospodářské infrastruktury. Asi ty peníze vyrostou na stromě. Luxusní vláda. Stačí jen podojit.

Markéta Šichtařová