Já měla vždy závažné podezření, že obory politologie a politická ekonomie vyučované na současných prestižních světových univerzitách produkují odborníky na slovo vzaté.

Prostě machry, kterým můžeme jejich vhled do fungování světa s naší hloupou selskou logikou jen tiše závidět. Střelce, kteří by českou ekonomiku zachránili před úpadkem, kdyby se dostali do naší vlády. S jejich pomocí by konečně česká vláda nehospodařila se schodkem státního rozpočtu, protože by nám ukázali, kde ušetřit a z koho vyždímat víc peněz. Teď se mé podezření změnilo v jistotu. Konečně, po dlouhých devětadvaceti letech od revoluce, budeme zachráněni, protože takový machr zasedl do české vlády.

No posuďte sami: Politologie na Univerzitě Johanna Wolfganga Goetha ve Frankfurtu nad Mohanem, politická ekonomie na Londýnské ekonomické škole, praxe s analýzou evropských fondů, místopředsedkyně Oranžového klubu aneb sdružení sociálnědemokratických žen bojujícího za odstranění sexismu a zavedení kvót pro zastoupení žen, to vše po boku Michaely Marksové a Kateřiny Valachové… A to ještě výčet není celý. Zkrátka levicový progresívní liberalismus jak vyšitý. Nezní to jednoznačně slibně?

Řeč je pochopitelně o nové ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové. A že do toho vlétla zostra, je jasné hned z jejích úvodních výroků. Není nejmenších pochyb, že spása pro českou ekonomiku přichází, protože paní Maláčová objevila recept na ekonomickou prosperitu hodný Nobelovy ceny za ekonomii. Vlastně je až s podivem, že dosud na to žádný z nobelistů nepřišel – no co ti chlapi celá ta desetiletí dělali, když neviděli onu prostou zákonitost, kterou paní ministryně odhalila? (To asi bude tím, že to byli jen chlapi.)

Recept zní jasně: „Pokud budeme platit (státním zaměstnancům) vyšší platy, tak z toho bude profitovat státní rozpočet, protože to znamená vyšší daňové a sociální příjmy pro státní rozpočet.“

Jasné jak facka, ne? Čím víc ze státního rozpočtu dáme státním zaměstnancům, tím víc státní zaměstnanci do rozpočtu odvedou na daních, tím bohatší státní rozpočet bude, tím víc můžeme státním zaměstnancům zvýšit platy, tím víc odvedou na daních… a tak dál a dál, až nakonec budeme všichni bohatší a státní rozpočet vyrovnanější, ba dost možná i přebytkový, vytrváme-li dost dlouho! Holt kvalitní politologie z Frankfurtu se nezapře.

Jak tuhle neznámý umělec na sociálních sítích trefně poznamenal: „Čím víc budu kupovat lahváčů, tím víc budu vracet zálohovaných flašek, tím dostanu víc peněz a budu si moct kupovat víc lahváčů!“ Tomu říkám konstruktivní ekonomický recept. Budu muset přitlačit na Pikoru, aby šel do sebe a víc chlastal, aby nám tím krapet vylepšil domácí rozpočet!

Paní ministryně má ovšem kvalitní sociální náhled i na další témata, zejména ta rodinně-dětská. Tak například pro Českou televizi se nechala slyšet, že „…někdy dojde k situacím, kdy (žena) musí okamžitě otěhotnět, ze zdravotních důvodů anebo i z jiných sociálních důvodů. Umělé oplodnění bez partnera je ta nejdůstojnější a nejméně riziková cesta.“ To prohlásila v průběhu diskuse, při níž obhajovala umělé oplodnění žen bez partnerů.

Prastará a zjevně hloupá koncepce, podle níž dítě je cosi jako dar a když už se narodí, má právo na rodiče, nahradil pokrokový liberalismus moderní tezí, podle které dítě je něco jako hračka, nemá právo na normální rodinu a oba rodiče, zato na hračku-dítě nárok je. Když to manžel slyšel, briskně se poznamenal, že když tedy ženy prý občas „musí otěhotnět“ a mají nárok na sperma, muži zas občas „musí trousit“ trochu toho spermatu a jestli prý mají v rámci genderové rovnosti nárok na státem placenou hodinu v nočním klubu?

Je velmi dobře, že osoba aktivně prosazující tyto ideály zavrhující rodiny obsadila právě post ministryně sociálních věcí, protože takto své názory na zničení rodin a klasické výchovy bude moci prosazovat velmi účinně. Jenom mě strašlivě mrzí, že paní Maláčová se nestala ministryní zhruba o dva měsíce dřív. V té době jsem totiž teprve dokončovala svou knihu Ukradený syn. Takže ještě bylo možno paní ministryni a její názory v knize zmínit – sotva vymyslet někoho jiného, kdo by si v ní pasáž zasloužil víc! Ted už je ale bohužel kniha v tiskárně, tudíž je o pokrokářské myšlenky ohledně průmyslového pěstování dětí ochuzena. No, je mi to líto, ale naštěstí není ještě všem dnům konec, že…

Dobře si uvědomuju, že paní ministryně to nemá lehké. Ten materiál, ten lid, co ho musí řídit, se na nové myšlenky adaptuje těžko. Snad proto mi od doby, co jsem ji poprvé slyšela, zní v uších:

„To není jednoduchý proces ta přestavba. Není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé a vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu… (…) Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch boj…brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká děti pomáhaj, všichni pomáháme, a tak dál…"

Vzpomenete si ještě, kdo vedl tuto kompetentní řeč? A proč jen, když slyším mluvit o zázračném receptu na vyspravení státního rozpočtu, mám tak silné asociace??

Markéta Šichtařová