Svět se nám tak nějak mění. Kdo čte tento týden noviny, může si vzpomenout na film Dědictví aneb Kurvahošigutntag, kde host vyhání číšníka z restaurace – a číšník rozzuřeně křičí: „Nová doba!“

Jojo, nastala „nová doba“ a větší než malý počet věcí je postavený na hlavu. To, co se kdysi uvádělo v učenicích ekonomie jako nereálný a čistě cvičný teoretický příklad, je tady. Ne nutně k lepšímu.

Začneme zlehka a zdánlivě daleko od nás. Jen zdánlivě. Hongkong se rozhodl rozdávat lidem peníze. Každý, komu je víc než 18 let, dostane 10 tisíc hongkongských dolarů, což je necelých 30 tisíc českých korun. Tato částka má údajně pomoci obyvatelům k překonání finančních obtíží.

Celkem nezvyklý krok, že? Vlády obvykle vybírají daně, a pokud naopak někomu něco dávají, pak jako pomoc v nouzi. A obvykle se taková pomoc týká jen někoho, a nikoli všech. Alternativně po vzoru dotovaného jízdného se pomoc týká těch, kdo využívají jednu vybranou službu. Ale rozdat peníze každému?

Ekonomovi však hned svitne. Přesně tohle kdysi v učebnicích makroekonomie popisoval nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman jako hypotetickou možnost, jak ovlivnit ekonomiku, když už běžné kroky centrální banky nefungují. Když zkrátka centrální banka už vystřílela munici a nikdo si z ní nic nedělá. Říkal tomu helikopterové peníze a tvrdil, že aby lidé víc utráceli, je třeba rozdat peníze všem. Jako když vrtulník krouží nad davem a sype na něj bankovky.

Desítky let se to zdálo jen jako teoretická konstrukce, která nemůže v realitě fungovat. Léta se za to lidé Friedmanovi smáli. A ejhle. Jen se tomu neříká helikoptérové peníze a nedělá se to na území celého státu. I když vlastně…

Hongkong je specifický. Je to stát ve státě. Takže to vlastně vrtulníkové peníze jsou. Až do roku 1997 byl britskou kolonií. Pak sice území přešlo pod Čínu, ale dál má svou měnu, svůj vlastní systém justice a práva. Tato práva dávají lidem víc svobod, než mají lidé na pevnině. A právě kvůli snaze o jejich omezení probíhaly vloni v Hongkongu krvavé protesty, pod kterými ekonomika trpěla. V ulicích byly stovky tisíc nespokojených lidí.

Zdá se, že politici si je chtějí koupit jako všude na světě. Aktuálně to krásně vidíme třeba na Slovensku, kde politici na poslední chvíli také rozdávají lidem peníze, které jim předtím vzali.

Hongkong navíc trpí koronavirem a má už první mrtvé. To ekonomiku taky dvakrát nenakopne. Útraty obyvatel asi sotva vytrhne dračka o roušky a desinfekci. Jo takhle auta kdyby se prodávala, to by byla jiná než roušky – jenže poslední zprávy z Číny mluví o brutálním poklesu prodejů aut o desítky procent. Takže žádná hitparáda.

Hongkong proto rozhodl, že krajní situace žádá krajní řešení. Hodlá ekonomiku rozpohybovat, ať to stojí, co to stojí. Nejen že rozdá lidem peníze za nic. Ale taky jim snižuje daně a lidem s nižšími příjmy bydlícím v obecních bytech hodlá zaplatit na jeden měsíc nájem.

V kontinentální Číně by asi taky rádi, ale zase tolik peněz na rozdání miliardě lidí nemají. Tak aspoň ostošest snižují úrokové sazby a přemýšlejí, jaké by ještě mohli zavést dotace a intervence. Má to jen jednu chybku na kráse. Chybějícího člověka úvěrem nenahradíš. Když továrna nejede, protože její zaměstnanci dřepí doma v karanténě, ani bezúročný úvěr to do cajku nedá.

Už i čínský prezident připustil, co bylo jasné dávno, že ekonomika bude virem zasažena. Ale prý „jen krátkodobě“. No ano, to je potřeba zdůraznit – lidé přeci musí věřit v lepší zítřky, aby víc utráceli. Kdo má strach, šetří. Kdo šetří, neutrácí za blbosti. Kde se nejen že neinvestuje a nevyrábí, ale ještě navrch se ani neutrácí za blbosti, nemůžeme předstírat, že údajně rosteme. Kde aspoň navenek narosteme, tam se lidé u voleb hodně rozmýšlí, zda to stejným politikům zase hodí.

Vrtulníkové peníze byly ještě před pěti lety fantasmagorií. Dneska jsou realitou. Zatím v Hongkongu. Zatím. Záporné úroky byly taky před deseti lety fantasmagorií. Asi jako jít si koupit rohlík a dostat za to od prodavače zaplaceno. Od té doby jsme si na ně už zvykli. V Evropě.

No a teď přichází koronavirus do Evropy. Evropská centrální banka už záporné úrokové sazby má. Sotva může úvěry zlevnit o moc víc. Svůj arzenál si vystřílela. A připustit, že ekonomika poklesne? No fuj, taková čuňárna, z toho by se každému politikovi musel obracet žaludek. Takže koho napadne jako prvního v Evropě rozdávat vrtulníkové peníze z cizích kapes? Vždyť přeci voliči to budou milovat a ekonomika to „potřebuje“. První přikázání politika a dnes už i evropského centrálního bankéře zní: kamuflovat, zatloukat, zatloukat!

Je pro vás eurozóna pořád ještě „moc daleko“? Takže takhle: U nás se objevují názory, že musíme zabránit lidem, aby vykoupili obchody, a proto je třeba prodeje regulovat. Takže každý by si směl koupit třeba jen dvě konzervy. Najdi tři rozdíly proti vrtulníkovým penězům a záporným úrokům.

To všechno je totiž jiná fasáda téhož: je to socialistické zlo dané vírou, že nějaká chytrá hlava může naplánovat svět.

Připravme se, že politici po celém světě budou čím dál víc vymýšlet hrozné populistické věci vedoucí k omezení svobody a selského rozumu. Za 18 let vzrostl globální dluh na trojnásobek. Takže co třeba škrtání dluhů, když se dlužníkovi nechce splácet? Že to zní šíleně? To helikoptérové peníze i záporné úroky zněly taky. Že to sebere důchody těm, kdo si v penzijních fondech skrze dluhopisy roky šetřili na důchod? No a co. Staří se už k volbám stejně nedobelhají.

A v takovou chvíli přichází novela zákona o ČNB, která jí má dát víc pravomocí a otevírá stavidla tomu, aby se ČNB mohla chovat stejně jako Evropská centrální banka. To není dobrá zpráva. Jestliže první přikázání politika zní: kamuflovat, zatloukat, zatloukat, pak první přikázání bankéře zní: Nedávejte politikům větší moc, nedávejte, nedávejte!

Markéta Šichtařová