Z pravdivých, protože spolehlivými zdroji ověřených zpráv, které mi každodenně přistanou v počítači, je vždy minimálně aspoň jedna (ale někdy třeba až pět, což občas znamená všechny), opatřená tímto dovětkem: „tohle se z ČT nedovíš“ nebo „to na našich televizích nehledej“ atd. a tak pod.

Dokazuje to dnes rozšířenou nedůvěru a nesouhlas se způsobem, jakým nás naše média a zvláště naše televizní organizace informují o dění doma a hlavně pak ve světě. Ne že by si lidé přímo mysleli, že ty televize lžou oním primitivním způsobem, kterým je obracení fakt v jejich pravý opak (i když i s tímhle se lze setkat), ale zato dobře vědí, že se v nich lže způsobem, prosazovaný už Goebbelsem a jím též nazvaný jako zakrývání. Což se dá ještě lépe vyjádřit takto: řekněme lidem jen to, co se nám hodí, a o všem ostatním mlčme jako bychom jazyka neměli.

Že i tahle informativní praxe je ovšem lež a lživé informování, je všem jasné, ale možná že lidem v našich sdělovacích prostředcích, pokud jim ještě nějaké zbytky svědomí v hlavách zbyly, přece jen ulehčuje život.  A to úvahou, že mlčení o faktech, popírajících oficiální vysvětlení, není přece jen zas tak jasným popřením morálky, jako obracení pravdy v její opak, či lež s nečistým úmyslem vymyšlená a šířená, dnes moderně nazývaná hoax.

Ovšem o lež a podvod, jež jsou s představou čestného jednání neslučitelné, se samozřejmě jedná i tak, a lidé, kteří je šíří jsou prostě lháři, ať už se jim to označení líbí, nebo ne. Takže být či zůstat poctivým novinářem a přitom např. šířit názor, že Západ je sídlem mírumilovných andělů a Východ sídlem agresivního ďábla, a pro platnost tohoto názoru snášet jednostranně pojaté argumenty a argumenty tuto tezi popírající, zamlčovat, je popřením možného, čili logickým nonsensem.

Tolik tedy k mediální lži řekněme všeobecné a v našich médiích dnes běžně dostupné. Ona je zde ovšem též lež jiná, možná pro naše poměry specifická a týkající se nejvlivnějšího našeho média ČT, kterou bych si dovolil označit jako lež cynického šklebu. ČT si totiž v r. 2003 stanovila svůj kodex, představující cosi jako etický závazek ČT vůči české veřejnosti. V bodě b) toho kodexu se praví, že ČT představuje fórum pro veřejnou diskusi, v níž je možno vyjadřovat nejširší možné spektrum názorů a hledisek, a v bodě c) zase, že ČT poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace a komentáře, a ve všeobecné části kodexu se pak praví, že ČT si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti… a její pracovníci dávají prostor svobodné výměně názorů.

Zvažme nyní váhu tohoto vznešeně znějícího kodexu, jak ji mimo váhu papíru, na němž je vytištěn, vyslovuje jeden z oněch mnoha mi zaslaných a shora citovaných mailů: TOHLE SE Z ČT NEDOVÍŠ.

Což je stesk oprávněný, k němuž bych rád připojil další.

Jak dbá kodexu ČT její redaktor debat o historii, jehož lze považovat za rekordmana v nedbání  kodexu zvláště pokud jde o jeho požadavek nestrannosti, protože za dlouhá léta, co tento pořad vede, do něj ještě nikdy nepozval člověka, který by měl jiný světonázor, než jaký má on?

Jak ctí kodex ČT redaktor nedělního poledního politického pořadu, který, ač nemilosrdný odpůrce Zemana je tak pevně přesvědčen o jeho převaze nad Drahošem, že v r. 2016 odmítne moderovat jejich předvolební souboj. A to prý proto, že nechce, jak se tehdy vyjádřil: „ být hromosvodem pro Zemanovu kritiku ČT“, či, jak to o dva roky v rozhovoru pro Seznam.cz upřesnil: „Neumožnil jsem Zemanovi, aby Česká televize byla součástí jeho kampaně“.

Co myslíte? Existuje jasnější důkaz o „nestrannosti“ ČT, nebo minimálně o „nestrannosti“ jednoho z jejích nejvlivnějších redaktorů?

A teď pozor! Co tehdy v roce 2016 pracovníci ČT nejvyšší, z nichž někteří byli určitě u toho, když se kodex ČT sepisoval, udělali, když jim Moravec pověření moderovat duel Zeman-Drahoš hodil pod nohy? Propustili ho z místa? Seřvali ho s upozorněním, že je dle znění kodexu povinen plnit své úkoly nestranně, čili bez ohledu na to, kterému kandidátovi fandí a kterému ne? A že když je mu tato kodexem vyjádřená nestrannost ČT až tak moc proti srsti, že může jít, odkud přišel?

Omyl. Oni důvody jeho odmítnutí splnit zadaný úkol s pochopením přijali a zadali jej komusi jinému. A tím prozradili, jak kodex ČT ctí oni sami.

Občas mě napadne, jak všichni tito lidé, nemilosrdně pošlapávající zásady, které si sami vymysleli a zformulovali, asi spí. Nebudí se ze snu, vyděšeni, že kdosi kdesi od nich vymáhá odpověď na to, proč neplní to ušlechtilé, ke kterému se zavázali? Že se vzdor krásným slovům a vlastně za jejich zástěnou stali převodnými kolečky hnutí, které jde přesně opačným směrem, než je ten, jež ona slova vyjadřují?

Ne! Jsem přesvědčen, že spí klidně a spokojeně, jisti si tím, že sedí ve svých křeslech pevně. Že vyrovnaně si ve spánku pochrupkává generální ředitel ČT, generální ředitel zpravodajství a sportu, šéfredaktor zpravodajství i jeho dva zástupci, vedoucí moderátorů zpravodajství, vedoucí vysílání i vedoucí vysílání Událostí. Že netrpí výčitkami svědomí za to, že šíří lež a přikrývají ji kodexem krásných slov, protože takové je už prostě jejich ustrojení. A k smíchu je jim nejspíš pár jednotlivců ze sboru jim podřízených, kteří čas od času projeví cosi jako snahu dobýt se v tom či onom pravdy.

Ano, i takové lze na obrazovce občas zahlédnout, ale je jich málo a nemají dosud takové postavení, aby cynický škleb ze tváře ČT setřeli či aspoň mírně rozostřili

Ale kdo ví. Možná si naši vnuci, když už ne děti, vybojují jednou taková média a takovou televizi, které nebudou prosazovat názor jediný a vlastní jen jedné skupině lidí, ale věrni odkazu T.G. Masaryka umožní i v médiích názorovou diskuzi různých proudů a názorů, jejichž střetávání jedině může, jak Masaryk říkával, přinést dobré výsledky.

A to, co my máme v médiích dnes, budou brát jako cosi zhola neuvěřitelného.

Lubomír Man