PhDr. Mirko Raduševič vzpomíná na právě zesnulou novinářku Terezu Spencerovou. Pracovali společně jak v Literárních novinách, tak na TV Prima. Pan doktor Raduševič vyzdvihuje mimořádné publicistické vlastnosti novinářky Spencerové, dílem i prozradil, co mohlo způsobit to, že známá novinářka nečekaně odešla, jak se říká, „od pracovního stolu“… (Foto: Facebook)
Pane doktore, nás všechny zaskočil odchod Terezy Spencerové, která působila v různých médiích. Byla specialistkou na Blízký východ, psala články i tohoto kalibru. Jak byste ji popsal jako kolegyni, řadu let jste společně strávili v redakcích. Co se dá nyní říci o Tereze v tomto bodě, ve kterém se společnost nachází a zároveň v bodě, jímž končí její profesionální kariéra i lidská pouť?
Tereza byla hlavně lidský kolega. Máte třeba spolupracovníky, kteří jsou „kolegové“ a píší články jako každý druhý. Dostanou téma, které nějak zpracují… Zde tedy ne. Tereza svou osobní vlastností byla kamarád, přítel. Tím se vyznačovala. Pochopitelně jsme se oba zajímali o zahraniční politiku. Vnímal jsem styl jejího psaní. Brzy jsem se přesvědčil, že psala na vysoké profesionální úrovni. U ní se nejedná o psaní pro psaní. Jí nešlo o to, aby přišla do zaměstnání s hlavní vizí, že si vydělá, nebo aby „zabila čas“. Na Tereze bylo dobré to, že měla v sobě to, co novináře činí novinářem, čili uměla jít po podstatě věci, která ji přitahovala, zajímala. Tereza je prostě vášnivý novinář, který se snaží přijít vždy věci na kloub. Tohle všechno bylo v Tereze.
Nemůžeme tomu všichni uvěřit, že tu není…
Vzpomněl byste si, na práci v kterých médiích ráda vzpomínala?
Vím, že často mluvila o Mladém světě a ČTK. Zejména ČTK bylo pro ni obdobím dobrého elévství. Vzpomínala na lidi, kteří ji naučili profesi novináře. Jinak já sám jsem také pracoval v Mladém světě, ale mnohem dříve než ona. Nepotkal jsem ji tam. Ale přišlo mi, že právě v onom posledním médiu měla kolem sebe partičku kamarádů, s kterými se ráda doteď setkávala.
Musím také vzpomenout období, po které pobývala v Literárních novinách. Byla to pro ni zvláštní epizoda, která jí vlastně nejvíce sedla, nechci to takto hodnotit jen proto, že jsem s ní společně pracoval právě v Literárních novinách. Nicméně se mi to takto jeví. Vlastně platí, že po značnou dobu v Literárkách, a teď naposled i v TV Prima, Tereza mohla psát, co chce… Jde o to, že s vydavatelem se musíte umět shodnout na tématu, které zpracováváte. Zde byla pro Terezu určitá volnost. Tereza sama sdělovala, že na Primě měla svobodu ještě větší než v těch Literárkách. Byla ráda tam i tam. Občas dokonce říkávala, že má volnosti až moc.
Tereza na sociálních sítích před pár dny hovořila o tom, že odešla z TV Prima. Teď jsem z těchto zdrojů vyrozuměl, že se pro ni chystal nějaký nový projekt. Mohl byste potvrdit, zda s Primou skončila či se měla stát součástí nějakého nového projektu s ní?
Co mně tedy řekla, pak to, že na Primě skončila s komentáři. Mohla psát jen Ranní kávičku. Kávička pro ni byl formát náročný časově. Že nemohla psát své komentáře, to ji naštvalo. Ona nebyla z těch, co si všechno nechají líbit. Proto odešla. Jinak nevím, co se tam připravovalo na konto nového projektu. Z toho, co mi pověděla, jsem pochopil, že se vše vyvrbilo tak, že je ráda, že z Primy odchází. Plánovala novou epizodu.
Stalo se překvapivým, že narychlo skončila v Literárních novinách (Literárkách), stejně tak jsme byli překvapeni odchodem z Primy. Vše to bylo nečekané. Před rokem jsem měl možnost bavit se s Terezou, a zrovna u kávy, byl to takový pokec o všem, tehdy řekla, že jako novinář může tvořit, žít a psát vlastně jen v Česku. Prý se musí realizovat jako český novinář. Domníváte se, že její odchod z Literárek či z Primy, nebo to, čemu možná musela čelit, že to vše mohlo nějak uspíšit konec její pouti životní? Jde-li o všechny ty reorganizace?
To spíše ne. U ní je to vše somatického charakteru. I jiní vám potvrdí, že byla nemocná na srdce. Měla srdeční arytmii, poměrně těžkou. Naopak ona se těšila na otevření nějakého nového projektu, o němž mluvila, který chystala. Byla ten typ, že dovedla se do práce zakousnout. Sám jsem s ní předevčírem mluvil. Hovořila optimisticky, že teď pro ni začíná nová práce. To se opravdu muselo stát spíše ze zdravotních somatických příčin, určitě ne kvůli psychickým záležitostem. Něco ji určitě štvát mohlo. Ale bylo za tím srdce…
Dala by se Tereza nějak žánrově zařadit? Do jaké skupiny novinářů by ona vlastně svým uvažováním a psaním patřila?
S Terezou odchází „stará“ škola, vraťme se k tomu, o čem jsem mluvil na začátku (viz její učitelé z ČTK, pozn. aut.)… Tereza na práci starých novinářů, které ještě i já pamatuju, dokázala navázat. Nevím, kdo má dnes z žurnalistů takový rozhled, jaký má Tereza. Napadá mě jedině Jan Petránek, ale ten tu mezi námi už také není.
Tohle jsou lidé encyklopedických znalostí, kteří se umí navíc zaměřit na vybrané problémy, v daném případě třeba na Blízký východ. Tereza zvládala skvěle svou práci. Dokázala navázat na Petránky a tohoto kalibru novináře. Zařadil bych ji proto do této garnitury žurnalistů, byť byla o poznání mladší nežli oni… Mimořádná byla její komentátorská stránka, krom oné zpravodajské. Tereza uměla nalézt správný způsob, jak problém vidět a jak jej vyložit. Hledejte dnes někoho druhého takového…
Děkujeme za rozhovor a za ohlédnutí za Terezou Spencerovou. Bude nám chybět.
Zdroj: snews.com
