Jednou z nejzákladnějších funkcí státu je bránit své občany před vnější hrozbou. Zajímavé ale je, že stát stále častěji na tuto funkci rezignuje a namísto toho občana chrání v těch sférách, kde se to po něm ani v nejmenším nechce a kde mu to nepřísluší. Ve sférách, kde se je schopen každý svéprávný člověk ochránit zcela sám.

Ochrana občanů je dnes postavená na hlavu do té míry, že stát diktuje lidem, jak mají nebo nemají nakládat se svým volným časem, chrání je před dobrovolnou konzumací tabákových výrobků, tučného masa nebo alkoholu.

Jakmile má ale dojít k tomu, že by měl stát ochránit vlastního občana před zvůlí jiného státu, je najednou ticho po pěšině a paternalistický přístup je střídán do očí bijící laxností. 

Asi nejviditelnější a mediálně nejpropíranější případ fatálního selhání státu při ochraně svých občanů je případ bratří Michalíkových, Denise a Davida. O této kauze už bylo za dlouhých 8 let, co se celá záležitost táhne, napsáno mnoho. Není cílem tohoto komentáře pouštět se do rozboru kauzy, ani do hodnocení, jaká máma byla paní Michaláková. Protože o to v tuto chvíli vůbec nejde.

O co jde, je, že už neskutečných osm let jsou dva čeští občané uneseni v Norsku norskou sociální službou, vychováváni jako Norové a český stát za celou dobu nehnul ani prstem pro to, aby se jeho dva malí nezletilí unesení občané vrátili zpět do země. A nejen to! Někteří politici dokonce aktivně činili kroky přesně opačné (o určitých médiích ani nemluvě)….  

Další příklad, kdy stát není schopen se za svého občana jakkoli postavit a bránit ho, je i aktuální kauza českého řidiče kamionu, Jiřího Sagana. Ten byl loni v červenci zadržen ve francouzském Calais poté, co policisté v chladícím boxu jeho kamionu nalezli 15 migrantů z Iráku.

Saganovi ani v nejmenším nepomohlo, že migranti sami vypověděli, že se do kamionu dostali násilím bez jeho vědomí, tajně, v době, kdy čerpal povinnou jízdní přestávku.

Řidič byl nejprve francouzským soudem odsouzen na 18 měsíců odnětí svobody a následně mu byl odvolacím soudem trest ještě o čtyři měsíce zvýšen. A to navzdory jasným důkazům o jeho nevině.

I v tomto případě by se tak nějak čekalo, že se stát za svého občana postaví… Jenže by se čekalo (opět) marně. České politické špičky kauzu okázale ignorují a jediný, kdo byl z titulu své funkce nucen se vyjádřit, byl ministr Petříček. Ten se ovšem vyjádřil v tom duchu, že se vyjádří až koncem tohoto týdne.

Zkrátka, postavit se proti norské sociálce (a norským fondům) nebo se postavit za neprávem odsouzeného českého řidiče, vyžaduje vyšší stupeň odvahy, než jaký mají politici tehdy, když produkují zákony, jež mají občana ochránit před ním samotným…

Karolina Stonjeková