Z došlé pošty…
„Milý pane Hnízdile, už nějakou dobu sledujeme Váš postoj k současnému virovému šílenství. Je nám velmi blízký a jsme Vám moc vděční, že se nebojíte jít proti proudu. Obracíme se na Vás s prosbou o radu. Moc rádi bychom zvedli svůj hlas proti vládním opatřením, ale moc nevíme jak. Jsme rodina s dvanáctiletým synem a sedmnáctiletou dcerou a naše děti velmi trpí omezením sociálních kontaktů.
Syn právě přišel do životní fáze, kdy by si potřeboval najít nové kamarády, ale současná situace mu nic takového neumožňuje. Dcera, která studuje střední veterinární školu a opravdu jí záleží na tom, aby se toto „řemeslo“ dobře naučila, je teď velmi nešťastná, protože on line výuka se ani zdaleka nevyrovná výuce normální, o praxích, které jim byly zcela zrušeny, ani nemluvě. Také jí velmi chybí její třída a socializace všeobecně – mnoho jejích kamarádů rodiče odmítají kamkoliv pustit ve strachu z nákazy. Už od září dceru trápil strach z opětovného zavření škol a psala dopis krizovému štábu. Prosila, aby přihlédli také k potřebám studentů, kteří současnou situací trpí nejvíc, a nechali je se vzdělávat, aby jim nebrali mládí. Odpovědí jí byl nouzový stav a s ním naplnění všech obav. S psychikou už dost nahlodanou jarním lock downem teď úplně ztratila chuť do života.
To je další věc, která není vůbec brána v potaz, totiž psychické problémy, které opatření způsobují nejen mladým lidem, ale ve velké míře i samotné ohrožené skupině, kvůli které jsou vlastně zavedena. Staří lidé jsou často velmi vystrašení médii, která je ještě ke všemu neustále nabádají, aby se izolovali od ostatních, takže zůstávají doma v nejistotě a strachu a neodvažují se s nikým, kdo by je mohl podpořit, setkat. Vidíme to na vlastní oči na vlastních starých rodičích, kteří se s námi odmítají ze strachu setkávat, dobrovolně se uzavřeli v panelákovém bytě a navzájem se ničí svými negativními emocemi.
Moc rádi bychom to zastavili. Samozřejmě jsme podepsali dostupné petice, rádi bychom ale udělali více. Nejraději bychom se připojili k nějaké skupině lidí již v tomto směru aktivní. Nechceme vykřikovat emotivní hesla, ani nechceme nikoho obviňovat z plánovaného očipování celé populace či jiných konspirací. Chceme dát slušně a nenásilně najevo, že se současným postupem vlády nesouhlasíme. Protože jste jednou z nejvýraznějších osobností prosazující nám blízké názory, domníváme se, že by se kolem Vás mohlo soustředit více podobně smýšlejících lidí. Proto bychom se rádi zeptali, jestli máte kontakty na nějaké takové skupiny, ke kterým by se dalo přidat? Nebo jestli byste nám doporučil ještě nějaké jiné způsoby, jak se ozvat?Předem děkujeme za odpověď a přejeme vše dobré!
Kutáčkovi z Mouřínova, 7. 11. 2020“
Podobných dopisů dostávám řadu. Jinými slovy se v nich opakuje totéž. Děti bez školy, bez sociálního kontaktu, senioři bez kontaktu s nejbližšími a bez možnosti se bránit se, lidé bez práce, bez kultury, bez sportu, bez bohoslužeb, bez společenského života, bez zpěvu, bez vycházek, bez cestování, bez možnosti volně dýchat, bez svobody, mladí lidé mnohdy doma bez lásky. Právě nesmyslná, chaotická a nedůvodná omezení ze všeho nejvíc poškozují naše zdraví. To se má náš život omezit na roušky, odstupy, dezinfekci a čekání na vakcínu? To se omezit necháme? Jak dlouho ještě budeme nečinně přihlížet krádeži budoucnosti našich dětí? Krátce po dopisu Kutáčkových mi přišel mail od pana Luboše R., otce čtyř dětí. Lépe bych to nenapsal. Kutáčkovi i pan Luboš svolili ke zveřejnění.
„Vládo, pane Babiši, Hamáčku, Plago, koronahysterici opentlení vědeckými hodnostmi a mnozí další, do sebe a do čísel, kterým navíc ani nerozumíte, zahledění pánové.
Kolik nevratně poraněných dětských duší chcete ještě položit na oltář koronavirového šílenství? Kolik zmarněných mladých životů? Zmatenými opatřeními, z nichž krátkozrakostí a idiocií vyčnívá zavření škol na neurčito, jste připravili celou jednu generaci o rok vzdělání (zatím). Vzdělanostní úroveň tohoto státu jste (zatím) snížili přibližně o 10 %. Jak směšně působí velkohubá prohlášení super-ministra Havlíčka o Průmyslu 4.0 a technologicky orientované společnosti budoucnosti. Kde chcete to vzdělání, které je podmínka nutná pro tuto vizi, sebrat? Upíráte mladé generaci základní lidská práva. Vy starší, zmínění přímo či nepřímo (pod titulem koronahysterici) mezi adresáty tohoto mailu, v předdůchodovém či důchodovém věku, to už nějak i s tím státním dluhem, který se teď zvětší o více než půl biliónu korun, doklepete. A po vás potopa? Jak má ten dluh další generace uhradit? Bez vzdělání? Mají se nechat zaměstnat jako dělníci v čínských továrnách, které sem pomůže importovat Miloš Zeman a jeho nohsledi? Jak máme věřit jedinému slovu z vašich úst, když jste před celým národem slíbili, že se první stupně základních škol v KAŽDÉM PŘÍPADĚ otevřou 2. listopadu, tedy před více než týdnem. A ani dnes není jejich otevření na obzoru. Je nám líto starých, teď navíc velmi opuštěných lidí, umírajících na LDN-kách či respirátorech. Ptá se jich někdo, jak si představují poslední chvíle svých životů? Ptá se jich někdo, jestli stojí o vaši dusivou péči?
Obětování budoucnosti dětí je neodpustitelný zločin. Je snad jediná země na západ od našich hranic, kde jsou zavřené školy? Vyzývám všechny odvážné ředitele škol, všechny učitele, kterým není lhostejné nevratné psychické, sociální a vzdělanostní prznění toho nejcennějšího, co máme, našich dětí, aby projevili odvahu a otevřeli školy i přes státem a vládou organizované zločinné uzavření. Ředitelé škol, učitelé, žáci i rodiče, spojme se!
Luboš R., Praha, 9. 11. 2020“
P. S. Jako 3x otec a brzy 2x dědeček se připojuji k výzvě: VRATMEDETIDOSKOLY.CZ Jan Hnízdil
