Český politolog Petr Robejšek popsal povolební situaci v České republice, v plném znění je k dispozici níže: (Foto: Facebook/Petr Robejšek)

Antonín Baudyš v rozboru popsal, kdo ve skutečnosti vyhrál volby

Jak ven z labyrintu?

Včera ráno jsem si vyšel do růžové zahrady na Petřín podumat o volbách. A výsledek? Vlastně mohly dopadnout mnohem hůř. A dokonce přinesly i dobré zprávy o stavu naší společnosti.

Nejvíce mne těší, že víc jak čtvrtina voličů (SPD, Trikolóra, Volný blok a voliči ještě menších stran) vnímají pozitivně pojem národ a národní zájmy. To je mocný val proti zpátečnickému globalismu západních elit.

Volby potvrdily můj názor, že politická korektnost, LGBT a další přeludy spiritistických seancí městských snobů, nestojí za pozornost. Již kousek za velkoměstem žijí normální lidé náš tradiční životní styl a jeho hodnoty. Ideologický pokřik Pirátů, této strunovky české politické scény, podle vzoru „rodič 1 a rodič 2“ jim nestojí za odpověď. Ale při volbách jim jí dali.

Průkopníci demontáže normálních mezilidských vztahů si ke spolupráci vybrali zrovna stranu starostů, kteří ztělesňují opačnou kulturu maloměstského, venkovského a lokálního. A proto z bývalé posádky 22 zbyli ve sněmovně jenom 4 trosečníci.

Další dobrá zpráva. To, že Piráti uvízli na mělčině ukázalo médiím, kde jsou hranice jejich moci. Ani v penězích se topící veřejnoprávní televize a rozhlas nejsou všemocní. V minulých měsících sice média dokázala vyděsit lidi, tak že dočasně vypnuli mozky, ale při volbách se ukázalo, že převychovat nás nedokáží. Upřímnou soustrast panu Moravcovi. Dělal, co mohl a doufám, že tu prohru ponese jako muž.

Dobré zprávy o stavu naší společnosti vyvažuje špatná zpráva o stavu politiky. Reprezentativní demokracie nefunguje a volby to znovu potvrdily.

Rekordních přes milion voličů mimoparlamentních stran nebude mít žádné zastoupení při utváření politiky a to nepočítám ty, kteří to dávno vzdali a k volbám nechodí. Je tohle zastupitelská demokracie?

Také milion a půl voličů ANO, to je tolik, co dostaly tři vítězné strany „Spolu“ dohromady, se nebude moci podílet na utváření politického kursu země. Vypadá takhle zastupitelská demokracie?

Vzpomínáte si, kdo nejvíce hořekoval nad názorovým rozpolcením společnosti prezidentem nebo premiérem? A zrovna tyhle strany ve volbách obsloužily jen svou názorovou klientelu. Dvěma a půl milionům voličů (tj. strany pod pět procent a voliči ANO) nedokázali vítězové nabídnout sjednocující myšlenku.

Jediný společný cíl pětikoalice, která se vlastně měla jmenovat „PROTI“ byl splněn porážkou premiéra. Skutečná morální nadřazenost vítězů vůči předchozí vládě se ukáže, až si začnou rozdělovat pozice; v parlamentu, ve vládě, ve státní správě a ve státních firmách. Velmi pochybuji, že obstojí.

Proč nečichám k růžím a stojím uprostřed labyrintu? No, jak jsem tam seděl a slunil se, užívala si labyrint mladá rodina s dvěma dětmi. Rodiče jim ukázali, že jde o to najít ve spletitých uličkách cestu dovnitř. Tatínek se tam dostal první, ale malému synkovi to bylo příliš zdlouhavé. Místo aby se řídil pravidly, tak šel rovnou cestou do středu kruhu.

My už uprostřed labyrintu vězíme. Zavlekla nás do něj sebestředná politická třída, chybná metoda vládnutí a naše vlastní pohodlnost. V neděli se zase potvrdilo, že cestu ven s pomocí politiků nenajdeme.

Co kdybychom to udělali jako ten klouček na Petříně, jenom opačným směrem. Musíme změnit své chování a vyjít z labyrintu reprezentativní demokracie. A musíme vejít do takové společnosti, která není organizovaná „shora dolů“, ve které nejsou potřeba političtí prostředníci, kteří stejně zastupují hlavně sami sebe.

Je nejvyšší čas rozdrobit moc státu a vrátit ji jednotlivcům.

Je nejvyšší čas, přísně kontrolovat ty kteří vládnou, často je vyměňovat a dát jim omezené pravomoci.

Petr Robejšek
David Martínek: Prohra Babiše otevírá cestu k návratu polistopadového kartelu