Twitter se nepochybně stal terčem cenzury technologických gigantů. BigTech na Twitteru již nejméně dva roky pilně využívají různé cenzurní nástroje, které mají k dispozici – od odstraňování obsahu přes jeho skryté „deboostování“ (pro účty, které vás nesledují, budou vaše odpovědi na twíty skryty pod tlačítkem „zobrazit více“) neboli shadow banning až po přímé pozastavení účtů. A ti, kterým se podařilo na platformě zůstat, zaznamenali od loňského léta ještě prudší nárůst cenzurních aktivit. (Foto: Shutterstock)

Po většinu této doby byly samozřejmě hlavním předmětem cenzury na Twitteru údajné „dezinformace o onemocnění Covid19“. Téměř všem nejvlivnějším zastáncům včasné léčby tohoto onemocnění nebo kritikům vakcíny na Covid19 byly na Twitteru pozastaveny účty a většina z nich se již nevrátila zpět. Seznam trvale pozastavených zahrnuje takové prominentní hlasy, jako jsou např. Robert Malone, Steve Kirsch, Daniel Horowitz, Nick Hudson, Anthony Hinton, Jessica Roseová, Naomi Wolfová a nejnověji Peter McCullough.

A stejný osud potkal i nespočet menších účtů, které se dopustily takových myšlenkových zločinů, jako je tvrzení, že riziko myokarditidy u obou mRNA vakcín (Moderna a BioNTech/Pfizer) převyšuje jakýkoli jejich přínos, nebo poukazování na nestabilitu mRNA a jejich neznámou bezpečnost a účinnost.  

Proč vlastně Twitter cenzuruje?

Proč by ale vůbec Twitter měl takový obsah cenzurovat? Výraz „cenzura ze strany BigTech“ naznačuje, že Twitter a spol cenzurují z vlastní vůle, což vždy vyvolá u řady lidí reakci, že jsou to přece soukromé firmy, takže si mohou dělat, co chtějí. Ale proč by vůbec chtěli?

Představa zdůvodnění, že obyvatelé Silicon Valley jsou „levičáci“ nebo „liberálové“, zjevně příliš nepomáhá. Mohou být. Ale to, zda jsou mRNA vakcíny tak bezpečné a účinné, jak je jejich výrobci inzerováno, je záležitost věcná, nikoli ideologická. A v každém případě je účelem soukromých ziskových korporací dosahovat zisku. Heslem akcionářů není „Proletáři všech zemí, spojte se!“, ale „Pecunia non olet:“, tedy peníze nesmrdí. Akcionáři očekávají, že vedení firmy bude vytvářet hodnotu, nikoli ji ničit.

Twitter však cenzurou rozvrací svůj vlastní obchodní model, čímž škodí své ziskovosti a vytváří tlak na pokles ceny akcií. Svoboda projevu je samozřejmě krví každého sociálního média. Cenzurovaní projevů, jako např. twítů Roberta Maloneho, Petera McCullougha nebo Donalda Trumpa, znamená pro platformu ztrátu návštěvnosti. A návštěvnost je klíčem k monetizaci neomezeného online obsahu.

Mohli bychom to nazvat „hádankou Twitteru“. Na jedné straně neexistuje důvod, proč by Twitter mohl „chtít“ cenzurovat disidentské názory na Covid-19 (nebo vlastně jakékoliv názory) a omezovat tak vlastní návštěvnost. Na druhou stranu však v případě, že tak neučiní, riskuje obrovské pokuty ve výši až 6 % obratu, což by pro firmu, která již od roku 2019 nevykazuje žádný zisk, pravděpodobně představovalo smrtelnou ránu. Twitter má v podstatě u hlavy finanční zbraň –cenzuruj nebo jinak…

Počkat, co? V poslední době se sice hovoří o tom, že Bidenova vláda vyvíjí na Twitter a další sociální sítě neformální nátlak, aby cenzurovaly nežádoucí hlasy a obsah, a dokonce se objevily žaloby na vládu za porušování práv údajných obětí podle prvního dodatku ústavy. Zdá se však, že veškerý takový tlak zatím spočíval v kamarádském pošťuchování přes e-maily.

Rozhodně však nedošlo k žádné hrozbě pokutami. Jak by také mohlo, když neexistuje zákon, který by výkonnou moc opravňoval k jejich uložení? A takový zákon by byl zjevně protiústavní, protože právě první dodatek o svobodě projevu říká, že „Kongres nevydá žádný zákon…, který by svobodu projevu omezoval“. A v tom je právě ten háček. Kongres žádný takový zákon nevydal. Ale co kdyby takový zákon vydala cizí mocnost a de facto tím omezila svobodu projevu i Američanům?

Digital Services Act Evropské unie

Aniž by to většina Američanů věděla, ve skutečnosti k tomu došlo a jejich práva podle prvního dodatku jsou oklešťována Evropskou unií. Na Twitter míří silná finanční zbraň. Prst na spoušti však nemá Bidenova vláda, ale Evropská komise pod vedením její předsedkyně Ursuly von der Leyenové. Jedná se o Zákon o digitálních službách (DSA), který byl 5. července loňského roku schválen Evropským parlamentem za téměř naprostého nezájmu veřejnosti, a to jak v Evropě, tak ve Spojených státech, a to navzdory jeho významným až katastrofálním důsledkům pro svobodu slova na celém světě.

DSA dává Evropské komisi pravomoc ukládat pokuty až do výše 6 % celosvětového obratu „velmi velkým online platformám nebo vyhledávačům“, u nichž zjistí, že nesplňují její cenzurní požadavky. Spojení „velmi velký“ je definováno počtem uživatelů v EU nad 45 milionů. Všimněte si, že ačkoli je kritérium velikosti vztaženo na počet uživatelů v EU, sankce je založena na celosvětovém obratu korporace.

Kodex EU pro dezinformace

DSA byl navržen tak, aby fungoval v kombinaci s takzvaným Kodexem EU pro dezinformace, údajně dobrovolným kodexem pro „boj proti dezinformacím“ (aneb legitimizování cenzury), který byl původně spuštěn v roce 2018 a jehož signatáři jsou Twitter, Facebook/Meta a Google/YouTube. S přijetím DSA však kodex již není v praxi tak „dobrovolný“. Není třeba provádět složité právní analýzy, aby bylo zřejmé, že ustanovení o sankcích v DSA jsou zamýšlena jako způsob vynucování Kodexu. Evropská komise to sama zveřejnila, dokonce i formou tvítu!

Kodex ve skutečnosti nikdy nebyl tak úplně dobrovolný. Komise již dříve dala najevo svou touhu „zkrotit“ americké technologické giganty a uložila korporacím Google a Facebook obrovské pokuty za jiné údajné prohřešky. Navíc se hrozbou pokut ohání již od prosince 2020, kdy poprvé předložila legislativu DSA. (V EU má Komise, exekutivní orgán EU, výhradní pravomoc iniciovat legislativu, americká zvyklost dělby moci v EU neplatí). Schválení legislativy Evropským parlamentem se považuje za pouhou formalitu. Ostatně výše citovaný twít byl zveřejněn 16. června 2022, tedy tři týdny před hlasováním parlamentu o zákonu!

Zajímavé je, že zveřejnění návrhu legislativy se časově shodovalo s povolením a následným uvedením prvních vakcín Covid-19 na trh v EU. Legislativa byla představena 15. prosince a první vakcíny Covid-19 od BioNTech a Pfizer byly Komisí povoleny o pouhých šest dnů později. Skeptici nebo kritici vakcín se poté rychle stali hlavním terčem cenzury na internetu řízené z EU.

Již o šest měsíců dříve, v červnu 2020, se Komise s Kodexem pevně zaměřila na údajné „dezinformace o COVID-19“ a to spuštěním Programu monitorování dezinformací o COVID-19, kterého se měli účastnit všichni signatáři Kodexu. Dodržování Kodexu se monitorovalo a jeho signatáři měli předkládat výroční zprávy. Ale jako součást Programu monitorování se od signatářů nyní požadovaly měsíční zprávy věnované cenzurním snahám k tématu Covidu. Interval předkládání zpráv byl následně snížen na dvouměsíční.

Zprávy Twitteru obsahují např. podrobné statistiky o odstraňování obsahu a pozastavování účtů souvisejících s Covidem. Níže uvedený graf, který ukazuje vývoj od února 2021 (krátce po zavedení vakcíny) do dubna 2022, pochází z poslední dostupné zprávy Twitteru z června 2022.

Všimněte si, že údaje se týkají celosvětově odstraněného obsahu a pozastavených účtů, tj. snaha Twitteru vyhovět cenzurním požadavkům Komise se netýká pouze účtů uživatelů v EU, ale uživatelů po celém světě.

Skutečnost, že mnoho, ne-li většina účtů, které byly v této souvislosti zablokovány, publikovala v angličtině, vyvolává obzvláště znepokojivé otázky. Vždyť v důsledku brexitu je rodilými mluvčími angličtiny jen asi 1,5 % obyvatel EU! I kdybychom předpokládali, že kontrola projevů je dobrá věc, proč by vůbec měla EU kontrolovat projevy na internetu nebo požadovat po platformách sociálních sítí, aby kontrolovaly projevy v angličtině více než třeba v urdštině nebo arabštině? 

Zprávu Twitteru a dalších signatářů kodexu si můžete stáhnout zde. Pokud by číselná řada pokračovala, nepochybně by ukázala prudký nárůst cenzurních aktivit počínaje koncem června a začátkem července. Uživatelé Twitteru, kteří se o tuto problematiku zajímají, si nemohli nevšimnout masivní čistky disidentských účtů s obsahem týkajícím se Covidu, k níž došlo během léta.

Posílený Kodex a 44 „závazků“

Tento růst se dal očekávat, protože 16. června, tedy v den, kdy Evropská komise zveřejnila výše zmíněné varování online platformám, a tři týdny před přijetím DSA Komise oznámila přijetí nového, „posíleného“ Kodexu, jak postupovat v oblasti potírání dezinformací. Načasování opět nebylo náhodné. Přijetí „posíleného“ kodexu a přijetí DSA posloužilo jako úder jednou ranou, který upozornil „velmi velké online platformy a vyhledávače“ – zejména Twitter, Meta/Facebook a Google/YouTube na to, co je čeká, pokud nebudou plnit cenzurní požadavky EU.

Nový kodex obsahuje nejen 44 „závazků“, které mají signatáři splnit, ale také lhůtu – šest měsíců po podpisu kodexu. Pro původní signatáře nového Kodexu, jako jsou Twitter, Meta a Google, by to znamenalo, že již v prosinci. Proto ten náhlý spěch Twitteru a dalších platforem, aby včas prokázaly svou vůli důkladně cenzurovat.

„Posílený“ Kodex údajně sepsali sami signatáři, ale pod rozšířeným „vedením“ Evropské komise, které bylo poprvé zpřístupněno v květnu 2021. Mrazivé je, že „pokyny“ Komise odkazují na druh cenzurních údajů, které jsou uvedeny výše, jako na „klíčové ukazatele výkonnosti“ (str. 21f). V rámci nového kodexu se navíc signatáři budou podílet na činnosti „stálé pracovní skupiny“, které bude předsedat Evropská komise a jejímiž členy budou rovněž „zástupci Evropské služby pro vnější činnost“, tj. zahraniční služby EU (Závazek 37).

Tajná dohoda s americkou vládou nebo oficiální politika EU?

Je třeba se nad tím pečlivě zamyslet. Posledních několik měsíců se američtí komentátoři rozčilují nad občasnými neformálními kontakty mezi korporacemi, které provozují digitální platformy, a Bidenovou vládou, zatímco tytéž korporace již dva roky systematicky podávají Evropské komisi zprávy o svých cenzurních snahách a od nynějška budou součástí stálé pracovní skupiny pro „boj proti dezinformacím“ (alias cenzura), které bude předsedat Evropská komise.

Zatímco v prvním případě se může, ale nemusí, jednat o tajnou dohodu, v druhém případě jde zjevně o něco mnohem víc než o pouhou tajnou dohodu. Jde o výslovnou politiku a právo EU, které přímo podřizuje digitální platformy cenzurní agendě Komise a vyžaduje od nich, aby ji pod hrozbou zničujících pokut prováděly. Všimněte si, že DSA dává Komisi „výlučné“ a v podstatě diktátorské pravomoci určovat, zda se dodržují předpisy, a uplatňovat sankce. Pro digitální platformy je Komise soudcem, porotou i katem.

Opět není třeba zabíhat do spletitých detailů legislativního textu, abychom to ukázali. Všechny oficiální výroky EU k DSA tuto skutečnost zdůrazňují. Viz např. zpráva z parlamentního Výboru pro vnitřní trh, která uvádí, že Komise bude moci rovněž „kontrolovat prostory platformy a získat přístup k jejím databázím a algoritmům“.

Opravdu si někdo představuje, že Bidenova vláda disponuje něčím, co by se jen vzdáleně podobalo takové schopnosti řídit činnost digitálních platforem? Nenechte se mýlit. Cenzura Twitteru je vládní cenzurou. Ale vláda, o které je řeč, není vláda USA, nýbrž Evropské unie. EU tak v podstatě vnucuje svou cenzuru celému světu.

Ti, kteří doufají, že koupě Twitteru Elonem Muskem, pokud k ní skutečně dojde, ukončí tamní cenzuru, se budou muset probudit. Elon Musk bude stát před stejnou hádankou jako současné vedení Twitteru a bude stejně tak rukojmím cenzurních požadavků EU.

Aby vás nenechal na pochybách, podívejte se na video, kde Elon Musk i přes nucené úsměvy skutečně působí tak trochu jako rukojmí. Začátkem května, jen pár týdnů poté, co Twitter přijal Muskovu původní nabídku na koupi, a opět ještě předtím, než Evropský parlament vůbec stihl o DSA hlasovat, totiž přijel do texaského Austinu komisař EU pro vnitřní trh Thierry Breton, aby Muskovi vysvětlil, jak bude fungovat „nové nařízení“. Breton pak Muskovo krkolomné podřízení se požadavkům EU zvěčnil ve videu zveřejněném na svém Twitteru.

Zdroj: sosp.cz