Čeští vědci v Astronomickém ústavu AV ČR – Ondřejov si připisují nový objev hvězdy, která se však vymyká současným představám o vesmíru.

Nový objev lze označit za náhodu, protože vědci mířili na hvězdu HD 99458 v souhvězdí Lva, kde chtěli potvrdit, že kolem ní obíhá obří plynná planeta. Objev nyní okomentoval vedoucí projektu Marek Skarka.

Na začátku června byla v prestižním astronomickém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society otištěna studie českých vědců a astronomů.

Mezinárodní tým vědců v čele s českými astronomy z Masarykovy univerzity a Astronomického ústavu AV ČR dosáhli velkého úspěchu a odhalili hvězdu, která se chová jinak, než by měla.

Indicie o existenci nepopsané planety vyplývaly už z dat vesmírného teleskopu Kepler. Dalšími pozorováními byli vědci ale zprvu zklamaní, protože hmotnost byla vyšší, což by neodpovídalo planetě. Marek Skarka z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Akademie věd projekt vedl a oznámil, že takových dvojhvězd už bylo objeveno dost.

„Naše měření ukázala, že tento objekt má hmotnost zhruba poloviny Slunce. To už je v rozmezí pro hvězdy, tedy vyšší, než by odpovídalo jakékoli planetě,“ uvedl Skarka.

Zklamání brzy přešlo

Zklamání z nalezení dalšího červeného trpaslíka však vědce brzy přešlo, protože se ukázalo, že hvězda HD 99458 je velmi zajímavá, podle Skarky se chová neobvykle a jsou u ní pozorovatelné jevy, které by tam být neměly.

Vedoucí projektu také uvedl, že záhadou je například to, jak se na povrchu rychle rotující hvězdy vytvořily skvrny těžkých kovů.

„Ty na povrch hvězdy dokáže vyzvednout tlak záření. Hvězdy, u kterých je pozorujeme, k tomu potřebují klid. Mají klidnou atmosféru, rotují pomalu,“ uvedl Skarka a dodal, že je to pravý opak toho, co předvádí hvězda HD 99458.

Zmíněná hvězda HD99458 patří mezi takzvané chemicky pekuliární, které jsou zvláštní neobvyklým složením povrchových vrstev, což právě znamená skvrny s vysokou koncentrací těžkých kovů. „U hvězd je obvyklé rovnoměrné chemické složení s podobným zastoupením helia, vodíku a těžších prvků,“ dodává Skarka. Astronomové díky moderním přístrojům dokáží ze změn v záření hvězdy najít místa na povrchu, kde se prvky, jako je stroncium, křemík nebo chrom, vyskytují v tisícinásobně vyšších koncentracích.

Nepochopitelné jevy

Podle vědců je ale zářivá difuze neboli síla záření, která zvedá tyto prvky k povrchu, velmi nepatrná. „V podpovrchových vrstvách dochází k proudění, chladnější materiál klesá, teplejší je vyzdvihován na povrch, vznikají turbulentní proudy,“ uvádí vedoucí.

Podle něj by na základě toho, co vědci o hvězdách ví, neměla mít zářivá difuze šanci ani na této hvězdě. A odůvodňuje to například i tím, že její doba oběhu 2,7 dne je velmi krátká.

„U chemicky pekuliárních hvězd není až tak vzácná perioda deset a více dní, toto je ale teprve druhá známá hvězda tohoto typu s periodou pod tři dny,“ vysvětlil Skarka.

Další záhadou podle vědců je to, že hvězda pulzuje, což samozřejmě opět není znakem stabilní a klidné atmosféry, která je pro vyzdvižení těžkých kovů do povrchových vrstev hvězdy potřebná. Podle vědce v atmosféře musí panovat stabilní podmínky.

Odborníci si lámou hlavu i nad tím, jak na HD 99458 vzniklo silné magnetické pole, protože bez něho by se tam skvrny neudržely. Například na Slunci se magnetické pole vytváří důsledkem neustálých pohybů plazmatu pod povrchem. Ale u klidných hvězd jedna z teorií říká, že magnetické pole může vzniknout v důsledku srážky se sesterskou hvězdou.

„Budeme muset revidovat naše představy a najít jiné cesty, které existenci takového vesmírného objektu vysvětlil,“ uvedl Skarka.

Astronomie na hraně velkého otřesu

Zkoumání hvězdy HD 99458 může posunout chápání vesmíru, ale zatím nelze pochopit nakolik. Astronomie je ale podle Skarky na začátku velkého otřesu.

„Před několika lety jsme zjistili, že hmota složená z atomů, elektronů a protonů, ze které jsme i my, tvoří pouze čtyři procenta vesmíru. Přes dvacet procent vesmíru tvoří temná hmota, o které mnoho nevíme. Zbytek je takzvaná temná energie, o které nevíme vůbec nic. Jejich zkoumání bude znamenat kompletní změnu všech našich představ,“ uvedl na závěr vědec.

Záhada černých děr rozluštěna

Nedávno astronomové ze Západní university v Ontariu (Kanada) vysvětlili mechanismus vzniku obřích černých děr.

Podle vědců se obří černé díry ve velmi raném vesmíru nacházely ve stádiu aktivního růstu. Na rozdíl od obyčejných černých děr nevznikají v důsledku erupce supernovy, ale příčiny jejich vzniku nebyly dosud přesně známé. 

Vědci vyřešili problém Eddingtonovy limity, která omezuje rychlost pohlcení (akrece) látky černou dírou. Obří černé díry obsahují miliardu Sluncí, avšak jejich růst zřejmě trval velmi krátkou dobu, pouhých 800 milionů let (od vzniku vesmíru). Když jsou tempa akrece příliš vysoká, způsobuje tlak záření v kotouči kolem černé díry intenzivní odtok látky pryč z gravitačního pole. 

Zdroj: snews.com