Jan Campbell, expert na Rusko, Čínu a světovou politiku ve svém příspěvku ukazuje na rostoucí strach starých západních elit z toho, že budou nahrazeny novými. Česko prý čeká setkání lži s pravdou. Došlo i na brexit a nového britského premiéra. (Foto: Pixabay)
Vzpomínám si na píseň Šťastné staré slunce (Lucky Old Sun) a vnucuje se mi druhá sloka: Už jako malý kluk jsem slýchával hrát tyhle písně, které neznají smích. To slunce se má, to nedělá nic, jenom bloumá po nebesích. Můj Bože tam v nebi, vyslyš mé přání, vždyť znáš můj veliký žal. Tak pošli ten oblak pro mne za svítání a dej mi poznat ten ráj.
Nevím, bude-li mé přání vyslyšeno a dostane se film Olivera Stone o Ukrajině v letním horku na televizní obrazovky české kotliny. Nevím, jaké ohlasy na výsledek voleb do Ukrajinské Rady v ní převládají. Nevím, viděl-li někdo, kromě několika známých, kterým jsem poslal video, jak hongkongští bojovníci za demokracii v bílých fotbalových tričkách bojují s policií reagující ve stylu terakotové armády. Nevím, uvědomují-li si evropské elity v letním potu svoji bezvýchodnou situaci. Krušná doba klepe na dveře. Jejich přání – Zbav mně mých strastí a utiš můj pláč, dej mi to, po čem toužím. Jak slunce se mít a nedělat nic, jenom bloumat po nebesích, nebude vyhověno, ani za velké peníze. Proč?
Část odpovědi představují tři následující skutečnosti týkající se elit. 1) Hyper-mobilita, vybíravost a často i výborné vzdělání, dovolují přezírat a ignorovat tradice, identitu a oddat se do služeb cizích, budujících nový rod globální elity. Ani jedno, ani druhé nechrání jejich elitní slouhy před metastazující korupcí liberální demokracie, před úpalem a následky. 2) Všechny současné elity jsou oslabeny. Budou ještě více. Vše objemné sledování oficiálních a neoficiálních špehů a plížící se trauma (z krize větší, než ji známe) umocňuje odmítání být řazen k elitám. Ty vždy působí v protikladu k spravedlnosti a rovnosti. Proto jim zvučí v uších řádka z písně francouzských revolucionářů: Les aristocrates, pardon, les élites a la lantern! Něco, jako – aristokraté, pardon, elity na lampu pověsit! 3) Strach se zmocňuje elit. Lišky mají obavu o přežití, potřebují lva. Ten je totiž schopen použít násilí při dobývání cíle.
Proto se elity (lišky) snaží vyhnout konfrontaci, dávají přednost manipulaci a izolaci. V ní si neuvědomují, že dějiny jsou záznamem střídání elit. Čím dál se člověk uzavírá, tím více se mu nedaří otevřít se novým ideám, asimilovat, ani nové členy. Proto jsme svědky vzniku kontra-elit (lvy) typu Gréta, Carola a Milion chvilek a fenoménů typu America-, China-, a RF First a podobných. Současné technologie totiž umožňují mobilizovat masu nacházející se v procesu debilizace společnosti. Ta je nutná pro organizovaný nátlak a nalezení opory pro záměnu zavedené elity (lišek) novou (lvů) s pomocí postupného proniknutí do stávajících elit.
Kdo má zájem o teorie elit, může se seznámit s prací F. A. von Hayek, V. Pareto a dalších, včetně Američanů Ch. Lasch (The Revolt of the Elites and The Betrayal of Democracy) nebo Ch. W. Mills (Sociologická imaginace). Ten charakterizoval Americké mocenské elity jako velkou trojku prolínajících se systémů tvořenou špičkami hospodářských korporací, politického vedení a armády. Kompaktnost moci trojky chápe Mills jako ohrožení demokracie v USA. Nic nového pod sluncem pro absolventa elitní Eaton College, premiéra Borise Johnsona, pro širší veřejnosti neznámé elity EU a také média, a vyšetřovatelem a tropickým horkem grilovaného premiéra české kotliny, pana Babiše.
I v horku stojí ta to ochráncům demokracie podívat se na film Olivera Stone o Ukrajině. Film dokumentuje a umožňuje pochopit celou metodologii převratu, pochopit, jak se obyvatelé Ukrajiny s pomocí mýtu zvaného Mejdan stali jednoduchým prostředkem v komplexním geopolitickém boji, a proč vítězství komika Zelenského je Pyrrhovým vítězstvím demokracie západního typu v širokém slova smyslu. Vítězství komika se mi totiž jeví prohrou RF a EU.
Prohrou RF, protože volby prakticky provedly oddělení dvou ruskojazyčných oblastí od Ukrajiny. Volby dokumentují nezájem ukrajinských elit o občany. Tím umožnily udělat další krok k rozpadu Ukrajiny bez možnosti vyloučit větší vojenský konflikt. Povolební odmítnutí tzv. Minských a ostatních dohod formou odmítnutí amnestie, popis vysněného premiéra, a možnosti protivníků prezidenta sabotovat, nevěští nic dobrého. Tím se mi potvrzuje legenda o setkání lži s pravdou, autora, na jehož jméno si teď nevzpomínám. Přesto ji zkráceně uvádím:
Dobrý den, řekla lež. Dobrý den, odpověděla pravda. Nádherný den, řekla lež. A tak se pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo. Nádherný den, jako dnes (kdy pracuji na příspěvku), řekla pravda. Ještě krásnější je to jezero, řekla lež. Tak se pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak a souhlasila. Běžela lež k vodě a řekla: Ta voda je ještě krásnější. Plavme. Pravda se dotkla vody svými prsty. Voda byla opravdu nádherná a pravda proto uvěřila lži. Obě se vysvlékly a plavaly. Po chvíli vyšla lež z vody, oblékla se do šatů pravdy a odešla beze slov. Pravda, neschopna obléci se do šatů lži, začala kráčet za ní bez oblečení. Všichni se jí děsili, když ji uviděli. A tak se to stalo, že dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu.
Z uvedeného vyplívá, že po volbách na Ukrajině (i po těch místních na podzim) bude RF muset uznat přinejmenším dvě republiky. To znamená, RF bude čelit dalším sankcím EU v krušné době. Protože ruští liberálové a demokraté dnes nemají reálnou šanci na změnu a přístup k moci, je zcela vyloučeno i členství Ukrajiny v NATO. Za to není vyloučeno zvýšení intenzity provokací a tím i neplánovaného vzniku vojenského konfliktu. Blouznění Ukrajiny o členství v EU a NATO zvětšuje již tak silné bolesti hlavy evropských elit v krušné době.
Vítězství ukrajinského komika je i prohrou pro EU. Především v kontextu voleb do cirkusu EP a výměny pozic v Bruselském zrcadlovém bludišti. Nová předsedkyně EK, paní von der Leyen, se bude dívat přes oceán a hledat zpětnou vazbu na její doporučení a rozředěná rozhodnutí dříve, než se podívá pravdě do očí na Východě. Podporu bude mít ve své nástupkyni v SRN, paní Annegret Kramp-Karrenbauer.
Ta v žádném případě nebudí dojem, že by nechtěla vidět dobře vyzbrojený a fungující Bundeswehr doma a v zahraničí. To i proto, že Velká Británie v odcházení v posledních dnech potvrdila nemožnost bojovat sama za své a EU zájmy v Perském zálivu. Proto se Velká Británie snažila zatáhnout do boje USA. Ty promptně odmítly a nastavily NATO a EU zrcadlo. V něm vidíme, že NATO a EU již dlouho nejsou tím, co byly.
Proto hřímání jejich elit je voláním do lesa s malou ozvěnou u velkých hráčů. Podobně je tomu s hřímáním elit o brexitu. Až do nedávného zveřejnění dokumentace v britské televizi bylo veřejnosti neznámé vyjádření šéfa vyjednávače EU o brexitu Michela Barniera: EU státy se nikdy nenechaly udivit britským vyhrožováním. Jsem velice zvědav, co řekne šéf vyjednávač při jednání s britskou delegací pod vedením nového premiéra, komika – novináře – narcisty, a podle jednoho diplomata EK – absolutně bezprincipiálního, pana Borise Johnsona. Ten začal přesně podle teorie elit a letité praxe demokracie: Vzal si pro jistotu do vlády, jestli se nemýlím, dva sourozence a tvrdé podporovatele brexitu. Zmiňuji se o brexitu kvůli českým elitám tonoucím v bahně skutečných a vymyšlených střetů zájmů, dotačních a daňových podvodů. Ty všechny mají jedno společné: Pracují s financemi a dotacemi EU. Ty plní, jak víme, funkci výživy korupce, vydírání, kontroly a udržení moci nad žadateli a občany-plebeji.
Proto připomínám: Každé posunutí brexitu stojí EU cca 20 miliard Euro. Jak je to možné? Když ex-premiér Theresa May předložila oficiální den výstupu UK z EU 29. Březen 2017, účet z Bruselu zněl na 60 miliard Euro. Dnes, dva roky později, se účet snížil již na 40 miliard Euro. Proč by nemohl premiér Johnson požádat o další posunutí? Přinese totiž UK další snížení účtu, jemu vítězství na domácí půdě a členským státům EU finanční prohru. 31. prosince 2020 totiž končí rozpočtový rámec EU. Ten svého času akceptovala UK. Od 2021 již bude mnohem méně peněž v kase EU. Pro její programy a elity nastoupí doba, kterou v úterý vice prezident EK, pan Frans Timmermans popsal jedním slovem – Tragédie.
Zmírnil tón po té, co předtím použil mnohem více slov k popsání komplexní problematiky, kterou lze nazvat jedním slovem contenance (obsah). V něm se nachází mimo jiné fragilní mír mezi katolíky a protestanty v Severním Irsku, irská pojistka zvaná backstop a v neposlední řadě i možnost referenda o oddělení se Skotska od UK. Vše bude dražší pro všechny v případě No – Deal – Brexit. Nehledě na skutečnost, že fragilní mír v Severním Irsku může kdykoliv zmizet na dlouhou dobu, podobně jako zmizel mír na Ukrajině. Proto bude možné opakovaně slyšet elity zpívat prosbu, třetí sloku písně Šťastné staré slunce: Zbav mně mých strastí a utiš můj pláč, dej mi to, po čem toužím. Jak slunce se mít a nedělat nic, jenom bloumat po nebesích. K našemu štěstí, elity nebudou vyslyšeny.
Mír se totiž nevrátí bez kardinálních změn v obchodních vztazích mezi USA, ČLR, RF a EU. Platí, že když dva mluví totéž v jednom jazyce (nová lingua franca angličtina), neznamená to, že si rozumějí, a mají jedno a to samé na mysli. Platí, že i opěvovaná globalizace ala USA má jiný obsah než globalizace v pojetí EU. O čínském nebo ruském pojetí globalizace, nemluvě. Proto při diskuzích o globalizaci, mírové spolupráci a transparentnosti ztrácejí jednající elity rychle kontakt s realitou. Jednou z nich, tou nepříjemnou pro současné elity, je silné ochlazení vztahu UK – ČLR ve srovnání s érou 2015 – 2018. Není to ochlazení z Hongkongu, ale z Osaky. Tam se za silných dešťů a větru položil základ nového trojúhelníku USA – ČLR – RF. Ten bude rozhodovat o obchodním dění ve světě. Zatím bez EU a UK. Té, formálně reprezentované Jejím veličenstvem, zůstane možnost rušit a dále oslabovat vztah EU s ČLR a RF a podobně.
Tomuto tvrzení nasvědčuje vývoj vztahu EU – ČLR po březnovém turné prezidenta Si Ťin-pching v Itálii, Monaku a ve Francii. A také vývoj po jednání prezidenta Si s prezidentem Macronem, kancléřskou Merkel a předsedou EK Junckerem a výsledek summitu EU – ČLR z 9. dubna t.r. Ten byl Donald Tuskem expresivně označen jako průlom. To vše proto, aby jako průlom mohl být označen souhlas ČLR a EU s reformou Světové obchodní organizace. Tento průlom lze však také hodnotit jako evropské vydání amerického ultimáta z května 2018. To ČLR rychle a rozhodně odmítla. Delegace USA měla co dělat, aby se jednání obnovila.
Průlom jako evropské vydání amerického ultimáta lze současně interpretovat jako pokus o podbízení se USA za současného píchnutí prezidenta Trumpa včelou. Podstatou souhlasu – průlomu je totiž paradoxně omezení státních investic. To ve skutečnosti znamená zvětšení možností pro vstup zahraničních investic (rozuměno z USA a EU) do čínských strategických společností. A ve výsledku dostat pod kontrolu technologický a hospodářský rozvoj ČLR. Krátce: omezení suverenity ČLR. Na druhé straně by průlom jako paradox mohl sloužit pro omezení vstupu americkým a západoevropským společnostem (a západním špehům všeho druhu) do čínských strategických společnost, tím i k zintenzivnění propagandy proti ČLR.
Podrobnější odpověď na otázku, proč se EU rozhodla, jak se rozhodla, nebudu z časových důvodů nabízet. Jako příklad uvádím tří skutečností: 1) Za EU jednali úředníci, žádní volení představitelé členských států EU. 2) Bruselští vyjednavači si neuvědomují rozdílné chápání globalizace, privatizace a psychologie. 3) V ČLR nikdy nebyla privatizace. Ta se po zkušenostech v RF stala pramenem emocí, agrese a útoků na moc a proto i varováním pro všechny lidi se zdravým rozumem, včetně nové ruské elity. Jeví se mi, že ukrajinský komik – prezident a jeho poradci se nechali unést legendou o setkání lži s pravdou a sladkými mýty. V žádném státě na světě, kromě RF, neexistují privatizované společnosti strategického významu pro stát s akcionáři z USA, UK a podobných, nepřátelsky orientovaných států. Států, které se radovaly z lehké kořisti. Netušily však, že má potenciál a schopnost vzkříšení a co to znamená Zeitgeist, duch času. Ten, jak se mi jeví, zatím nenavštívil Ukrajinu.
Studentům oboru politologie, mezinárodní vztahy a podobného doporučuji zamyslet se nad tím, jak je možné, že nehledě na uvedené a současně probíhající transformaci politicko – hospodářského a finančního systému se podařilo prezidentu Putinovi bez znárodnění vzkřísit a rychle postavit na nohy vojenský průmysl, získat spolurozhodující pozici v geopolitice, geoekonomii, geoideologii, a současně pozorovat působení nepřítele, doma venku.
K nim se řadí i bruselští vyjednavači bez demokratického mandátu. Ti jednají vždy podle specifické západní psychologie, politické filosofie a archetypů. V jejich pojetí se priority nacházejí ve sféře osobního života, ekonomice definované světem trhu, rozděleného nadnárodně působícími bankami a korporacemi, a za nimi stojící malou skupinou zvýhodněných elit, přesvědčených, že jí patří svět. To je podstata globalizace ala Západ.
V pojetí ČLR, a snad i RF a dalších, zvýhodněnými globalizací by neměli být privátní osoby a korporace, ale státy a národy. Banky a korporace jsou v ČLR chápány jako instrumenty, prostředky rozvoje a vývoje, nikdy ne jako konečné zvýhodnění. Studenti bankovnictví a historie se mohou poučit z práce a funkce 13 bank rozhodujících o zlatu. Z nich jsou tři čínské, ve státním vlastnictví. Po pochopení funkce bank se jim objeví podstata doporučení Římského klubu. Ta se týkají například snížení počtu obyvatel Planety, průmyslové výroby a zachování západního monopolu. Po seznámení s funkcí jim bude pochopitelná pozice ČLR. Ta představuje instrument v boji proti západní korporativní moci, konzumismu a plýtvání přírodními zdroji. ČLR používá jako příklad USA: 5% obyvatel spotřebovává 40% světových zdrojů. Z uvedeného vyplívá, že jakýkoliv pokus EK hrát s kartou ČLR proti USA je neomluvitelná hloupost. Ta ale omámila i vládu ČR a poslala ji na cestu hledat přízeň v USA.
Jsem přesvědčen, že delegace ČLR postavila vyjednávačům EK 9. dubna podobnou diagnózu jako já. Neuvědomění si skutečností, že globalizace ala USA představuje pro ČLR a RF a další státy Planety nebezpečí návratu kolonialismu, a že nikdy nevstoupíš do téže vody, představují pouze dva z mnoha symptomů krušné doby pro západní elity.
Důležité téma pro pochopení krušné doby elit představuje RF. Tam slouží i dnes ještě zprivatizovaný majetek především osobním, korporativním a západním politickým zájmům. Ty jsou vždy v protikladu k zájmům většiny států. Výsledkem privatizace je náročný špagát bezpečnostních složek, jejich příslušníků a skandály, ve kterých jsou zamíchány s pomocí integrace do privátně - státních korporací. Špagát jako dilema: Duše a peníze některých jsou na západě, národní zájmy, které jako profesionálové chápou, jsou na východě. V ČLR.
Kromě uvedeného se nabízí další aktuální téma: vměšování se do vnitřních záležitostí druhých států. Jak mohlo dojít k vměšování nového EP do vnitřních záležitostí ČLR pomocí rezoluce z 18. července t.r? Ta se týká extradice a situace v Hongkongu. Připomínám, že si nedovedu představit, že někdo z členů EP si přečetl ve svém mateřském jazyce překlad z čínštiny a porozuměl návrhu zákona. Ten se týká především Tchaj-wanu, ne Hongkongu. Staré známé a nové, částečně neznámé elity v EP budou i nadále pod kontrolou Anglosasů pracovat proti ČLR, RF a jak bylo nedávno možné slyšet od odcházející paní Mogherini i proti Venezuele a dalším státům, neřídících se evropskou konvencí lidských práv. Budou opakovat chyby, které udělali ve hře s RF proti USA. Budou opakovat chyby, ne vždy záměrně, ale na úrovni podvědomí v systému, jehož funkci znají jenom povrchně, nebo vůbec ne.
Výsledek konání Bruselských, EP a národních elit členských států EU a NATO nazývám nevyléčitelnou politickou schizofrenií. Její symptomy dokumentuje rozdělené myšlení, porucha vnímání a emotivity, u některých členů elit i porucha motoriky, osobnosti, schopnost jednání s lidmi, pozornost nebo paměť. Ta si zaslouží péči a posílení. Proč?
Včera (24. 7.) utrpěli američtí demokraté jednu z největších povolebních a současně již předvolebních porážek v Kongresu. Tu způsobil Robert Mueller. Odpovídal ve stylu – ano, ne, nevím, zopakujte otázku prosím. Tím nesplnil zadání Demokratů a v podstatě uvolnil ruce prezidentu Trumpovi a jeho týmu. Proto si mohu lehce představit výsledek v obchodním jednání USA s EU. Jednání se totiž může kdykoliv svrhnout do otevřené války. V ní se EU a elity ukáží nahé, rozpustí se jako led v dnešním horku a nad některými z nich poroste tráva.
Nehledě na to, zda se potvrdí mé hodnocení jako odpovídající skutečnosti, EU a s ní česká kotlina budou potřebovat znát více, než je tomu dnes. Znát nejenom písničku Šťastné staré slunce, historii nepřátelství evropských elit proti Rusku, jako jevu od dob Karla Velikého, ale i citát Ivana Hrozného z roku 1580 o následcích importu potravin z ciziny pro obyvatele, a něco o absenci civilizačního projektu EU a podstatě civilizačních projektů Ruska a ČLR.
Jestliže civilizační projekt Rusko charakterizuje nemožnost soužití dvou medvědů s diametrálními názory a chováním v jednou doupěti, to civilizační projekt ČLR charakterizuje snad nejtypičtější vlastnost Číňanů: pragmatičnost. Ta představuje slabou stránku universalistických a kosmopolitních evropských elit.
Proto se sluha lidu bude transformovat do sluhy anglosaských elit. Proto se bude Ukrajina dále transformovat do nového subjektu nepotřebujícího občany. Proto by se měla česká vláda připravit nejenom na ekologický džihád (Tomáš Jirsa, senátor ODS, Právo, 24.7), ale i na setkání lži s pravdou, kladoucí otázky typu: Co způsobilo růst GDP per capita v ČLR (v 1978) z USD 1.500 na více než USD 12.000 (v 2015)? Co vyplívá ze srovnání GDP per capita ČLR s UK a USA? Co způsobilo pravdivost legendy o setkání lži s pravdou v ČR? Proč demokracie není schopná zvítězit nad chudobou a vyhnout se opakování chyb?
Pro informaci uvádím, že GDP per capita v UK (v 1700) byl cca USD 2.200 a USD 12.000 v 1953. 150 let potřebovalo Britské impérium k tomu, čehož dosáhla ČLR za pouhých 40 let. USA potřebovaly k tomu samému cca 240 let! Dosáhly GDP per capita USD 12.000 v roce 1941. V roce 1700 byl USA GDP per capita cca USD 1.200 - 1.300. Zainteresovaní čtenáři se mohou seznámit se studií (57stran) z června 2019, finančně podpořenou EK: From workers to capitalists in less than two generations: A study of Chinese urban elite transformation between 1988 and 2013. Autoři Li Zang (Paris School of Economics), Filip Novokmet (University of Bonn) a Branko Milanovic (Center City University of NY). Jak vidno: Nemá smysl vracet se do minulosti. Vzpomínkami na minulý banket nebude nikdo syt. Vše je před námi. Zatěžuje to naší mysl. To slunce se má, to nedělá nic, jenom bloumá po nebesích.
