Česko vévodí drogovým žebříčkům. Na prevenci se zapomíná. Podívejte se na šokující statistiky...
17. prosince 2016 Redakce AC24 Z domova 11402 0
thumbnail
Česká republika dlouhodobě kraluje žebříčkům užívání drog. Úplnými rekordmany jsme např. v užívání konopí ve věku 15–16, kdy má zkušenost s touto drogou hrozivých 36,8 % (ESPAD 2016). Je až podivuhodné, že stoupají výdaje na sekundární prevenci (vyměňování stříkaček, domovy se zvláštním pobytem), a naopak jde každým rokem méně peněz na primární prevenci, která je skutečně účinná a především řeší hlavní příčinu tohoto problému – nedostatečnou informovanost o škodlivých účincích drog.
 

Kořen problému užívání drog v České republice může sahat k faktu, že Češi jsou velmi přístupní jakékoliv neřesti. Statistiky například ukazují, že je Česko nejhorší v kombinaci kriminalita, hazard, alkohol a drogy. Celosvětový průzkum indexu neřesti (Global Vice Index) sestavený v březnu 2012 americkou agenturou BLOOMBERG měřil v zemích světa čtyři kategorie celkové spotřeby dospělého obyvatele v alkoholu, cigaretách, dále měřil výši ztráty peněz z hazardu v procentu HDP země a naposled zneužívání drog (výskyt užití drog v životě – marihuany, amfetaminů, extáze, kokainu a opioidů včetně těch na recept). Měřena byla pouze produktivní populace ve věku 15–64 let. Česká republika se stala nejvíce neřestnou a nezdravou zemí na světě v kombinaci zneužití drog, alkoholu, cigaret a hazardu. 

Mimo jiné, i z těchto uvedených dat je zřejmé, že je drogová problematika v Česku dost vážná. Očekávaným krokem tedy je, aby s tím zodpovědné orgány v této oblasti něco dělaly a snažily se statistiky zvrátit. Snaha jim vskutku nelze upřít, avšak zarážejícím faktorem je, jakým způsobem je zde nastaveno financování protidrogové politiky. Protidrogová politika v ČR je financována z centrální úrovně (státní rozpočet) a regionální úrovně (krajské a obecní rozpočty). Kromě veřejných rozpočtů jsou služby pro uživatele drog a závislé financovány z veřejného zdravotního pojištění a v neposlední řadě z evropských fondů. 

V roce 2014 činil celkový rozpočet na protidrogovou politiku v ČR 1 253,8 mil. Kč. Ano, více než miliardu korun! Oproti roku 2013 se tento rozpočet téměř zdvojnásobil, nově jsou totiž do výdajů dotace Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) započítávány na domovy se zvláštním režimem. 

Definice: Domovy se zvláštním režimem

„Domov se zvláštním režimem je speciální pobytová sociální služba pro klienty se specifickými potřebami danými přítomností chronického duševního nebo somatického onemocnění. Některé domovy jsou určeny osobám s duševní poruchou vyvolanou účinkem alkoholu a dalších návykových látek, které mají sníženou soběstačnost a potřebují pravidelnou pomoc jiných osob.“

Možná vás napadá vhodná otázka, jak jsou tyto peníze rozděleny a zda opravdu efektivně zabraňují užívání drog v naší republice. Nejvíce z rozpočtu spolkne tzv. prosazování práva (výdaje policie) – celkově 559,5 mil. Kč, a to zde ještě nejsou započítány výdaje Národní protidrogové centrály (146, 8 mil. Kč). Procentuálně to činí 56,7 % a každým rokem navíc toto číslo narůstá. 

Další peníze z podstatné části tohoto rozpočtu (15,3 %) jdou na tzv. oblast Harm reduction. Označují se tak přístupy snižování či minimalizace poškození drogami u osob, které v současnosti drogy užívají a nejsou motivovány k tomu, aby užívání zanechaly.  Ve zkratce se jedná o vyměňování již použitých injekčních stříkaček (v roce 2014 se jich vyměnilo přes 6,6 milionů!), rozdávání kondomů a další činnosti, které mají např. zabránit přenosu viru HIV.

Téměř totožné procento si pro sebe dohromady urvou výdaje na léčbu (9,4 %) + záchytné stanice (5,9 %). 

Ptáme-li se, kolik peněz jde na to, aby především naše děti a mládež (naše budoucnost) byly informovány pravdivými informacemi o škodlivosti drog a dopadu na jejich tělo i mysl, dostaneme smutnou odpověď. Na primární prevenci jdou pouhá 3,2 %, tedy necelých 40 mil. korun…

Do primární prevence spadá kvalitní vzdělání ohledně drog, důraz na smysluplnější trávení volného času dané osoby a budování morálních hodnot, které v jedinci posílí sebedůvěru a celkově vztah k sobě samému a svému zdraví. Takto informovaný člověk s mnohem menší pravděpodobností (jak ukazují statistiky) začne brát drogy. 

Stejně tak jako v mnoha oblastech naší společnosti, i zde se tedy příslušné orgány soustředí spíše na „léčení“ následku daného problému než na řešení jeho skutečné příčiny, kterou je nedostatek vzdělání lidí o drogách. Z dosavadních statistik můžeme vidět, že sekundární prevence opravdu nesměřuje k cíli, aby lidé s drogami přestali nebo se k nim vůbec nedostávali. Obliba marihuany i pervitinu u mladých naopak stoupá. Vše je o dostatku kvalitních informací – užívali byste jed, když byste byli dostatečně informováni o tom, že má pro vás smrtící účinky a zanechává v těle stopy i desítky let? Všechny drogy jsou totiž jedy. 

Mělo by být zodpovědností vlády řešit tuto situaci konstruktivním způsobem a podporovat především primární prevenci, aby se tomuto problému zabránilo také do budoucna. V České republice existuje skutečně pár organizací, které pořádají přednášky na školách, rozdávají informační letáčky nebo mládež cíleně zapojují do dobrovolných akcí prospěšných pro společnost, vedou je ke sportu a morálním hodnotám. Podpora vlády je zde nulová či minimální. 

Řešení způsobem „Harm reduction“ je krátkodobé a z dlouhodobého hlediska nikam nevede. Samozřejmě je důležité např. zabránit dalšímu rozšiřování viru HIV v této komunitě lidí, ale co raději problém jednou provždy vyřešit, než po desetiletí stále dokola jen vytvářet záplaty? Zabránit tomu, aby se lidé vůbec k drogám dostali, se jeví mnohem smysluplněji, než řešit pouze tento následek.  Navíc se stále rostoucími výdaji. 

Užívání drog je rozjetý vlak, do kterého nastoupí každý, kdo má falešné nebo žádné informace o tom, kam to celé směřuje. Jakmile člověk získá správné informace a my jako společnost mu budeme vytvářet vhodné alternativy k trávení volného času, je větší pravděpodobnost, že se drogám vyhne. To je však možné pouze primární prevencí, nikoliv vyměňováním stříkaček… Právě vytváření alternativ může sehrávat klíčovou roli. Skupinek mladých, kteří bezcílně vysedávají venku na lavičce a nudí se, je všude nespočet. V takovémto prostředí bývá dost často oživením atmosféry právě užití drogy. 

Co s tím tedy my občané můžeme udělat? Pojďme vytvářet bezpečné prostředí, kde si mladý člověk může vytvořit v životě hodnotný cíl, pravidelně je vzdělávejme o účincích drog a naučme je trávit volný čas smysluplněji. Podporujme děti ve sportu, hudbě, malování, tancování nebo jakékoliv další tvořivé činnosti, která jim vytvoří v životě pozitivní náplň, a nebudou chtít toto místo vyplnit braním drog. Tlačme na příslušné orgány, které jsou za danou problematiku zodpovědné, a požadujme po nich důraz na primární prevenci, která je tolik zanedbávaná. Přitom právě primární prevence je klíčem ke skutečnému VYŘEŠENÍ drogového problému…

sdílet na Facebooku sdílet na Twitteru sdílet na Google Plus sdílet na VKontakte

Facebook komentáře
Komentáře registrovaných uživatelů

Napište vlastní názor