Je jisté, že run přijít musel, je to stejně nevyhnutelné jako dlouhá a škaredá zima před námi. Je třeba Miloše Zemana dehonestovat, zničit, udělat z něj opici, lháře a podvodníka. Nechutně, drsně, tak jak to bývá. Ok. Ale řekněme si tohle. Miloše Zemana jsem jako mnoho jiných nevolil. A nevítal. Pro mě byla volba mezi hospodským, lesníkem + knížetem (vlastní slova K.S.) a důchodcem z Vysočiny (také vlastní slova) tristní. Když nastupoval do úřadu, napsal jsem, že bude kontroverzním prezidentem, který lidi rozdělí.
Stalo se. Společnost je rozdělená na dva tábory a vzájemná nevraživost začíná přerůstat v nepochopení a napětí.
Ale.
Miloš Zeman udělal pro tuhle zemi jednu úžasnou věc. On dal naději lidem, kteří jsou životem odsouzení k práci, spotřebě, přežívání. Naději, že by mohlo být lépe. Že se jich někdo zastává, někdo za ně mluví a někdo se jim snaží pomoci.
Jde o sociálně slabší lidi, důchodce, dělníky, proletariát a prekariát, městskou chudinu, nezaměstnané, opuštěné a staré lidi, maminy s dětmi, učitelky, úředníky, prodavačky, živnostníky. Normální lidi. To je hlavní proud příznivců Miloše Zemana. Jsou to ti, kdo nemají v životě to štěstí, že mohou sedět v redakcích, pracovat v divadlech, mít vlastní firmy, řídit korporace, nebo zakládat start-upy. Jsou to lidé, kteří tohle neumí a možná ani nechtějí. Chtějí normální život, normální práci, svůj volný čas, rodinu, děti. A teď pozor. Tihle lidi jsou úžasní!
Tihle lidé jsou solí země. Bez nich by žádná společnost nebyla. Pravdou je, že ve skrytu duše si ta druhá část společnosti, česká pseudo vyšší střední třída, pseudo buržousti, pseudo intelektuálové a pseudo tvůrci hodnot a systému těchto lidí neváží. Normální lidé nejsou cool. Jsou obyčejní. Nejsou jak z lifestylových magazínů. Nemají silné a inspirativní příběhy. A nejspíš o ně ani nestojí.
Jejich hlas nebyl léta slyšet. Byli kolonkami ve výkazech. Jen statistikou. Zaměstnanci. Hmota, určená ke zpracování.
Je to hnusné. A je to třeba změnit.
Miloš Zeman tohle dělá. Mění optiku společnosti.
To je moc dobře.
Obyčejní a normální lidé moc dobře slyší.
Mají právo věřit, že jejich život má být dobrý a kvalitní.
Dobrý a kvalitní život není určen jen pro vybrané. Musí být pro všechny. Nebo alespoň pro možné maximum lidí.
Protože faktem je, že když budou bohatší, zabezpečenější a svobodnější všichni tito lidé, bude společnost prosperovat o poznání lépe. A vydělají na tom i ti úspěšnější. O tohle jde.
Žijeme v mýtu, že "to nejde". Stát to neutáhne.
Ale běžte. To není pravda. Stačí se podívat do Bavorska.
Vidím sešikované šiky v čele s Halíkem, Pithartem a Horáčkem a chce se mi zvracet. Tohle nejsou lidé, kterým by tihle normální lidé věřili. Mají je za šašky. Běžte do hospody, mluvte se svými rodiči, mluvte se svými babičkami, mluvte se svými zaměstnanci, dělníky a ptejte se. A nepřemlouvejte bábu. Ale poslouchejte a ptejte se. A budete možná velmi překvapeni, jak pregnantních odpovědi se vám dostane.
Proč si lidé váží tohoto prezidenta.
Čekám opravdový run.
Nebudu se Miloše Zemana zastávat. Je to profesionální politik, je v čele nejvýznamnějšího úřadu ve státě, má svou práci zvládat a umět. Musí zvládnout každou situaci. Jeho úřad to vyžaduje. Musí si vybrat správné lidi. Musí myslet a jednat správně. Pokud dělá práci špatně, odpovědí budou volby. Rozhodnou lidé, voliči v přímé volbě.
Lidé, ne mediální a političtí šíbři.
Nelíbí se mi ten postdalajlámovský run. Nechci teror. Nechci trvalou dehonestaci a ignoraci názorů člověka, kterého si zvolila nadpoloviční většina národa. To je neúcta jak němu samotnému, tak i k samotnému úřadu prezidenta.
Je to tak, že když nebude dobrý, lidé ho v příští přímé volbě nezvolí.
A nakonec. Myslím, že tahle trvalá dehonestace a neúcta k jeho osobě symbolizuje strach těch v životě úspěšnějších, těch, kteří rozhodují, připustit, že i jiní mají právo na slušný život. Iracionální strach, že kdybychom dopustili, aby se tihle takzvaně normální lidé měli také dobře, možná by nám pak někde chybělo. A možná by se hůře vládlo, hůře by se vydělávaly peníze, hůře by šlo lidi obírat daněmi a nízkými platy a lidé by si moc vyskakovali.
Myslím, že tohle myšlení určité sorty lidí, kteří si myslí, že jsou víc než ti obyčejní, je velký problém společnosti.
Nejsou. S odpuštěním, díru do prdele máme všichni stejnou.
David Martínek