Není nad to vědět, kdy si má člověk naplánovat dovolenou. Při koučování podnikatelů (kteří musejí pracovat, až se z nich kouří, aby byli úspěšní) si hmatatelně uvědomuji, že skutečně existujte objektivně daný rytmus práce a odpočinku. Jak se píše v knize Ecclesiastes: „Všeliká věc má jistý čas a každé předsevzetí svou chvíli." Když nastane – biorytmicky – čas odpočinku, práce jde hrozně ztuha. Ve skutečnosti se vyplatí pracovat jen trochu, protože organismus má v té době jiné úkoly a vnější výkon by ho od nich jen odváděl. Ovšem pocit viny a strachu z vlastní lenosti člověka často žene do práce bičem, i kdyby pro zdar díla bylo lepší lenošit. Zkusme se zamyslet, kdy je lepší odpočívat než podávat výkon.
Už léta rozlišuji mezi obávanou leností/prokrastinací na jedné straně a respektováním biorytmu na straně druhé, podle pravidla 4 fází.
Připomínají mi tzv. čtvercovou pranajámu, kde se rozlišují nádech – pauza – výdech – pauza, tedy 4 fáze různého charakteru, které dosti pravidelně následují po sobě, ale dosti nepravidelně trvají někdy dny, někdy týdny a někdy i měsíce.
Kupodivu první fáze se jmenuje stejně jako u dýchání: inspirace = nádech. Období, kdy člověk nasává nové podněty. Je docela příjemné, často i vzrušující a rozhodně by nemělo být rušeno přehnanou prací. Je to doba vnímavosti a citlivosti vůči vnějším podnětům – fascinace vnější stimulací.
Druhá fáze: absorbce – vstřebávání. Tahle fáze je pro aktivní lidi zpravidla málo příjemná. Jakoby se nic nedělo, nic nehýbalo a člověk navíc nemá chuť zabrat, tudíž má provinilý pocit, že se fláká. Ale pozor, něco podstatného se při tom děje uvnitř. To nové, co jsme do sebe v první fázi nadechli, čím jsme se inspirovali, se teď začleňuje do organismu, integruje, vstřebává do dosavadních struktur. Tahle fáze bývá skutečně náročná pro workaholiky – energie je využita uvnitř, člověk jakoby ji neměl tolik k dispozici a je frustrován svou vlastní nečinností až apatií. Nicméně je to legitimní fáze, kterou je třeba respektovat, jinak se to, co bylo inspirováno, zase vypráší z organismu a nebude využito.
Výkon, výdech. Konečně, tohle je to pravé období pro tvrdé pracanty. Inspirace byla vstřebána a teď může být plodně využita! Hurá do díla! Práce jde od ruky, člověka těší a on nemusí překonávat žádný odpor a tím pádem je osvobozen od pocitu viny, že je líný. Naplánovat si na tuto fázi dovolenou je naopak učiněné neštěstí a utrpení, katastrofa! Znáte to?
Odpočinek – po výkonu a před další fází inspirace. Tady by se mělo zpomalit nebo zastavit, dovolit (slovo „dovolená") organismu čas k znovunabytí sil, k občerstvení, k restauraci. Tohle je oficiální čas pro dolce far niente – sladké nicnedělání.
Moderní doba je hektická, takže respektovat vše kromě třetí fáze – výkonu – je docela řehole. Ale jde to, s trochou disciplíny, a když se člověk trefí do rytmu čtyř fází, žije obdivuhodně hladce a bez zadrhávání…nebo je tomu aspoň blíž! Co Vy na to?
Sobě a svým klientům biorytmické fáze a jejich trvání odhaduji s virgulí, abychom neplýtvali energií a příležitostmi – obojí je vzácné. Myslím, že ten rytmus mnozí z Vás sami dokážou intuitivně vycítit. Chcete-li se však ujistit, prosím, zavolejte a zastavte se. Správné načasování je prý základem všeho.
