Jako by parlamentní volby v roce 2010 byly z jiného světa. Kde je dnes zášť (zejména mladých) lidí proti Paroubkovi a hlavně – proti levici jako takové? Kde jsou dnes „odvážní“ vrhači vajec? A do třetice, kde jsou mladí talentovaní herci, kteří až hystericky přemlouvají prarodiče, ať nevolí nic levicového, jinak snad nastane konec světa? Za pouhé dva roky jsme někde úplně, ale úplně jinde. Kauza stíhá kauzu, jeden nově zbudovaný nefunkční registr střídá jiný podobně ambiciózně zbudovaný projekt, desítky miliónů (ani nemluvě o dvou miliardách v případě knížek pojištěnce – IZIP) jsou kdo ví kde, a sociální úroveň středních a nižších vrstev povážlivě klesá.
Hesly doby jsou privatizace a restituce jak za zlatých devadesátých. Na zajištění důstojného života svým handicapovaným a starším občanům stát nemá prostředky.
Nejvýše postavení politici, tj. premiér a ministři vlády, se chovají jako rozmazlený pubertální synáček bohatého tatínka na základní škole. Nějakou autoritu učitele nerespektují, nerespektují autoritu policie ani soudů. Kdo se jim znelíbí, stává se v jejich očích automaticky zaprodancem opozice.
Místo Topolánkových prostředníčků se rozmohlo verbální hulvátství, kterému dominuje ministr financí a exnáměstek na resortu obrany, M. Kalousek.
„A takový to býval slušný chlapec“, slyší člověk zaštkat učitelku na prvním stupni základní školy. Jenomže on ani nebýval – pouze si před voliči snažil pěstovat obraz, kterému byla realita na hony vzdálená. V debatách většinou uměl zachovat chladnou hlavu, pevný hlas a drzé čelo – a své odpůrce těmito proprietami často porážel.
Jenomže nic netrvá věčně – a dnes chlapec ztrácí glanc. Kde je ale předseda vlády, který podobné chování rázně utne? Není. Věčné spory premiéra a jeho ministra jsou zapomenuty, dnes oba táhnou za stejný provaz. Provaz, který nemá s respektováním demokracie nic společného.
Je to smutný, až tragický pohled. Vládní představitelé ztratili respekt z pilířů demokracie a zároveň již dávno nemají respekt mezi většinou občanů, kterým vládnou. Co zřejmě mají, je 101 hlasů nutných k udržení u moci a k odsouhlasení církevních restitucí v podobě, kdy nikdo neví (včetně ministryně Hanákové), co se vlastně církvím všechno vrací a zda se jim nevrací jaksi něco, co nikdy jejich nebylo.
Kromě změny Kalouskova hlasu – z klidného na hysterický a neovládající se, utrpěla image (opět uměle mediálně vytvořená) knížete K. Schwarzenberga, možného kandidáta na post hlavy státu. Kde je jeho pověstná elegance? Kde je jeho šlechtictví?
Erby, jež se ve volbách v roce 2010 třpytily na slunci, jsou dnes umazané blátem a mají škrábance, kam se člověk podívá.
Vzpomene si pan kníže ještě na svůj rozhovor pro Právo ze dne 2. 6. 2012? Tehdy to vypadalo, že dubnová protivládní demonstrace na Václavském náměstí bude zapomenuta a překryta údajnou úplatností opozičního D. Ratha. Ten je sice mediálně odsouzen, zatím však důkazy proti němu nějak nesvědčí, a jeho vazba se tak stává více než diskutabilní. První červnové dny si však K. Schwarzenberg užíval a dobromyslně nadhodil přání, že by policie měla ukázat veřejnosti i někoho z vládních darebů.
„Konečně se (policie) odvážila jít na velkého papaláše. Zaplať pánbůh za to. Doufám, že budou další následovat. V okamžiku, kdy se zjistí, že ti nahoře jsou dosažitelní, tak se něco láme. Když jsem byl mladý, tak byl v Rakousku časopis Profil. On je tam i dnes, ale už není tak investigativní. Založil ho kamarád a já jsem nad ním držel ochrannou ruku. V té době byla korupční aféra ve velké vídeňské nemocnici, kde se kradlo ostošest. Dlouho jsme nedokázali nic prokázat, hodně na časopis útočili, byl i u soudu. Když se ale podařilo jednu věc prokázat, tak se to zlomilo. Do redakce přišly anonymně obálky a v nich byly kopie smluv. Brzo na to odstoupil primátor Vídně i odpovědný radní…
Já doufám, že to postihne i koalici. Pro začátek stačí, že se to stalo na úrovni hejtmana. Už tady ostatně jeden z ODS je, ten mazánek nebo kolibřík (lobbyista Roman Janoušek, pozn. red.), co přejel tu nešťastnou Vietnamku.“
Na uvádění příkladů nemá kníže šťastnou ruku. Zrovna operovat případem Janouška, kde neselhali jednotliví řadoví policisté, kde ovšem selhal systém, odshora dolů a zdola nahoru, pan kníže neměl. Ovšem při jeho odpovědi ho snad slyšela v rybníku samotná zlatá rybka a spěchala okamžitě s vyplněným přáním.
To již ale Karel Schwarzenberg vstřícný k práci policie není. Vlastu Parkanovou ani Miroslava Kalouska totiž patrně na mysli neměl, když si přál nějaké to vládní odhalení.
Karel Shwarzenberg se demokratickými principy příliš omezovat nedá. V pořadu Václava Moravce se nechal slyšet, že není důležitá fangle, pod níž je člověk volen a s jakými názory, že rozhodující je ovšem osobnost toho, kdo je zvolen. V jiném rozhovoru pro deník Právo zase rozvinul zajímavou teorii o potřebě volit „zodpovědné“, a ne „magory“. Také jako expert na problematiku soužití různých etnik se kandidát na prezidenta republiky osvědčil znamenitě:
„Kdyby se našel řešení zlé, kdyby to bylo hezké (trochu nesrozumitelné – pozn. Redakce Romea.cz). Ovšem kde, pokud pan Okamura ví místo na světě, které by bylo dobrovolně postoupeno, aby tam byl životaschopný stát, tak je to zajímavá myšlenka. Ale vědělo se – jednou se o něco podobného pokusili v 19. století Američané, když odsunuli část svých otroků, černých, a ze špatného svědomí, což by nám slušelo taky, vybudovali pro ně stát Liberie. A s tím je dodnes potíž.“
Česká pravice – levici pro tuto chvíli ponechme stranou – má problém. Když se totiž shrnou programové priority, jakými jsou církevní restituce, nesnášenlivost ke všemu levicovému a vyostřování rasové nesnášenlivosti, je poněkud těžké hádat, zda je řeč o DSSS, ODS či TOP 09. Byla-li donedávna ODS líčena jako strana propojená s mafiánským prostředím, tzv. kmotry, a TOP 09 měla punc „čisté pravice“, dnes si obě (podle značky) pravicové parlamentní strany rochní ve stejných pomejích – a ke všemu sladily terminologii.
Do toho se občan dozvídá, v jak neslušné společnosti žije. Klíčový svědek v kauze CASA, Karel Daňhel, měl údajně zneužívat nezletilou dívku (podle nejnovějších zpráv se obvinění nezakládalo na pravdě). Z podobného trestného činu byl viněn před nedávnem také Michal Hala, jehož kauza s podezřením na korupci prorostlou do politických špiček podezřele spí.
Jakkoli se opakuje opakované, je třeba si uvědomit, že současný stav české politické scény není normálním. Je to stav, kdy se politici navzájem odposlouchávají, urážejí se, naprosto netolerovatelně napadají orgány činné v trestním řízení, jsou spojeni s podezřelými zakázkami, kdy finanční prostředky mizí po desítkách a stovkách miliónů, ne-li po miliardách. Je to stav, kdy od soudů lidé jako T. Pitr odcházejí div ne očištěni a kdy lidé jako V. Jourová jsou bezprecedentně drženi ve vazbě a poté, kdy jim je zničena kariéra a kdy jsou před veřejností zdiskreditováni, propuštěni, jako by se nic nestalo.
Jedno je v této značně nejisté době naprosto zřejmým. Ke zdiskreditovaným pojmům jako socialismus, pravda (která vítězí vždy ve spojení s láskou), upřímnost (hlavně upřímné myšlení) přibyl pojem další. Slušnost. Zbroj posledních českých „sluňáků“ reziví v lijáku deziluzí mnohých voličů a po svém bývalém lesku již ani neškytne. Možná je dobře, když tentokrát místo pana Kalouska budou složenky k vyúčtování sestavovat jiní. A ti, kteří se ohánějí svou slušností a zodpovědností, si tento účet za rámeček nejspíš nedají.
]]>
