Všem lidem je dnes už dobře známý fakt, jak silný vliv má pouze samotná strava na naše tělo po fyzické i duševní stránce. Fakt, který byl dobře znám během celé evoluce lidstva, že ta správná strava dokáže člověku zajistit plné zdraví, vitalitu a od toho se odvíjející i stupeň energie, výkonnosti či v neposlední řadě estetiky, jako vedlejšího produktu tohoto všeho. Zajímavým paradoxem dnešní doby je, že u většiny lidí je právě poslední zmiňované často na prvním místě a právě v souvislosti s tím a hlavně kvůli tomu dnes řešíme na všech frontách takový chaos a zmatek ve výživě jako nikdy předtím.


Snad každý si minimálně jednou po přečtení denního tisku, bulváru či zhlédnutí jakéhosi televizního pořadu o vaření a výživě položil otázku: „tak co mám vlastně jíst?“.  

To je pochopitelné, jak by to mohl vědět „laik“, když se na tom nedokáže shodnout ani „odborná“ veřejnost. 

A tak se v souvislosti s tématem výživy a stravování setkáváme s jakousi „toxicitou“. Teď však není řeč o té, kterou nalézáme často v potravinách, ale té, která panuje v informacích, které se k nám dostávají z různých zdrojů, přičemž každý z nich tvrdí něco jiného. 

Výsledkem tohohle všeho nemůže být samozřejmě nic jiného, než zmatená a matená veřejnost, která často hledá řešení. Řešení v podobě jasně a pevně dané cesty, kterou můžou ve svém vlastním přesvědčení (či přesvědčení někoho jiného) následovat.  

Jinými slovy, hledají cestu, která jim dodá jistotu, co, kdy a jak májí jíst. 

Ano správně, řeč je o různých výživových stylech, které dnes představují tak velkou, dynamickou a neustále se rozvíjející oblast, že se o nich začíná často hrubě mluvit i jako o výživových „trendech“.  

Tak či onak, jde, nebo spíše mělo by jít, o určitý cílený a dlouhodobý způsob stravování. Slovo „dlouhodobý“ je tak odděluje od klasického pojetí dobře známých „diet“, při kterých se naopak jedná o krátkodobou úpravu stravování s terapeutickým či nejčastěji redukčním cílem. Byť je rozdíl na první pohled patrný, i tyhle krátkodobé „diety“ představují u některé části populace „výživový styl“, takže není divu, že jsou často směšovány dohromady. V takovém případě se však problematika nachází na úrovni spíše emoční. 

Zůstaneme-li na úrovni „rácia“ a tedy při „výživových stylech“, které nabízejí řešení současného informačního chaosu a zmatku ve výživě, zjistíme, že jejich hlavními stoupenci a zastánci jsou převážně lidé, kteří výživu řeší. To má logiku. Tedy pokud zrovna daný výživový styl není předmětem jejich podnikání, což si ale vzájemně neodporuje. 

Hlavním bodem tohoto celého však je, že byť má většina těchto výživových stylů skutečně své reálné opodstatnění a často i vědecký základ, nepracují, a ani nikdy nemůžou pracovat, s tím nejdůležitějším a nejpodstatnějším. Tím je absolutní individualita a jedinečnost každého člověka. 

Jinými slovy, ten samý paušální návod či rada nemůže nikdy fungovat stejně na dva jedince, natož na stovky či tisíce odlišných lidí, byť i v rámci toho samého biotopu. Ale lidi tomu pořád věří.  

Řeč je tedy o tzv. personalizaci výživy, kdy se strava nedělí, jako tomu často bývá, na zdravou a nezdravou, ale na stravu vhodnou a nevhodnou, chcete-li správnou a nesprávnou. 

A to znamená pro každého všežravce na této planetě něco jiného. Někdy více, jindy méně. 

Tak například, byť je taková zelenina fixně konotována se slovem zdravá, určité druhy můžou jistým jedincům činit potíže, a tudíž být pro ně nevhodné.  

Pokud má být tedy výživový styl opravdu stylem dlouhodobým a udržitelným, a nejlépe součástí stylu životního, musí zahrnout celou řadu faktorů a aspektů. Mezi ně patří pochopitelně genetika daného jedince ale i epigenetika, což znamená pouze to, které geny budou v průběhu našeho života zapnuté, a které naopak vypnuté. 

Další proměnnou je velice aktivní složení našeho střevního probiomu, které se v průběhu života samozřejmě mění a také rozhoduje o tom, která strava pro nás bude v určitém čase, množství a kombinaci vhodnou a která nevhodnou. Jinými slovy, naše strava se může a musí v průběhu života měnit a jinak se bude stravovat dítě, jinak sportovec a jinak senior. To dává smysl.  

Dalšími takovými faktory jsou samozřejmě věk, pohlaví, současný zdravotní a metabolický stav, pracovní, sociální či ekonomické podmínky daného jedince a v neposlední řadě jeho cíle, priority a zájmy, tedy co chce danou výživovou vlastně dosáhnout. 

Tím téma výživy nabývá zcela nový rozměr, kdy neplní funkci pouze zdravotní a preventivní, ale i sociální, tedy společenskou či cílovou. Řeč je tedy o funkční výživě. 

Jinými slovy, tohle vše a mnoho dalšího nedokáže žádná kniha, blog či televizní pořad o výživě nikdy obsáhnout. 

Na druhou stranu, tohle mnoho lidí, tedy alespoň těch, kteří výživu a svoji životosprávu řeší, dobře ví. Obsáhnout však tolik faktorů najednou je však těžké a pro ně zvláště pak ty, které se v průběhu života neustále mění. 

A přesně z toho důvodu se musí, nebo měl by se, měnit i náš výživový styl a přesně to je taky důvod, proč zde bude prostor pro vznik stále nových a jiných výživových stylů a směrů, mezi kterými ztrácí přehled už i zkušení odborníci na výživu. A je to tak v pořádku. Důležité je nevybírat si striktně pouze ten jeden, ať už z jakýchkoliv důvodů. 

,>

Problém všech výživových stylů je tedy odhalen a jasný. Existuje však teda vůbec nějaké spolehlivé a zaručené řešení, jak tohle všechno v průběhu života obsáhnout a zvládnout?  

Zcela jistě ano, ale rozhodně se nenachází v ortodoxním a militantním následování určitého výživového stylu, natož pak ovlivňování druhých lidí pro kolektivní následování takového nesmyslu. 

Prvním a zcela zásadním krokem v tomto procesu je rozhodnutí, že výživový styl má být součástí stylu životního, nikoliv tedy určitým trendem či dietou. Jinými slovy, začít svou výživu řešit jako součást života a vnímat ji ve všech zmiňovaných rozměrech a aspektech. 

V tom spočívá další krok, a tím je přizpůsobit dané výživové styly a doporučení sobě, svému dynamickému životu a své individualitě a ne svůj život výživovým stylům. 

Pak už jenom stačí zjistit, který výživový styl, a nejlépe jejich určitá kombinace, jsou ta správná a vhodná právě pro mě a hlavně, v tom daném čase a v závislosti na daných podmínkách a situacích, ve kterých se nacházím. Výživové styly se tak stávají jakousi inspirací na cestě mého životního stylu. 

Takže posledním a nejdůležitějším krokem je určitý nevyhnutelný stupeň sebepoznání a sebeanalýzy. Jak už po stránce pocitové, tak po stránce diagnostické. 

Tento bod se však v dnešní společnosti nemusí zcela setkat s úspěchem a pochopením, neboť „trendem“ současné doby je věci spíše moc neřešit. 

Nicméně, bez určitého sběru potřebných dat a informací, nejen o současných výživových stylech a výživě obecně, ale také o svém těle a o sobě samém, se neobejdeme. 

Světlou stránkou však je, že v dnešní době existuje celá řada nástrojů, přístrojů a technik, jak v tomto procesu velice dobře uspět. Pokud nevíte jaké a které to jsou, a které jsou vhodné či přímo nevyhnutné právě pro vás, řešením může být spolehnout se na názory, rady a poznatky odborníků, kteří si v tomto směru vypracovali již nějaký úsudek. Jistě ve svém okolí takové znáte. Pokud ne, zabere to určitý čas a práci. Práci, která může být v začátcích i poněkud složitá a komplikovaná. Jinými slovy taková, která vás bude nutit opustit svá stará dogmata a vystoupit do jisté míry ze své komfortní zóny.

A taky to je přesně ten důvod, proč zde bude prostor pro stále nové výživové směry či trendy, které nám poskytují jednoduchý, ucelený a „spolehlivý“ návod „jak na to“, a kterým na své životní cestě nemáme slepě podléhat.