Co jste dělal v nemocnici dalšího? Stíhal jste třeba sledovat, co se děje v politice, ve světě, jak například pokračuje uprchlická krize? Právě že jsem to stihl. Přečetl jsem tolik novin a časopisů, jako snad dosud nikdy v životě. Stejně jako vždycky jsem se i tentokrát ptal – co za tím vším asi bude? Na co jste přišel?

Vždycky jsou přece věci jinak, než jak vypadají. Ten pramen strašáků, které na nás vypouštějí média, přece někde je a má nějaký cíl. Teď jsou to zrovna ti uprchlíci za branami. Ale o to tolik nejde, co to je zrovna teď. Mluvím spíš o celém tom pravěkém způsobu, jak udržovat lidi v poslušnosti – nahánět jim strach. Ostatně podívejte, jak se takové věci pravidelně opakují. Byli tu sebevražední útočníci v Paříži. Pak velká aféra s uprchlíky v Kolíně nad Rýnem a v dalších městech, kde obtěžovali ženy. A sotva to trochu utichlo, hned se objeví další útok. Nečekaně, přímo v centru evropského dění – v Bruselu.

A to vše podle vás souvisí s uprchlickou krizí?

Samozřejmě. Dává se to za vinu náboženství, ale to s tím nemá co dělat.

Co si vlastně myslíte o islámu?

Mám tu o islámu takovou obrovskou bichli. Díval jsem se do ní, hledal, ale nepíše se tam nic o tom, že by byl agresivní a chtěl ovládnout svět. Ani slovo. Mnohem důraznější se mi v tomto ohledu zdá dlouhodobě spíš křesťanský postup. Vidím totiž toho pána, který s křížem nad hlavou pochodoval americkým kontinentem před šikem bojovníků a žehnal násilí na domorodcích. Misionář se takovým říkalo.

Islámský stát, který stojí za teroristickými útoky, se přece na náboženství odvolává. Proč by tedy to vše včetně migrační krize vzniklo, když ne kvůli náboženství?

Náboženství za ní nestojí, to je jen prostředek k válce.