Občané České republiky vyprodukovali v roce 2011 přibližně o 200 miliard korun více zdrojů (produktů a služeb), než spotřebovali. Přesto vzrostla zadluženost státu, domácností a firem přibližně o 500 miliard. Jak je to možné? Investice a zisk Je to celkem jednoduché. Základním cílem investic je dosažení zisku. Většina reálných aktiv v ČR byla prodána zahraničním investorům. Ti si půjčili od svých bank, které jim peníze natiskly. Nyní je bankám vracejí, a česká ekonomika jim na to musí vydělat.
Převážná většina kapitálu (70–80 % celé ekonomiky v ČR) patří zahraničním vlastníkům. Místní „kapitalisté“ jsou většinou zadlužení a podstatnou část potenciálních zisků pohltí splátky dluhů a úroků. Většina tzv. českých miliardářů má dluhy přibližně ve výši držených aktiv.
Český stát proto není schopen na daních vybrat dostatek peněz ke své spotřebě. Navíc politici ročně z rozpočtu ukradnou přibližně 150 miliard Kč. Rozkrádání veřejných rozpočtů je nedílnou součástí existujícího systému. Volby vyhrává ten, kdo utratí více za volební kampaň (naposledy to byla ČSSD), vládnou však ti, kteří se dohodnou na podílech z kořisti. Svým poraženým kolegům nechali pár drobků, aby nezpochybnili systém, ze kterého všichni profitují.
Politici jsou většinou pouze herci, které najímají investoři zhodnocující svůj kapitál pomocí investic do politického show. Úkolem politiků je šířit atmosféru nenávisti mezi lidmi. Hrají hru na pravici a levici a lidé, kteří jim to baští, se stávají levičáky a pravičáky. Ve skutečnosti však politici nevládnou, ale dělají jen to, co jím vlastníci nadnárodního kapitálu dovolí. Rozkrádání veřejných rozpočtů je jen lokální bonus.
Snižování výdajů snižuje spotřebu a následně míru zisku
Zvyšování daní a snižování výdajů, které politici předvádějí nyní, ve svém výsledku pouze sníží domácí spotřebu. Pokud nevzroste export, tak klesne i produkce. Vzhledem k obdobnému vývoji v okolí lze předpokládat, že export příliš nevzroste. Opatření jsou však nutná, neboť investoři nedovolí, aby byla ohrožena ziskovost jejich investic. Občanům a státu úspory nepomohou vůbec. Naopak situace všech v ČR se zhorší. O to však jde, jsme manufakturou Evropy a „čím více se olivy mačkají, tím více z nich lze získat oleje“.
Zcela je také opomíjen fakt, že peníze, které si český stát půjčuje, v převážné většině natiskne ČNB, která je s nepatrným úrokem předá komerčním bankám, které je státu půjčí za komerční úrok. Všechny komerční banky v ČR patří zahraničním subjektům, které zde mají tučné zisky. Na banky patřící investorům z EU navíc nemá ČNB valný vliv (ČNB nerozhoduje o jejich bankovní licenci).
„Možná je to však nutné. Bez zahraničních investorů bychom možná neuměli vyrábět auta a stavět domy a vydávat kreditní karty. Museli nás to naučit, a my za to teď musíme platit.“ 🙂
V USA jsou na tom relativně lépe. Lidé v USA vyprodukovali v roce 2011 přibližně o 900 miliard USD méně zdrojů (zboží a služeb) než spotřebovali. Amerika však příliš šetřit nemusí. Jak je to možné?
Je to celkem jednoduché. FED natiskne USD a banky je vesele půjčují. Když nastane problém, přimhouří FED oko, a dluhy jim odpustí. Vždyť ty peníze nikomu nechybí. (Poznámka: Omlouvám se za zjednodušení značně komplikovaného postupu zvaného kvantitativní uvolňování. Ostatní státy dodají do USA za natištěné USD své zboží, stejně jako my.) Netuším, jak dlouho to bude fungovat, protože o tom rozhodne Čína (tu zřejmě nevybombardují).
Stávající finanční systém je založen na stálém růstu zadlužení
Naším problémem není jen zkorumpovaný mocenský systém, ale především finanční systém, kterému parlamenty a vlády slouží.
Naše ekonomika, ale i řecká, či španělská a další, jsou v nejlepší kondici ve své historii. Dokážeme produkovat dostatek všeho, máme přebytky na vývoz. Zboží však není komu prodat. Celý problém je pouze finanční, tedy virtuální. Ekonomický růst je zcela závislý na růstu dluhů a exportu. Bez růstu dluhů nemůže narůstat peněžní zásoba. Když nenaroste peněžní zásoba, nemůže se prodat více produktů.
Bez ekonomického růstu nelze splácet dluhy a úroky. Proto konec zadlužování způsobuje krizi. Je to však pouze krize směnného systému řízeného bankami. Většina ekonomik je naprosto zdravá, nemocný je finanční a politický systém. Dokud nás bude ovládat finanční systém a politici okrádat, bude se naše situace stále zhoršovat. Brzy ztratíme i schopnost vyrábět, protože nás nedostatek peněz nutí uzavírat výrobu. Teprve potom může nastat skutečná krize – nedostatek produktů. Zatím je ještě ekonomika ve většině zemí Evropy v pořádku.
Zvyšování či snižování daní, zvyšování či snižování sociálních výdajů nemají na ekonomiku v současném stavu téměř žádný vliv. Množství peněz v ekonomice zůstává stejné, mění se jen struktura těch, kteří peníze utratí. Je to však účinné téma pro mediální show politiků, protože snadno vyvolává závist a nenávist mezi lidmi, kteří zaslepeni zlobou strkají hlavu do finančního otroctví.
Věřím, že to lidem dojde dříve, než nám politici a bankéři způsobí nevratné škody. Zatím jsou ztráty převážně virtuální, stačí je jen vymazat z počítačů.
]]>
