Ač jsou možná všechny oči upřené na Řecko, když sledují Evropskou unii a její nezvládání zjevně se rozpadajících národních ekonomik, má tento maličký poloostrovní národ menší dopad na možnou hrozbu skutečným kolapsem Evropské unie, než by byly dopady od dalších poloostrovních národů. Ibérie nese dva z pěti „PIIGS“ – Portugalsko a Španělsko –, ale nejsilnější národ a nejnovější zápis na seznamu potácejících se fiskálních systémů představuje Itálie, čtvrtá největší ekonomika Evropy a sedmá největší ekonomika světa. Italská ekonomika je tak velká jako řecká, španělská, portugalská a irská dohromady.
Italská ekonomika je také opravdu na hraně. Poslední data ukazují, že během prvního čtvrtletí 2012 se italská ekonomika propadla o 0,8 procenta, což znamená, že recese, která Itálii zachvátila, se ještě prohlubuje. Znamená to, že HDP je o celých 6 procent menší, než byl v roce 2008. Rovněž to znamená, že Itálie, spolu s hlavními ekonomikami světa, má ve skutečnosti menší HDP na hlavu, než měla v roce 2000. Francouzská ekonomika ve stejném období vykázala nulový růst.
Jedním z důsledků je to, že úrokové sazby, jež bude muset platit italská vláda, aby obsloužila vládní dluhy, vyskočily o 16 bodů na 5,86 procenta u desetiletých dluhopisů, jakmile byly zveřejněny špatné ekonomické zprávy. To znamená, že investoři chtějí od italské vlády ještě větší výnosy i jen za to, aby splatila už existující dluh. A že italský národní dluh je opravdu veliký, třetí největší ze všech národů světa, když je s 1,9 biliony € menší pouze dluh Spojených států a Japonska.
Současnou italskou vládu vede ministerský předseda Mario Monti, a Monti nepřišel k moci způsobem obvyklým v parlamentních demokraciích, přes všeobecné volby. Monti místo toho tento post dostal po rezignaci Silvia Berlusconiho koncem loňského roku. Podle projekcí se bude italská ekonomika letos propadat tempem o 3,5 procenta, což je třikrát rychleji než tzv. terapeutické tempo přijaté Mezinárodním měnovým fondem.
Romano Prodi, ministerský předseda před Berlusconim, prohlásil, že Evropská unie je v ohrožení „nákazou“ nejen pro Španělsko a Itálii, ale také pro Francii, kdyby Řecko unii opustilo. Jak řekl Prodi, když Řecko odejde: „Celý ten domeček z karet se sesype.“ Angelo Drusiani a Banca Albertini varovali, že Evropská centrální banka se musí stát věřitelem poslední záchrany, jinak Itálie zažije „masivní devalvaci, tři až pět let hyperinflace a neúnosnou nezaměstnanost.“
Investoři mají obavy. Nas Redeker z Morgan Stanley uvedl, že Evropská unie zneužívá řecké dluhové krize: „Nezvratnost vstupu do eurozóny je cenným aktivem a oni jej zahazují. Globální investoři se připravují na den, kdy Řecko odejde… Sledujeme ta čísla velice bedlivě.“ Redeker rovněž poznamenal, že téměř polovinu z toho dluží cizinci, tudíž Německo, Holandsko, Finsko a Lucembursko zírá na odchod těchto potácejících se národů.
V Itálii se vzrůstající frustrace obyvatel odráží i v terorismu, Italové totiž čím dál více své politické vůdce vnímají jako neschopné řešit tuhle krizi, která na běžné občany doléhá s každým dnem ještě tíživěji. Uprostřed tohoto uvízly italské banky. V pondělí Moody snížily hodnocení 26 různým italským uvěrovým institucím s poznámkou: „Banky jsou vracející se recesí v Itálii zranitelné, jelikož už jim vzrostla zátěž problémovými dluhy a oslabila se ziskovost.“ Italská bankovní asociace IBA vrací úder a obviňuje Moody, že jsou „… nezodpovědní, jejich jednání je nesrozumitelné a neomluvitelné. Rozhodnutí Moody je útokem na Itálii, její společnosti, její rodiny a její občany.“
Chmurný je i apel IBA na Evropskou unii, aby si na ratingové agentury došlápla (ač tyto soukromé firmy prodávají informace a rady a mají jen malý zájem poskytovat špatné produkty).
V Británii David Cameron obhajoval své komentáře ke zhroucení eura. Jeho poznámky přišly těsně před konferencí mezi těmito změnami sužovanou kancléřkou Merkelovou z Německa a přicházejícím socialistickým prezidentem Hollandem z Francie. Cameron poznamenal, že bylo „… nebezpečnější mlčet než mluvit.“ To, co Cameron pronesl ve středu během slyšení premiéra ve Sněmovně, bylo, že eurozóna „to buď musí zvládnout, nebo ji potenciálně čeká pád.“
Když britský ministerský předseda mluví takhle přímo a kancléřka Merkelová, co vládne té zdaleka největší ekonomice eurozóny, naráží na tak silnou a rostoucí opozici, je těžké vědět, jak bude probíhat bankrot Řecka, a pak i podobných dominií několika národů jako Španělsko a Portugalsko, které je budou následovat. Pokud bude však donucena byť i k částečnému bankrotu Itálie, bude se hrát ještě mnohem vyšší hra. Banky dalších národů, zvláště Francie, drží významný podíl italského vládního dluhu. Přinejmenším mnoho z hlavních bank v současnosti „bezpečných“ oblastech Evropy bude muset omezit své půjčky, pokud se krize zhorší, což zasáhne mnoho z jinak zdravých podniků v dalších částech Evropy. Světýlko na konci tunelu, pokud tam nějaké vůbec je, vypadá dnes opravdu velice slaboučce.
Překlad: Miroslav Pavlíček
Zdroj: prisonplanet.com
]]>
