Výsledky desátého ročníku anticen pro největší slídily Big Brother Awards byly vyhlášeny v Centru současného umění DOX v Praze. Devítičlenná porota složená z odborníků na nové technologie, právníků, obránců lidských práv a novinářů vybírala vítěze z padesáti nominací zaslaných širokou veřejností. Anticeny udělované nově ve čtyřech kategoriích získali Google, Ministerstvo financí Samsung a MAFRA. Jediná pozitivní cena pak putuje šéfovi automobilky Volkswagen Martinu Winterkornovi.
Cenu pro Dlouhodobého slídila získala společnost Google za dlouhodobé pročítání e-mailů a netransparentní slídění v soukromí uživatelů. Google dlouhodobě pročítá e-maily za účelem cílení reklamy a jak vyšlo najevo v minulém roce, tak v nich i vyhledává ilegální aktivity, které pak hlásí. Porota rovněž upozornila, že především díky Googlu na trhu služeb UGC (user-generated content) zdomácněl model, kdy uživatel platí za službu svým soukromím – to však bez toho, aby věděl, jakou část svého soukromí dává poskytovateli služby k dispozici a co se bude s informacemi o něm dít. Porota také upozornila na pronikání Googlu do dalších oblastí, kde jsou generovány informace o lidském soukromí, aniž by se jednalo o klasické internetové služby, s nimiž si Google spojujeme. Jde například o výrobu inteligentních domácích spotřebičů nebo inteligentních aut.
Na nominaci společnosti Google na cenu pro Dlouhodobého slídila přitom IuRe upozornilo neotřelým způsobem již týden před vyhlášením. „V letošním roce jsme se rozhodli přenést naši soutěž, která dříve až na vyhlášení probíhala spíše ve virtuálním prostoru, přímo do ulic. Ve spolupráci s agenturou Geometry Global, která se rozhodla podpořit naše aktivity, jsme po tři večery osvětlovali postavou Velkého bratra budovy třech zástupců nominovaných z tří hlavních kategorií. První den budovu Českých drah nominovaných na cenu firemního slídila. V úterý Policejní prezidium nominované na úředního slídila a ve středu pakl společnost Google jako dlouhodobého slídila, která nakonec cenu skutečně obdržela,“ uvedl Jan Vobořil z IuRe.
Cena pro Firemního slídila byla udělena společnosti Mafra a zůstane tak na domácí půdě. Mafra si cenu vysloužila za zveřejnění přepisů intimních odposlechů mezi Petrem Nečasem a Janou Nagyovou – Nečasovou v deníku MF DNES. Porota upozornila, že je nutné hledat hranice veřejného zájmu na kontrole politické moci, a že i politik má právo na své soukromí, které by měla média respektovat.
Cenu pro Úředního slídila za rok 2014 si odneslo Ministerstvo financí za návrh zákona o prokazování původu majetku. Navržený zákon dává státu možnost vyzvat k prokazování původu majetku občany, pokud vznikne podezření, že jejich majetek nebyl zdaněn. Lidé, kteří budou prokazovat svoji nevinu tak budou muset činit i u majetku, který nabyli před účinností zákona. Občan je pak ten, kdo se před úředníkem musí „svléci do naha“ a doložit vše zpětně i za dobu, kdy vůbec netušil, že k něčemu takovému bude povinen. Zákon stojí podle poroty na velmi vágních pravidlech. Jasně neříká, kdy úředníci mají koho vyzývat a co lze považovat za dostatečné prokázání původu majetku. Kromě zásahu do soukromí celé řady osob i z okolí „sprostých podezřelých“ to může vést k šikaně nepohodlných osob nebo ke korupci.
Cenu za Výrok Velkého bratra získala společnost Samsung za výrok z Podmínek ochrany soukromí pro zákazníky používající chytré televizory s rozpoznáváním hlasu. „Prosím pamatujte na to, že pokud váš mluvený projev obsahuje osobní nebo jiné citlivé informace, že tyto informace budou mezi daty, která jsou zachycena a předávána třetím stranám prostřednictvím funkce rozpoznávání hlasu,“ stojí v textu podmínek. Podle poroty je na jednu stranu potřeba ocenit, že Samsung alespoň na rozdíl od jiných výrobců přiznává, že chytré televize odposlouchávají naši domácnost, jakož i to, že je možno funkci vypnout. Nicméně myšlenka, že se budeme muset mít i před vlastními domácími spotřebiči na pozoru, abychom neprořekli něco, co nechceme, aby se dozvěděla blíže neurčená třetí strana, je skutečně hodná Velkého bratra.
Pozitivní cena za ochranu soukromí poputuje do Německa k předsedovi představenstva koncernu Volkswagen Martinu Winterkornovi, který v březnu minulého roku na zahájení největšího světového veletrhu výpočetní techniky CeBIT v Hannoveru vyzval k utvoření aliance automobilek s cílem zajistit efektivní ochranu osobních údajů jejich zákazníků. Upozornil tak na rizika výroby tzv. smart cars, tedy automobilů, která produkují celou řadu informací o jízdě, sledují a analyzují pohyb vozu i chování řidiče nebo komunikují mezi sebou navzájem. Ačkoli nové technologie, které se už dnes v automobilech objevují, mohou na jedné straně zvýšit bezpečnost dopravy, tak na druhé se auto může stát naším Velkým bratrem, který bude nejen řidiče sledovat a vyhodnocovat jeho chování, ale bude i aktivně do řízení zasahovat. Porota tedy přivítala výzvu Winterkorna, aby výrobci automobilů odolali lákání technologických firem, které se těší na nová osobní data, a postavili se za ochranu soukromí a svobody rozhodování svých klientů.
Složení poroty Big Brother Awards 2014
Jiří Knitl – manažer Fondu Otakara Motejla
Robert Malecký – šéfredaktor Česká justice.cz, redaktor Hlídacipes.org
Ján Matějka – advokát specializující se na ochranu osobních údajů
Jiří Peterka – nezávislý konzultant a publicista, vítěz pozitivní Big Brother Awards 2012
Radim Polčák – vedoucí Ústavu práva a technologií Masarykovy univerzity v Brně
Daniel Vaněk – genetik, ředitel společnosti Forenzní DNA servis, pedagog na několika vysokých školách
Jan Vobořil – výkonný ředitel IuRe a advokát
Marek Wollner – šéfredaktor reportážní publicistiky ČT
Lukáš Zelený – vedoucí právní poradny časopisu dTest
Dlouhodobý slídil: Vítěz: Google za pročítání e – mailů a netransparentní slídění v soukromí uživatelů
Odůvodnění:
Společnost Google dlouhodobě slídí v soukromí uživatelů svých služeb včetně pročítání e-mailové komunikace. Přitom neposkytuje dostatečné informace, jaké informace shromažďuje, co s nimi dělá a komu je předává. Zásah do soukromí je přitom o to větší, že informace z různých zdrojů Google propojuje. Google si zasluhuje pochvalu za dlouhodobou snahu vyvíjet skvěle fungující služby, bez nichž si do značné míry nelze představit život v informační společnosti. Problémem jeho obchodního modelu však je fakt, že dominantní postavení těchto služeb a jejich faktická nezastupitelnost jdou ruku v ruce se skrytým a prakticky neomezeným slíděním v soukromí uživatelů. Především díky Googlu na trhu služeb UGC (user-generated content) zdomácněl model, kdy uživatel platí za službu svým soukromím – to však bez toho, aby věděl, jakou část svého soukromí dává poskytovateli služby k dispozici, jak budou získané informace využívány nebo komu budou předávány. Google totiž své uživatele neinformuje o tom, jaká data o nich zpracovává a co s nimi dělá – jeho tolik propagované podmínky prakticky říkají, že může sbírat jakákoli data svých uživatelů a dělat s nimi, co uzná za vhodné. Způsob využití se pak může měnit, aniž by se o tom uživatel dozvěděl. Takto například Google dlouhodobě pročítá e-maily za účelem cílení reklamy. Díky propojení služeb jsou pak tyto informace využívány napříč internetovými službami. V minulém roce navíc vyšlo najevo, že čtení e-mailů slouží i k odhalování ilegálních aktivit a jejich hlášení příslušným úřadům. V této souvislosti nelze přijmout ani vysvětlení, že se tak děje automatizovaně pomocí počítačových algoritmů. Právě případy vyhledávání ilegálních aktivit ukazují, že úkoly těmto algoritmům zadává opět člověk a od pročítání pošty živými lidmi se tak celý systém liší pouze v tom, že je mnohonásobně efektivnější. Objem dat o jednotlivých uživatelích, která Google získává z různých poskytovaných služeb, je obrovský a přerůstá i mimo klasický on-line prostor. V minulém roce tak Google převzal například výrobce inteligentních spotřebičů do domácnosti NestLabs nebo se snaží o proniknutí do oblasti vývoje inteligentních automobilů. Přestože se Google snaží být i v Evropě společensky odpovědným podnikatelem a komunikuje s místními představiteli politické moci, ani po letech dobrovolně nezohlednil skutečnost, že zákazníci na největším trhu služeb informační společnosti na světě mají ke svému soukromí po neblahých historických zkušenostech poněkud jiný vztah než spotřebitelé v USA nebo v Asii.
Firemní slídil: Vítěz: MAFRA, a.s. za uveřejnění přepisů odposlechů telefonních hovorů Petra Nečase a Jany Nagyové-Nečasové.
Odůvodnění:
Společnost MAFRA uveřejnila v deníku MF DNES přepisy odposlechů mezi Petrem Nečasem a Janou Nagyovou – Nečasovou, jejichž obsahem byly i části, které měly intimní charakter, a nelze jejich zveřejnění obhájit veřejným zájmem na kontrole politické moci. „Předseda vlády Petr Nečas nebyl tím, kdo v zemi skutečně vládl. Informace z policejního spisu, které přináší MF DNES, ukazují, že jej i díky intimnímu vztahu zcela ovládala ředitelka jeho kanceláře a současně milenka Jana Nagyová." Těmito slovy uvedl deník MF DNES loni v květnu text přinášející přepisy odposlechů a pikantní podrobnosti o vztahu bývalého premiéra a ředitelky jeho kabinetu a pozdější manželky. Deník zásah do soukromí vysvětloval jako veřejný zájem, který převážil nad právem na ochranu soukromí. Tehdejší zástupce šéfredaktora Jiří Kubík k tomu napsal: "Ano, je zvláštní zabývat se hovory ze soukromí. Ale není načase si pod vlivem této kauzy otevřeně říct, že politikovo soukromí se musí do značné míry stát věcí veřejnou? Je to jak v jeho zájmu, aby ho nikdo nevydíral a netlačil ke zdi, tak v zájmu nás všech. Abychom se už příště nestali rukojmími neukojených ambicí nějaké další bezskrupulózní osoby." Zvyšující se počty policejních odposlechů i jejich úniky do médií jsou již tradičním koloritem naší současnosti. Zveřejňování odposlechů je přitom často obhajováno veřejným zájmem na kontrole politické moci. Přestože v řadě případů je tato argumentace legitimní, tak i veřejná kontrola politiků musí být vždy spojena se svým účelem, tedy měla by sloužit k obraně demokratických hodnot, stavět se proti klientelismu, korupci a jiným případům porušování zákona ze strany politiků. Zveřejňování odposlechů o intimní komunikaci dvou lidí není obhajobou veřejného zájmu, ale pouze šmírováním a bulvární honbou za skandálem. Úřad pro ochranu osobních údajů označil zveřejnění přepisů odposlechů za nezákonné. Podle předsedy ÚOOÚ Igora Němce je „veřejným zájmem, aby se veřejnost dozvěděla, jakým způsobem se obsazují vysoké funkce. Ale rozhodně není veřejným zájmem, jak si dva partneři říkají zdrobnělinami." Na základě pravomocného verdiktu ÚOOÚ musí vydavatelství Mafra za zveřejnění informací z odposlechů zaplatit 240 tisíc korun. Pro úplnost je třeba uvést, že vydavatelství oznámilo úmysl napadnout pokutu žalobou u správního soudu.
Úřední slídil: Vítěz: Ministerstvo financí za návrh zákona o prokazování původu majetku
Odůvodnění:
Navržený zákon dává státu možnost vyzvat k prokazování původu majetku občany, pokud vznikne podezření, že jejich majetek nebyl zdaněn. Lidé, kteří budou prokazovat svoji nevinu tak budou muset činit i u majetku, který nabyli před účinností zákona. Zákon tak bude mít retroaktivní účinky. Přitom zákon stojí na velmi vágních pravidlech. Jasně neříká, kdy úředníci mají koho vyzývat a co lze považovat za dostatečné prokázání původu majetku. Řada skutečností je postavena pouze na odhadech a domněnkách úředníků. Občan je pak ten, kdo se před tímto úředníkem musí „svléci do naha“ a doložit vše zpětně i za dobu, kdy vůbec netušil, že k něčemu takovému bude povinen. Stát, který není schopen zajistit své funkce při vyšetřování daňových úniků, tak řeší situaci zdánlivě nejjednodušším způsobem, kterým je přenesení důkazního břemene na „sprostého podezřelého“. Ministr financí Andrej Babiš představil v polovině října návrh zákona o prokazování původu majetku. Základní myšlenka je ta, že ten, kdo upadne v podezření, že má majetek nebo životní standard větší, než odpovídá příjmům, které přiznal státu, bude muset prokazovat, z jakých prostředků majetek nabyl nebo na základě čeho si žije „na vysoké noze“. Kontrolována totiž může být i nepřiměřená spotřeba. Dal vám váš ženatý milenec k užívání svoje drahé auto a vilu? Úředník vás může vyzvat, ať vysvětlíte, proč jste na tom tak dobře a budete muset s pravdou ven. Pokud se mu vaše vysvětlení bude zdát nedostatečné, pak si budete muset sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Stát tak přenáší důkazní břemeno a ukládá občanům povinnost, aby sami aktivně prokazovali svoji nevinu místo toho, aby stát prokazoval, že došlo k porušení zákona a takové porušení pak trestal. Stát tedy činí své občany odpovědné za to, že při plnění svých funkcí v minulosti selhal, navíc na základě práva, které v té době ani neexistovalo. Podezřelý bude muset často odkrýt nejen soukromí svoje, ale i dalších lidí, kteří mu například finančně nebo jinak vypomohli. Kdo a jakým způsobem má nevinu prokazovat a zda jsou důkazy dostatečné, přitom bude na uvážení konkrétního úředníka. Zákon tak otevírá velký prostor pro zneužívání moci ze strany státu nebo jeho úředníků. Může to vést k šikaně nepohodlných osob nebo ke korupci. Skutečnost, že by se povinnost prokazovat původ majetku měla týkat pouze „velkých ryb“ je vzhledem k možnému dopadu takového prokazování na širší skupinu lidí sporná. Lákadlo usnadnění si práce i ve vztahu k „menším rybám“ může být v budoucnu pro stát velmi lákavé a posunutí dopadu zákona třeba na každého, kdo si pořídil nový dům nebo byt, pak může být už zcela nenápadné.
Výrok Velkého bratra: Vítěz: Samsung za výrok o šmírování citlivých hovorů v domácnosti prostřednictvím Smart TV obsažený v pravidlech ochrany soukromí uživatelů.
Odůvodnění:
Cenu za Výrok Velkého bratra si vysloužila společnost Samsung za výrok z dokumentu nazvaného Samsung Global Privacy Policy – SmartTV Supplement: "Please be aware that if your spoken words include personal or other sensitive information, that information will be among the data captured and transmitted to a third party through your use of Voice Recognition." Tedy v překladu :„Prosím pamatujte na to, že pokud váš mluvený projev obsahuje osobní nebo jiné citlivé informace, že tyto informace budou mezi daty, která jsou zachycena a předávána třetím stranám prostřednictvím funkce rozpoznávání hlasu.“ Samsung nám touto větou sděluje, že bychom se v domácnosti měli vyvarovat v blízkosti naší televize vést nějaké osobnější hovory, protože nás televize odposlouchává a údaje jsou předávány blíže nespecifikovaným třetím stranám. Na jednu stranu je nutné ocenit, že společnost Samsung na rozdíl od výrobců obdobných přístrojů a zařízení, o této skutečnosti vůbec informuje, a že se vlastník televize může rozhodnout jestli hlasové ovládání bude mít zapnuté nebo nikoli. Informace o nahrávání a předávání nahrávek třetím stranám je ale natolik kusá, jak už jsem zvyklí například u poskytovatelů internetových služeb jako je Google nebo Facebook, že se sice dozvíme, že naše údaje mohou být předány třetí straně, ale nevíme, jestli tou třetí stranou bude společnost analyzující hlasové pokyny, policie nebo třeba náš zaměstnavatel. Už vůbec nevíme, co se pak s těmito nahrávkami bude dít. Představa, že si musíme dávat i ve vlastní domácnosti pozor na spotřebiče, aby nás nebo naše hovory nesledovaly a nepředávaly informace neznámo komu, je natolik nepřijatelná, že si společnost Samsung za uvedený výrok vysloužila udělenou cenu. Samsung tak navazuje na loňský „úspěch“ v kategorii firemní slídil společnosti LG, jejíž smart TV zase četly obsahy USB disků, které jste k nim připojili. Chytré televize se stávají skutečnými Velkými bratry v našich domácnostech, které nás odposlouchávají, předávají data o tom, na jaké pořady se koukáme, nebo co máme uloženo na paměťových zařízeních, která k nim připojíme, ale také nás sledují okem kamery, která slouží například k rozpoznávání obličeje. Nejsou to ale pouze televize, které nenápadně slídí v domácnostech, ale i mobilní telefony, robotické vysavače s webkamerou nebo třeba různá měřící či regulační zařízení.
Pozitivní cena za ochranu soukromí: Kategorie: Vítěz: Martin Winterkorn, předseda představenstva společnosti Volkswagen za výzvu k utvoření aliance automobilek s cílem zajistit efektivní ochranu osobních údajů jejich zákazníků.
Odůvodnění:
Předseda představenstva společnosti Volkswagen Martin Winterkorn vyzval počátkem března 2014 při zahájení největšího světového veletrhu výpočetní techniky CeBIT v Hannoveru k vytvoření aliance automobilek s cílem ochrany dat uživatelů elektronicky komunikujících automobilů. "Automobil se nesmí stát datovou chobotnicí," řekl Winterkorn a svým projevem upozornil na jen málo známé skutečnosti týkající se tzv. smart cars, tedy automobilů, které shromažďují celou řadu infromací, jsou propojeny do sítí a komunikují prostřednictvím internetu. Už dnes jsou některé automobily vybaveny celou řadou funkcí, které sbírají data a komunikují navenek. V následujících letech má dojít i díky spojení automobilek s technologickými společnostmi jako Apple, Google a Microsoft k masivnímu nárůstu počtu a funkcí těchto „chytrých aut“, která budou komunikovat s dopravními systémy, s výrobci i mezi sebou navzájem. To, co má sloužit k posílení bezpečnosti a pohodlí řidičů se ale může snadno stát nástrojem dohledu. A co tato chytrá auta umí už dnes a mají umět v budoucnu? Podle deníku Zeit, který se podrobněji věnoval dané problematice, už dnes je u některých nových automobilů možné například dálkové zablokování z důvodu neplacení leasingu, zablokování rychlosti jízdy v obytných zónách, odmítnutí záruky z důvodu nesprávného užívání automobilu nebo stále aktivní navigace, která předává informace o poloze automobilu výrobci a tyto jsou pak přeprodávány například odtahovým službám nebo autoservisům. Do budoucna se uvažuje například o zavedení možnosti zastavovat auta při pronásledování policií na dálku. Zkoušeny jsou rovněž senzory, které mají zjistit, v jaké je řidič náladě, případně mu neumožnit jízdu, pokud v jeho dechu bude zjištěn alkohol. Samozřejmostí se má také stát vytěžování dat za účelem přesnějšího cílení reklamy. Riziko pro soukromí ale nehrozí pouze ze stran výrobců automobilů a technologických firem, ale i ze strany státu. V roce 2012 byla udělena jedna z anticen Big Brother Awards Evropské unii za přípravu systému e-call. Tato šmírovací krabička by měla být instalována od října 2015 ve všech nových automobilech. Ačkoli její původní smysl je v případě nehody nahlásit údaje o automobilu složkám integrovaného záchranného systému, tak samozřejmě je již dnes na stole řada dalších možností, jak by tyto údaje mohli využívat prodejci pojištění, poskytovatelé leasingu, majitelé parkovacích míst, či odtahové služby a autoopravny. Naše auto se tak v budoucnu může stát opravdovým Velkým bratrem, považujeme proto za velmi důležité, ocenit výzvu Martina Winterkorna a doufat, že se promění v činy a výrobci automobilů zajistí dostatečně efektivní ochranu osobních údajů svých zákazníků.
[quote align="center" color="#999999"]
[/quote]
Zdroj: slidilove.cz
