Občas mi čtenáři píšou, že se na světové dění dívám moc pesimisticky, a to především pokud jde o neblahý osud západní civilizace. Sdílení myšlenek a názorů si velmi cením, ale ať se snaží, jak chce, žádný čtenář mě ještě nepřesvědčil, že můj závěr je pricipiálně chybný. Neříkám to s hrdostí. Nic bych si nepřál víc, než aby se prokázalo, že jsem se pletl. Situaci samozřejmě stále znovu a znovu hodnotím na základě nových informací, ale nějakých třicet let jsem v tomto ohledu názory v podstatě nezměnil. Bohužel nespatřuji žádnou známku toho, že by se někdo snažil doopravdy řešit zásadní problémy, kterým čelíme: problémy zadlužování, jednostranného volného trhu, nekontrolované imigrace atd.
V žádném případě mi nevadí, mají-li někteří čtenáři odlišný názor. Jenom to znamená, že se mi věc nepodařilo dostatečně vysvětlit. Avšak trápilo by mě, kdyby si čtenáři mysleli, že mi neutěšená světová situace působí nějakou radost, nebo že bych úpadek západní civilizace rád urychlil. Vlastně všechno, co píšu, má za cíl drobným dílem přispět k odvrácení jejího konce.
Pravidelně sleduji pořad Keiser Report, který se vysílá na stanici Russia Today. Max Keiser si téměř jako jediný televizní komentátor vybudoval pověst na tom, že neúprosně tepe do elementárních nedostatků globálního finančního systému. Jednou mě ale šokoval, a to když prohlásil, že doufá v jeho rychlý a masivní kolaps.
Kdo pokusy o nápravu systému vzdá a namísto toho doufá v jeho zánik nebo na jeho zhroucení pracuje, není podle mého o moc lepší než ti, kdo veškeré problémy vůbec způsobují. Pokud budeme doufat ve vlastní zánik, těžko se mu vyhneme.
- Další články autora jsou k dispozici ZDE.
Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
