Coby předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nikdy z očí veřejnosti úplně nesejde, ale když nastane politická krize, obvykle dělá první poslední, aby přispěl svou troškou do mlýna. Pravidelně sleduji americká, francouzská, německá a ruská média, a nikdy jsem nenarazil na vysoce postaveného soudce s takovým nutkáním se hlasitě projevovat. V rozhovoru pro Parlamentní listy brzy po volbách do poslanecké sněmovny Rychetský bědoval nad absencí skutečných elit v této zemi a učinil tři prohlášení, která mě obzvlášť zaujala. Zaprvé uvedl, že prezident je povinnen odvolat nebo jmenovat každého člena vlády, kterého mu premiér navrhne.
Dávno předtím, než vznikl problém se jmenováním Lubomíra Zaorálka, Jana Mládka, Vladimíra Špidly a dalších ze Zemanovy černé listiny, se tak k tomu Rychetský definitivně vyjádřil.
Další poznámka se týkala demise Nečasovy vlády. Když ji Zeman přijal, řekl Rychetský, bylo by absurdní, kdyby vzápětí prakticky tutéž vládu znovu jmenoval. Dodnes nechápu, proč by bylo z ústavního hlediska „absurdní“, aby Zeman předsedkyní vlády jmenoval Miroslavu Němcovou.
Třetí výrok měl co do činění se zněním samotné Ústavy. Rychetský popisoval, jak by dokument rád upravil, a to nikoli pouze co se týče změny časového rozložení mandátů soudců, což není kdovíjak kontroverzní otázka, ale také pokud jde o rozšíření premiérských pravomocí, a to je samozřejmě velmi politické téma.
Rychetský složil slib, že se bude řídit ústavními zákony, a přesto se nestydí Ústavu v médiích politicky interpretovat a otevřeně lobovat za její změny. Zatímco si stěžuje, že tato země nemá přirozené elity, sám je ukázkovým příkladem toho, proč české elity selhávají.
Článek původně vyšel v poněkud pozměněné podobě v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition. Pro bezplatný odběr Final Wordu v češtině emailem vyplňte prosím svoji adresu ZDE .
