Myslím, že bych měl psát o dimenzích. Takže už ne body-mind software? Ne! Rozum funguje v třídimenzionálním pojetí reality. Nevím, kolik dimenzí realita opravdu má, ale virgule mi říká, že 30. To znamená, že moje intuice, moje zkušenost mi říká 30. Jenomže moje zkušenost nemůže komunikovat s rozumem, který je jenom trojrozměrný. Ovšem vědomí si snad časem může zvyknout na zkušenost více než tří dimenzí. Uvidíme.
Zkušenost mi říká, že čím více dimenzí člověk používá, tím spíš ho vnímám jako hlubšího, komplikovanějšího člověka. A zároveň tím těžší je pro takového člověka adaptovat se mezi lidmi, kde převládá norma trojrozměrnosti. Tím je takový člověk divnější, méně přizpůsobivý, zvláštní.
Vícerozměrní bývají umělci. V umění rozhodně jde o hloubku, originalitu, neobvyklost pohledu, o práci s podvědomím, s intuicí…a s emocemi. Virgulí jsem si proměřoval, kdo z umělců, jejichž práce mě nadchla, vládl největším počtem rozměrů. Vyšel mi Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel, jenž ve svých povídkách vytváří realitu, která mi připadá složitější a magičtější než naše skutečná realita. Zas nutkavě kvanitifikuji – vychází mi řádově 100 dimenzí v jeho umělé realitě. Četli jste jeho povídky?
Skutečně velmi úspěšní lidé v byznysu bývají, podle mé zkušenosti, čtyřrozměrní – ale ne víc, protože byznys přece jen musí být poměrně jednoduchý, dokonce zjednodušující. Myslím, že stejné je to v politice.
Zajímavý detail: Vždycky mi vycházelo, že technika Ovlivnění je vhodná jen pro lidi, kteří mají jako poslání peníze nebo moc. Teď bych to řekl jinak: Ovlivňování se zdá být vhodné pro lidi, kteří jsou čtyřdimenzionální.
Papež František mi vychází desetidimenzionál, a to je hodně. Jeho dva předchůdce jsem vnímal jako trojdimenzionální. Je ten posun pro katolickou církev dobrý nebo špatný? Uvidíme. Samozřejmě si myslím, že dobrý – posun od rozumu k duchovnu.
Podle mé zkušenosti kolem nás žije spousta neviditelých bytostí. Část jich se zdají být duše lidí, kteří zemřeli, ale zůstali mezi námi – z různých důvodů. Další část se zdají být bytosti z jiných časoprostorů, než jsme my, lidé.
Pokud je tato představa pro Vás už moc divoká a nepřijatelná, prosím, klidně si poklepte na čelo. Já jsem si vydatně ťukal na čelo, když mi můj velký učitel František Patloka vysvětloval, jak to s duchy funguje…a navíc, že mám k práci s mimi talent. Vůbec nebylo snadné to přijmout. Myslím, že človek musí zůstat skeptický tak dlouho, dokud přirozeně nemůže udělat další krok. Není možné se nutit do přijetí nepřijatelného násilím.
Ale zpět, myslím, že někeré bytosti z jiných časoprostorů vnímají realitu zcela přirozeně vícedimenzionálně.
Podle mé zkušenosti můžeme vícedimenzionální vnímání reality odkoukat/zkopírovat jak od lidí, tak od neviditelných bytostí pomocí Napojení Plus. Podle mého odhadu je neviditelných bytostí asi dvojnásobně víc než nás, vtělených lidí. Myslím, že jsou v podstate všude – tak jak to vidíme na kresbách Williama Blake-a. Napojení Plus tedy také můžeme provádět v podstatě všude a nebude to nadarmo.
Ničím jiným se teď nezabývám tolik jako právě kopírováním od bytostí z jiných časoprostorů. Kopírování od lidí je poměrně snadné. Kopírování od neviditelných bytostí je obtížnější, vyžaduje speciální program, který myslím, že jsem rozlouskl, nasdílel a dovedu ho předat dál.
Rád bych Napojení Plus nazýval hloubkové vnímání nebo hloubkove naslouchání. Pozoruhodně mění a znásobuje intenzitu zkušenosti, prožitku reality. O to přesně se snaží umělci – aby jejich tvorba byla náležitě působivá. Podmínkou hloubkového vnímání je dostatek energie v organismu. Potom skutečně stačí kdykoli a kdekoli se přeladit do modu Napojení Plus a naše zkušenost z vnímání jakékoli reality je mnohem hlubší, zajímavější, poetičtější, komplexnější, magičtější. A to nejen vnímání uměleckých produkcí a produktů, ale vnímání jakékoli části reality – i té nejvšednější.
Vždycky jsem byl skeptický ke všem těm zprávám o mayském kalendáři a roce 2012, ale co se týká vícedimenzionality, mám konečně pocit, že take mohu vyslovit nějaké to proroctví…nebo spíš se k nějakému přihlásit, a sice, že pokud chce lidstvo přežít, potřebuje postoupit z převážně trojdimenzionality do převážně čtyřdimenzionality. Asi to není moc originální teze, asi o tom mluví každý druhý ezoterik, ale tohle mi připadá logické, důležité a naléhavé. Lidstvo zřejmě musí vnímat realitu alespoň o trochu přesněji, přiměřeněji a komplexněji, než dosud, aby samo sebe nezničilo. A nezávazně si dovolím přidat načasování, do kdy by se to mělo stihnout: do tří až čtyř let. Chce to sebou hodit, voda stoupá a času je málo.
Co Vy na to?
