Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (VŠCHT) vypracovala pro ministerstvo zemědělství testy, z nichž vyplývají znepokojující závěry o kvalitě potravin. Jen 7 výrobků z 21 testovaných dětských výživ, krmiv pro domácí zvířata a výrobků obchodních řetězců bylo stejných v Německu, Rakousku, Česku, Slovensku a Maďarsku. Zbývající se diametrálně lišily kvalitou.
Například Billa Clever kečupy měli rozdílné receptury s různým obsahem základních složek včetně použitých konzervačních látek – rakouský kečup vyšel z hodnocení lépe než slovenský. Podobně jsou na tom i Billa Clever špagety: ty pro rakouský trh byly vyrobeny z tvrdé pšenice, zatímco pro slovenský a český trh z obyčejné pšenice.
Výjimkou není ani Kaufland a jeho ledový čaj s příchutí citron, který deklaroval jiné zastoupení a pořadí složek a rozdílnou výživovou hodnotu. Ananasové plátky z Lidlu určené na německý a rakouský trh byly naloženy v ananasové šťávě, zatímco ty pro Slováky, Čechy a Maďary v cukrovém sirupu. Vědecký pracovník VŠCHT Jan Pivoňka podotkl, že „ananasová šťáva je samozřejmě nákladnější složka než cukrový sirup,“ informuje ČT.
Přestože se oba produkty shodně volají Freshona ananas (jednou v sladkém nálevu, v druhém případě ve vlastní šťávě), česká mluvčí Lidlu Zuzana Holá tvrdí, že nejde o stejný produkt. „Na etiketě produktu je také uveden jiný název. Zde tedy jde o srovnání zcela odlišných výrobků. Všechny etikety našich výrobků vždy splňují náležitosti plynoucí z platné české legislativy.“
Snad největší rozdíl mezi východoevropských a západoevropským trhem byla salámová pizza ze sítě supermarketů Globus – výrobky se lišily deklarovaným složením, výživovými hodnotami a senzorickými vlastnostmi. Zatímco německá pizza se ze 16% skládala z eidamu a mozzarelly, česká verze obsahovala náhradu sýra ai to jen v objemu 11,4 procenta. Podobně je na tom i pomerančová limonáda z téhož řetězce, která na německý trh dodává produkt s větším ovocným podílem pomerančové šťávy.
I v případě pomerančové šťávy se obaly produktů mírně odlišují – dokud na obalu německé verze je vyobrazen pomeranč, na té české chybí. „Jde vlastně o grafický důsledek složení výrobku, protože vůbec pomerančovou šťávu neobsahuje,“ řekl Pivoňka. Legislativní je takový obal zcela v pořádku, protože složení odpovídá etiketě. Jde tedy o rozdíl, zda si kupujeme „pomerančovou limonádu“ nebo „limonádu s příchutí pomeranče“.
Miroslav Kobern, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory, řekl, že očekával horší výsledky, ale objevily se i excesy: „Že se na pizze namísto sýra objeví takzvaná alternativa, v podstatě nějaký palmový ztužený tuk, to je za hranicí slušnosti.“
A jak se bránit proti produktům nízké kvality? „Pokud spotřebitel výrobek podřadné kvality nekoupí, tak ho nebude nikdo vyrábět a obchodník ho nebude nabízet,“ tvrdí Kobern.
Prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu Marta Nováková dodala, že ačkoli „jsou produkty jako takové zdravotně nezávadné, je podstatné mluvit o ochraně spotřebitele a poskytnutí informací spotřebiteli tak, aby ho nezmiatli“. Zákony jsou nastaveny tak, že pokud reálné složení odpovídá složení na etiketě, legislativní je vše v pořádku. „Pokud dva produkty rozdílné kvality vypadají identicky, můžeme říci, že ke klamání spotřebitele může do jisté míry docházet, protože mu říkáme, že vypadá stejně, ale ve skutečnosti stejný není.“
Zdroj: hs.sk
